Luca

Příjemný letní animák od Pixaru. To je ale asi tak všechno, nic víc v něm nenajdete. Na první pohled se nabízí srovnání s Malou mořskou vílou. Děj se odehrává zhruba v 50. letech na italském pobřeží. Mladí kluci, kteří žijí pod vodou se rozhodnou zjistit, jaké to je žít mezi lidmi. To se jim zalíbí. Místní obyvatelé ale nemají rádi mořské tvory a jim hrozí odhalení. Narazí ale i na hodné lidi s těmi se spřátelí. Celé to vrcholí triatlonem, kde se skutečně zjistí, kdo je na čí straně. Víc od toho nečekejte. "Silenzio Bruno!" (13.12.2021)

Pixar má ve svém portfoliu řadu snímků, ve kterých ztvárňuje ústřední role „klučičí“ dvojice, ať již se jedná o Woodyho s Buzzem z Toy Story, Mika se Sullym z Příšerek, s.r.o., Bleska McQueena a Buráka z Aut či Iana s Barleyem z Frčíme. Pixar svým nejnovějším počinem neexperimentuje, a právě po vzoru vyjmenovaných předchůdců vsází na ryze chlapecké ústřední duo, Lucu a Alberta – mořské rybo-lidské příšerky, které jakoby vypadly z oka postavám ze seriálu Dinosaurové. Tah na chlapecké přátelství se zejména zásluhou posledních patnácti minut vyplácí a divák dostává pořádnou emocionální nálož. Tu nicméně postrádají první tři čtvrtiny filmu, ve kterých se vše točí okolo product placementu Vespy, jakožto symbolu volnosti. Ona „svoboda“ je pouze jednou ze základních myšlenek snímku. Dalšími prvky, kterým se Luca věnuje, jsou - překonání pocitů strachu, odchod dítěte z domu a osamostatnění se, odpuštění, a v neposlední řadě sebeuvědomění si vlastní sobeckosti. To vše je zabaleno do velmi hezkého a pohodového italského letního prázdninového příběhu, který atmosféricky velmi připomíná snímek Dej mi své jméno. Bohužel tomuto titulu a ani valné většině ostatních pixarovek se Luca nerovná, a tak „vodní říše“ u Pixaru zůstává výsostným postavením Nema s Dory. Solidních 60 %. 🙂 (23.06.2021) (23.06.2021)

Silencio Bruno! Od Nového roku jsem se začala učit italsky a o to víc mě potěšilo, že jsem většině italských slovíček použitých ve filmu rozumněla. Je to milá pohádka, která ničím neurazí. Krásně se na ní koukalo, místy pobavila nebo dojala. Zajímavý nápad o mořských příšerkách, co dokáží žít i na zemi a příběh hezky vystihuje, jak důležité je přátelství a dětská dobrodružství. Pohádka mě moc bavila, přišla mi o kousek lepší než Encanto, protože měla pro mě zajímavější a propracovanější příběh. (23.02.2022)

Homofobie a transfobie hlavy státu mě překvapuje, když je to jednak pussydent, vyjadřující se jako čurák (tj. jako jeden obsáhne min. dva gendery), jednak bych očekával větší pochopení pro trans osoby u někoho, kdo je ztělesněním transhumanismu, když Miloš Zeman definitivně srostl se svým vozíkem a stal se z něj Mimoš Zelan. Rodiče s dětmi, potažmo kdokoliv preferující proqueer audiovizuální obsahy s postavami bez koprolálie, mohou/může jít do kina na pixarovku LUCA. Sice jako jiné pixarovky pracuje s mnohokrát osvědčeným, až omšelým. Vyprávění je zase organizováno kolem proměňujících se vztahů a cílů dvou ústředních postav, kdy jedna je vůči druhé zpočátku jejím opakem, aby v rámci vývoje skončily jako více si podobné (TOY STORY, HLEDÁ SE NEMO, VZHŮRU DO OBLAK, V HLAVĚ, DUŠE...). Někdy - jako zde - se k tomu přidává další figura sloužící jako katalyzátor vztahů dvou hrdinů (PŘÍŠERKY S. R. O., TOY STORY 4). (S jistou mírou podvratnosti by se dění snímku dalo shrnout jako vyprávění o vztahu dvou mužů, který svým montováním se do něj pokazí žena, tj. že by šlo o takovou dětskou verzi anti/korporátní romance KLUB RVÁČŮ.) Znovu se zužitkovávají žánrová schémata, která jsou nápomocná k cestě postav za poznáním  vlastní identity a nějakému tomu ponaučení, přičemž jako dříve se pracuje s prvky a postupy příznačnými pro sportovní filmy (první a třetí AUTA). A i tentokrát je svět příběhu založen na jasně dané dualitě, akorát tentokrát ten svět příběhu není tak propracován jako dřívější (vzhledem k blízkosti prostředí třeba z pod/mořských HLEDÁ SE NEMO anebo HLEDÁ SE DORY, z městských, vytěžujících atraktivní cizí kulturu, COCO) a způsob jeho prezentování moc nepomáhá uvěřitelnosti změny náhledu/názorů jeho obyvatel v závěru. Pixaru se ale více než dříve daří v LUCA pracovat s kinematografickým odkazem, a tím nemyslím jenom četné narážky až variace kanonických italských děl (viz epilog), ale především vymezení se vůči queerfobnímu odkazu disneyovek. Ty totiž často kódovaly antagonistické postavy jako queer, zatímco zde je to převráceno: antagonistické postavy jsou queerfobní, kladné postavy i kladné vedlejší jsou proqueer. A největší klad - dle některých však kvůli nevyhraněnosti a otevřenosti čtení i největší zápor - je, že ona metafora jinakosti a přepsání Malé mořské víly a dalších umožňuje vykládat film jako příběh o gay/bi postavách, jako příběh o imigrantech vynořujících se na břehu, jako... univerzální příběh o jinakosti a jejím ne/přijímání. A konzervativně založení/é si mohou najít hodnoty jako síla přátelství, důležitost pospolitosti rodiny, sebevzdělávání a vůbec seberozvoje. Za mě tolik, že mi tento nepřiznaný prequel k DEJ MI SVÉ JMÉNO a KRAMPACU nebyl odporný, naopak bych se jal demonstrovat za to, aby takových bylo víc. (28.06.2021)

Už u filmu Coco jsem se divil, jak Pixar dokáže mnohokrát a přitom stále jinak natáčet snímky o soudržnosti rodiny a hle, uplynulo několik let a je to tady zase. A je zde zároveň i posun, protože i rodina interreaguje se svým okolím a pokud jste hodně uzavření, naučit se toleranci opravdu hodně bolí. Hodnocení Lucy je na hony vzdáleno mému, i díky humoru filmu musím opravdu přidat. Jen díky občasné polopatičnosti dávám 90%, ale ani o píď míň. (02.01.2024)