Animales Humanos

Tak tomu říkám kontroverzní film; ten mohl diváky rozdělit do dvou nesmiřitelných táborů, přičemž by oba měly jistě dost argumentů pro i proti. Mě tedy tato mexická záležitost příliš neoslovila, protože nesnáším fanatiky všeho druhu (všimněte si, jak to vždycky na začátku všichni myslí dobře, a pak, zničehonic, začnou umírat lidé, a to mnohdy ve velkém), takže jsem měl od počátku jasno na čí straně budu stát. Jenže... S postupem času se ukázalo, že jsou mi osudy všech postav víceméně ukradené, protože se tvůrci uchýlili k tradičním klišoidům, a to mě fakt otravovalo. Vůbec jsem nepochopil, proč byla tahle klasická home invasion, kterou Mexičani "inovovali" jen maskami útočníků, zařazena do hororového žánru. Právě pro ty masky? Nic moc. (17.10.2021)

Lex Ortega mě zaujal svým poloamatérským brutálním kouskem Atroz (2015). I z toho důvodu jsem se rozhodl poohlédnout po jeho další tvorbě a určitě jsem nelitoval ani tentokrát. „Home Invasion“ coby subžánr patří mezi moje oblíbené a Mexičani mi již několikrát dokázali, že umí točit vcelku zajímavé filmy. Takže tato letošní novinka (i když měla premiéru již v samotném závěru roku 2020) byla jasnou volbou pro pochmurné odpoledne. Jak vidno v Mexiku se se psy moc nemazlí a jeho utracení moc humánní nebylo. Slabší povahy a milovníci psů to nejspíš budou rozdýchávat jen velmi těžko a já se jim ani moc nedivím. Ta scéna byla vážně jen pro otrlé.   Slabinou filmu je, že kromě této scény se dost dlouho neděje nic zajímavého. Postavy jako takové mi zrovna dvakrát sympatické nebyly, sousedské vztahy často stojí za prd všude na světě, ale já pořád tak nějak doufal, že slibovaný teror mi to čekání vynahradí. No a moc jsem se nemýlil. Čekal jsem sice větší porci brutality a pořádně vygradované finále, ale špatná podívaná to rozhodně nebyla – i když se tu na násilí tak nějak šetřilo (na můj vkus). Popravdě jsem si tu za celou dobu nenašel jedinou postavu, které bych nějak víc fandil, takže mi bylo celkem jedno, kdo to nakonec přežije. Všichni měli svůj podíl viny.   Nešlo si však nevšimnout jistých nelogických věcí ve scénáři, debilní chování postav je kapitolou samo o sobě, ale tak to už je zažitý neduh ve většině filmů. (14.11.2021)

Když sousedé mezi sebou nemají ploty, dřív, nebo později nějaké začnou růst v ohleduplnosti a komunikaci.. Zatímco expozice dvou i čtyřnohých postav má za úkol diváka rozpoltit v otázce sympatií, následující ticho před bouří přinese stejné napětí, jako když se Zdeněk Srstka snažil v televizi nabídnout dlouhosrstého jezevčíka Haryka. Od čepele v koleni to i kvůli explicitnímu násilí lehce šlápne na plyn naléhavosti a pak přijde čas finále, které je dílem nestandardní a dílem přihlouplé. Když si projdu celé golfové hřiště s celkem dobrým výsledkem jeden úder pod par, nehledám 19. jamku.. (12.11.2021)

Lex Ortega, se mi vryl pod kůži před 2 lety, kdy jsem narazil na jeho prvotinu Atroz (2015), kterou sám napsal a režíroval a dodnes patří u mě mezi nejvíce brutální filmy, které jsem kdy viděl a jen těžko ho lze doporučovat - jen pro otrlé. Od té doby mám Ortegu v hledáčku a po dvou povídkách v México Bárbaro (2014) + México Bárbaro II (2017) se pustil do Hororu s vyšším rozpočtem, ale pustil se do hororového subžánru, který osobně moc nevyhledávám a tim je Home Invasion. Každopádně, co se mi nejvíce líbilo, byla depresivní atmosféra od samého začátku. Na Gore dojde až v úplném závěru, ale rozmlácená hlava golfovou holí, bylo povedené a nechutné. Finále silně zlé. Určitě ve svém žánru nadprůměrný Horor, ale upřímně, čekal jsem o maličko více. Ke zhlédnutí ale samozřejmě doporučuji.  (123. hodnocení, Full HD) (31.07.2021)

Tento film dozajista rozdělí zejména divačky na tři nesmiřitelné tábory. Fanatické sběračky hoven a infantilní šišlalky na potenciální večeře a uštěkané olizovače vlastních prdelí (vesměs krutě nemrdané), laktačně psychotické matky z E-mimina a infantilní šišlalky na uřvané a řádně rozmazlované škaredě vyrýhované zygoty (vesměs mrdané špatně nějakým slizkým upjatým debilem z pojišťovny) a ty, co mají v zevním genitálu jak fakany, tak čokly (tady to bývá asi nejméně tragikomické). Doufám, že se holky nakonec potkají někde v bahně. Každopádně Mexičani už zjevně psy až tolik nežerou a děti mají většinou na píchání či na orgány, tudíž jsme zde svědky veskrze zábavného, mile brutálního, poměrně nestranného a spravedlivě vyváženého souboje párečku ekoteroristických psošuků a katalogově šosácké rodinky z předměstí o to, je-li emocionálně snesitelnější a lidštější mít doma rozmazleného vlčáka či rozmazleného paznehta. Pokud se na to chcete nerušeně podívat ze záznamu, aniž byste znali výsledek, ztlumte si teď oči. Skončilo to roztomilou plichtou a velkou mísou štěkanátků. (22.07.2021)