Darca

Zoufale, ba drze neoriginální kompilát, bezostyšně vykrádající několik známých knih (minimálně Huxley, Orwell, Bradbury) i několik známých filmů... Ale to by mi snad vůbec nevadilo, protože přijít v dnešní době, zahlcené sci-fi literaturou i filmem s nějakým úplně originálním námětem, je skoro nemožné. Co mě ale příšerně drtilo, to byla typicky mainstreamová dějová polopatičnost a přesycenost melodramatickým pathosem, snad aby se filmeček líbil každé hloupé huse a pochopil ho každý natvrdlý vůl. Takže The Giver je dalším kýčovitým filmem, který je primárně určený divákovi-dementovi, nebo v lepším případě mládeži. A dámy ať mi prominou, ale tahle pseudo sci-fi je vyloženě ženská záležitost. A konec, s protržením jakési blány do kolektivního vědomí, je strašlivá chujovina. Trochu s rozpaky dávám tři, protože jako klukovi by se mi to určitě líbilo, Bridges i Streep jsou skvělí, Holmes hezká a řemeslné zpracování je dobré. (17.01.2015)

Nedá se popřít, že Dárce má slušné řemeslo, obejde se bez podpůrných krvelačných rekvizit, podmanivě pracuje s barvami, které hrdina v černobílém světě shora řízené vyrovnanosti postupně objevuje. A dvě herecké legendy tvoří příjemný protipól představitelům teenagerů, dodávajících snímku zase náladu prvotní čistoty. Jenže onen objevitelský půvab vzpoury dospívajících rebelů proti systému ocení naplno jen člověk, který se s žánrem sci-fi potká poprvé. Respektive se sci-fi v její romantizované úpravě pro náctileté, kterých jsou kina plná. Zápletka Dárce kříží přinejmenším dva snímky. Jednak Equilibrium, kde uměle udržovaný svět budoucnosti také trestal jakékoli projevy citu včetně umění a občany proti emocím očkoval, jednak Divergenci, kde také přidělovali mládeži budoucí profese a nevěděli si rady s nezařaditelnými - ostatně rituál téhle utopické „maturity“ je opsán skoro doslova. Pohledné jsou t technické hračky, zato ve chvíli, kdy Dárce v rámci výcviku následníka vpustí nováčka do své přísně střežené paměti dějin lidstva, následuje mohutné klišé, bezmála reklamní sestřih bývalé radosti v podobě zvířátek, vloček, tanců, polibků - a poté zase krutosti zabíjení, utrpení, válek. Na posledních dvacet minut se dostaví akce, jinak je Dárce dosti naučným, byť pozitivně výchovným soubojem tezí. Ovšem diváci ve věku milostné i žánrové nevinnosti si mohou k hodnocení bez obav deset procent přidat. (25.05.2020)

Kýč jako prase, který už tu byl x krát a v posledních letech je nám v podobě teenagerských produktů servírován v obřích dávkách. Někdy to, jako v případě Hunger Games a Divergence docela vyjde, jindy, jako v tomto případě, ne. Byla to prostě nuda, která místy nedává smysl, což korunuje závěr, který se nikdo neobtěžoval ani vysvětlit. Od záchodových čísel to zachraňuje Bridges a vůbec herci, kteří nebyli špatní a to včetně osvědčeného kopyta Katie Holmes a hlavního hezouna. S přivřenýma očima 30%. (17.10.2014)

„Uvažuju, jestli se mám omlouvat za to, co jsem udělal. Nechám to rozhodnutí na vás.“ Děkuju hlavnímu hrdinovi, že to teda nechal na mně. A ano, myslím si, že by se mně měl omluvit, ale především mi dluží omluvu tvůrci. Tenhle film je totiž čiré zlo a těžce snesitelné utrpení. Dárce je naprosto nezáživný, plný patosu, kýče, pokrytectví, naivity, klišé, citového vydírání publika, falešnosti, zjednodušování, vymývání mozku, protiřečení si a nebezpečné manipulace s divákem (resp. jeho myšlenkami). Hlavní hrdina je rozmazlený, znuděný, nezodpovědný, přehnaně zvědavý a hormony zcela ovládaný spratek, o kterém se nás tvůrci snaží přesvědčit, že je statečný, milující, něžný, obětavý, starostlivý a především, že mu „prostě“ musíme fandit, mně byl však maximálně odporný. Což platilo i u ostatních jedinců s výjimkou „záporačky“ Meryl, jejíž postava byla asi jediným člověkem, kdo v tomhle směšném sci-fi světě neprošel lobotomií. Na druhou stranu být zde odlišným miminem je hotové požehnání, protože pokud vás nestihnou „uvolnit“, narostou vám žábry, stanete se odolným vůči mrazu a vůbec nezničitelným (ne, já zapomněl, Gabe byl výjimečný, měl totiž skvrnu a chápal i ve svém věku a stavu, co to znamená, když mu někdo řekne, že ho miluje, ehm). Z žánru nefungoval žádný včetně té nejstupidnější a co (nejen) do zničení přátelství s Asherem dosti sobecké romantiky („Chtěl jsem to s ní sdílet. Ne vše, jen dobré věci. Byla chyba to chtít?“). Postupně byl pro mě film čím dál drsnějším znechucením, utrpením (jen chvílemi se mi podařilo dosáhnout apatie) a každou minutou jsem měl větší problém ho dokoukat, což se mi podařilo jen díky mé sadomasochistické úchylce dát všemu šanci od začátku až do konce (tedy pokud neusnu…jakože Dárce by mě pronásledoval určitě i ve snu). Nenapadlo by mě, že to někdy napíšu, ale zlatá (tematicky víc než podobná) Divergence. Za technickou stránku dávám hodně milosrdnou 1* a doufám, že mi tuhle vzpomínku někdo hodně rychle vymaže z hlavy. (06.02.2015)

Tak to byl hodně dobrej film. Miluju tyhle sci-fi filmy. A v jako každém jiném sci-fi snímku, i tenhle se odehrával v budoucnosti. A zase tvůrci přišli s něčím novým, tentokráte lidé neznají barvy, neznají city, emoce, neznají historii lidstva. Jediný kdo to všechno zná je Dárce. Opravdu se mi to velice líbilo, ale na pět hvězdiček tomu přeci jen něco chybělo, ale 4 si ode mě určitě Dárce zaslouží. A přišlo mi to takové, že by to mohlo mít i pokračování, ale co jsem koukal, tak i knížka je pouze jedna, žádné pokračování není, to je myslím škoda. ... Tak nakonec jsem se dočetl, že autorka knihy Lois Lowry napsala ještě další 3 pokračování, tak třeba i natočí ten druhý díl :) (22.04.2016)