Paralelné matky

Almódovar nakrútil film, kde divák vie, aké zvraty ho čakajú. Neviem, či to proste Pedro iba neodhadol, alebo je to súčasť jeho hry. Každopádne tušiť, čo nás čaká a potom si povedať, že ste mali pravdu, nie je tá najlepšia cesta, ako diváka almodramaticky dojať. Navyše tu kombinujeme dve dejové línie, kde síce nájdeme nejaké paralely, ale dramaturgicky to príliš spolu neladí. Janis sa chová občas dosť nelogicky a Anina predstaviteľka s blond prelivom je čistým dvojníkom Macualyho Culkina. (30.10.2021)

Jedno nepříliš nevinné rokování o vykopávkách a hnedle je z toho „poklad“ na světě…Pedro Almodóvar mě jako tvůrce stále zajímá. Jeho nejnovější počin mě zaujal především tématem a obsazení „Penelopky“ do hlavní role též znamenalo určitý příslib. Narozdíl od předchozího režisérova filmu Bolest a sláva dostala výše zmiňované herečka mnohem větší prostor a byla pro mě největším pozitivem filmu, ačkoliv Milena Smit měla také cosi do sebe a byla jí překvapivě obstojnou spoluhráčkou. Příběh jako takový mě vcelku bavil, byl jsem zvědavý na to, co se bude dít po „vyjasnění“, ale…to byl nesměl být snímek rozmělněn druhou dějovou linkou. Kdo mě zná, většinou ví, že mám téma Španělské občanské války a jejích důsledků ve filmech velmi rád, ale zde mi přišlo tak nějak navíc, tím spíš, že Artura jsem bral jako podstatného jen z toho prvotního důvodu. Tím pádem se pak u mě ke konci nedostavil ten kýžený emoční efekt, a naopak mi chybělo dořešení hlavního vztahu, které vyznělo tak nějak do ztracena. Dávám snímku ještě slabší 4*. (08.05.2022)

Z Almodóvara ve druhé dekádě 21. století už úplně vyčpěla campová estetika, ale pořád je to starý dobrý Pedro, který točí, jak nejlépe umí. Paralelní matky čtu předně jako poctu Penélope Cruz, která si zopakovala volverovská putování z města na vesnici a zase zpět. Rossy de Palma je kouzelná jako vždy! (21.02.2022)

Někde na netu jsem viděl rip tohohle filmu s portugalským dabingem a začínám mít pocit, že je tam takto vypuštěný schválně, protože tohle je tak neuvěřitelná telenovela, až jsem se sám před sebou při sledování styděl. Šlo to až tak daleko, že jsem kontroloval, zdali mám puštěný správný film a při jedné scéně (návštěva Artura s kyticí růží a smyčci v pozadí) jsem se zatajeným dechem čekal, kdy se ta scéna shodí jako sen nebo naivní představa protagonistky. Od poloviny filmu mi udržovala pozornost akorát nenávist k němu a má pověstná škodolibost. Jsem ale vítěz já, když se chichotám dvěma hodinám příšerně nasvícených mid-shotů, kterým chybí už akorát Petr Rychlý v doktorském plášti, nebo tvůrci, kterým bylo očividně všechno úplně jedno, ztratili cit pro tu nejzákladnější filmovou řeč a přesto s tím vesele objíždějí prestižní festivaly. Fakt se zastřelte. (27.01.2022)

Pedro Almodóvar se ve svém posledním filmu Paralelní matky věnuje závažným tématům jako je záměna dvou novorozených holčiček v porodnici či náhlé úmrtí jedné z nich. Nosný příběh mateřství pak nepříliš obratně prolíná s děním kolem odkrývání a exhumace hromadného hrobu z doby španělské občanské války. Postupné odhalování celého toho propletence však není ani zdaleka tak napínavé a emotivní, jak bych vzhledem k silnému námětu očekávala. Působí to na mě až moc chladným dojmem. (60%) (29.04.2023)