451° Fahrenheita

Antiutopická vize společnosti s řadou pro nás apokalyptických represí je látkou pro Truffauta poměrně netradiční a o to zvláštnější. Lidé zhypnotizování prostřednictvím stěnových obrazovek, vytvářejících realitu zdánlivě dokonalého světa, stimulanty potlačující elementární lidské emoce a hlavně striktní zákaz jakékoliv knihy je v režisérově pojetí až dechberoucí. Nádech francouzského espritu by tu bylo zbytečné hledat, stejně jako americkou akčnost. Film oplývá sugestivní atmosférou, v níž nehraje zásadní roli věda, ale postavení člověka (lidstva) v takovéto realitě. Kontrastem této pseudoidylické společnosti jsou pak lidé-knihy, jejichž priority jsou diametrálně odlišné, avšak ve svém důsledku působí paradoxně taktéž (knihy se pro ně stávají až jakousi mýtickou modlou, opět ohraničenou realitou). Středobodem pak zůstává ústřední hlavní pár (Montag a Clarissa) balancující na hranici obou těchto světů. Ačkoliv sám Truffaut označil tento film jako nudný (Mám ten film docela rád, když ho vidím po kouskách nebo tři kotouče za sebou, ale když ho vidím od začátku do konce, připadá mi nudný), pro mě osobně je jeden z důležitých pilířů žánru (science) fiction. (29.10.2004)

No tak tohle me fakt zklamalo. Kdyz pominu fakt, ze vsechny ty pravidla budoucnosti jsou udrzovany jen skrz paleni knih, coz mi prijde stupidni, tak uz nemuzu pominout fakt, ze to cely pusobi jak slabej odvar 1984. Pribeh je totiz prakticky o nicem, ty dve hodiny se tu nic moc nedeje, jen sledujeme vyvoj postavy Oskara Wernera, jenze problem je, ze ten prerod z hasice na milovnika knih je desne uspechanej, navic se Werner celou dobu tvari silene zhulene a ani nakej obzvlastni sympatak to neni. No a co se tyce depresivni atmosfery, tak ty jsem si nejak nevsim, dobre, naky lidi bude mrzet paleni knih, ale jinak ta budoucnost nejak zvlast hnusne nevypada a kdyz se kazdej den vraci hlavni hrdina do luxusniho domu se sexy manzelkou a ceka ho povyseni, tak to atmosfere fakt neprida. Jediny, co vypada hnusne, jsou kulisy, vsechno takovy jednoduchy, vylidneny ulice, smesny triky, coz ve vysledku dava spis takovej lacinej dojem, nez nejakou atmosferu. Takze za co vlastne ty 3*. Asi za to, ze i pres veskery zapory se filmu neda uprit urcita originalita a ze film nenudi. (20.06.2008)

Myslíte si, že 40 let stará sci-fi nemůže fungovat? Ale ano, protože tenhle film není založen na žádných velkých tricích ale na myšlence (ve které nemusí jít zdánlivě jen o knihy) a skvělé atmosféře postavené především na náznacích a obav z tušeného. Důkaz, že účinku může být dosaženo velmi jednoduchými prostředky, a že film si tak může daleko lépe uchovat svou působivost a nadčasovost. Ovšem bez vynikající hudby by možná měl jen polovinu z obojího. (15.10.2005)

Knižní předlohu jsem měl v rukou před více než dvaceti lety a kromě kostry příběhu o totalitní společnost s nenávistí ke knihám si z ní mnoho nepamatuji.  Ale naladěn zhlédnutou epizodou Twilight Zone The Obsolete Man a doporučením od oblíbence W. Kuffalta jsem se pustil do filmové adaptace. Dopadla pak prakticky na jedničku.  Představa dystopické totalitní společnosti, kde jsou lidé manipulováni  zejména televizí, kde nikoho nezajímá historie, kde lidé zcela zapomněli na některé emoce, kde si manželé nemohou vzpomenout, jak se seznámili a spousta dalších detailů  deviace a degradace společnosti. V tomto podivném světě se pak prohání požárníci (o nichž si někteří vyprávějí pověsti, že kdysi hasili požáry...) a spalují nenáviděné knihy, které by mohly v lidech znovu probudit dávno zapomenuté emoce a nedej bože nastartovat pečlivě vymývaný mozek k nepřípustným myšlenkám, třeba o svobodě. Ale přes veškerou snahu zde nijak přesněji neidentifikované, ale všudypřítomné moci v lidech pořád zůstává zrnko vzdoru, jenž by právě prostřednictvím znalosti z knih mohlo i vyklíčit.   A což teprve, když je moc zrazena někým, kdo byl "vytvořen", aby ji prosazoval...  Skutečný charakter zvrácené moci a vzdoru proti ní eskaluje v geniální scéně "upálení čarodějnice", kde mi při uvědomění si oné symboliky běhal mráz po zádech, stejně jako při téměř neviditelném, ale zcela záměrném detailu "Až na popel! " A v ukazující pravici drží velitel zásahu proti knihám zrovna Mein Kampf. Vynikající filmový zážitek, který jen zvýšil mou chuť se zas jednou na čas  vrátit do světa knih. A Rayem Bradburym bych mohl začít. Záložku dávám na stranu č. 5. (25.06.2021)

Nevím co knižní předloha, ale tohle mě vůbec nezaujalo. Ale rozhodně nesvaluji vinu na Truffauta, který kromě režie obstaral i scénář, protože slabé místo filmu a zřejmě i knihy tkví v samotném příběhu. Ten totiž mapuje totalitní společnost velmi okrajově a nerozhodně, nedokáže přenést atmosféru doby na diváka a v tomto ohledu ani jeho stáří snímku nijak moc nepřidává. Zdaleka nejdramatičtější scénou je tak na ploše 105 minut závěrečné pálení knih, které v sobě skrývá nejvíce toho zlého a tajemného, co bylo jinak v průběhu filmu jen mdle a chladně načrtnuto. Z mého prvního setkání s Truffautem tak odcházím ve velkých rozpacích- uvidím po druhém zhlédnutí, které tyhle typy filmů většinou potřebují jako sůl. 65% (16.03.2013)