Peklo v Pacifiku

Mluviti stříbro, mlčeti zlato aneb jak na jedné pláži skrze zaryté mlčení dvou "zabejčených" pánů herců říci stokrát více než je u hollywoodského filmu běžné. A je jedno zda ti dva zrovna bojují proti sobě, přírodním živlům či s lahví saké. I ten velmi diskutovaný konec prostě nemohl být lepší, byť zpočátku zřejmě hodně diváků zaskočí svou zdánlivou laciností. Prostě výtečný chlapácký snímek nejen pro chlapi s trochu zdlouhavou stopáží a introvertní duší. Ehm, to zní ale blbě, co? (22.06.2008)

Dva muži, ze dvou odlišných kultur, se potkávají na opuštěném ostrově, aby čelili strachu jeden z druhého a souboji o vlastní život. Minimum dialogů, maximum hereckých schopností. Více než téma trosečníků mě zaujal vlastní vnitřní souboj mužů, jejich kultur, jejich rozdílů, které musí potlačit a překonat vzájemný strach. Tento motiv byl dříve použit v Robinson Crusoe on Mars a také ve sci-fi Enemy Mind, ale zde nedosáhl podobné jednoduché působivosti. Jejich souboji pomáhá i fakt, že oba herci jsou v podstatě filmovými ikonami své doby a vysloužilými vojáky. Mezi válečnými filmy jednoznačně výjimečný film, který není o odvaze a hrdinství, ale o strachu obyčejných vojáků (setkání s klacky na pláži) a boji o to jediné, co má smysl, život samotný (příznačně připomíná i časopis na konci filmu). Právě konec filmu je často diskutovaný. (Spoiler) Původní britská verze končí výbuchem, který je podle mě možná mrazivý a šokující, ale nesedí do logiky příběhu. Druhý konec, americký, naopak ano. Dva muži čelí strachu, díky kterému se spojí, aby žili a jsou následně svými skutečnými rozdíly opět odděleni a jdou každý svou cestou. Tak to má být. (16.05.2011)

Nestarnúca klasika natočená na nádhernom mieste, ktorá bude mať vždy čo povedať. Riešia sa tu totiž otázky života a smrti, priateľstva či nenávisti, čo bude aktuálne vždy. Film je tak nadčasový, že vám počas sledovania ani na chvíľu nenapadne, že film už má viac ako 50. rokov. Priznám sa, že japonský stroskotanec mi bol sympatickejší, pretože T.Mifune má takú charizmu, ktorú hociktorému japoncovi príroda len tak nenadelí. Veľa sa toho vo filme nenarozpráva a v pohode by sa film dal pozerať aj bez znalosti akéhokoľvek jazyka, pretože ani naši hlavní hrdinovia si veľmi nerozumejú. Každý si tu melie po svojom. Záver je trošku uponáhľaný a pre mnohých bude pôsobiť ako facka, ale ja ho proste akceptujem tak ako je. Alternatívny koniec je o dosť strávitelnejší. Ak by som ja mal stroskotať, chcel by som, aby to bolo na podobnom mieste. 80%. (30.05.2011)

...teklo v tichu "spojenectví" ohraničené země a nekonečné vodní plochy, soustředící se na výpravnou akci bez zbytečně verbalizovaných nánosů. Dva Robinsoni, dva samostatné tábory, skály narážející /d/o sebe, kterým byl jeden ostrov malý. Chlapské, nabušené, bublající nátury bojující po svém o svoje in natura. Místo duelantů, bez meče a koltu. (29.11.2017)

Jasně, válka je svinstvo, ale tenhle herecký koncert Lee Marvina a Toshirô Mifunea je pro mně až přespříliš naturalistický/realistický a (omlouvám se za to slovo) utahaný. Koncept je ale vpravdě skvělý, stejně jako závěr snímku. Z příručky americké armády:"Pokud sám zajmete zajatce, radši se ho rychle zbavte, neboť je velmi obtížné na něj dohlížet bez pomoci". (16.05.2011)