Hlad

V rukách debutujícího Tonyho Scotta se ze scénáře na banální upírskou jednoaktovkou stává uhrančivá audiovizuální óda na věčnou krásu. Scott poprvé dostal k dispozici celovečerní plochu a příležitost proměnil v absolutní exhibici svého stylu, formovaného nejen prací na reklamách, ale také během začátků spolu s bratrem Ridleym v rámci mladistvé britské indie-experimentální scény. "Hlad" představuje impresionistickou koláž fetišisticky formalistických vinět. Přeskakuje z jednoho okamžiku do paralelních i retrospektivních výjevů, ale hlavně se v širokoúhlých detailech opájí svůdnými tvářemi a šíjemi nejen ústředního tria zdejšího hereckého ansámblu snů. Příznačně se většina filmu odehrává v okázale nasvícených interiérech, které záměrně působí jako uměle kašírovaná mauzolea obklopující chladem věků zdejší postavy, které marně touží pokořit pomíjivost života, času i touhy. Scottův formální rukopis destiluje a do filmu vepisuje esenci každé jednotlivé chvíle, ať už se jedná o hladový atak upírů, vášnivé milování nebo jen dialog sálající napětím vzájemné přitažlivosti (pasáž u klavíru s Lakmé od Delibese vysoce ční v síni slávy audiovizuálního erotična). Hlavním upírem tak nakonec není toliko postava ztvárněná Catherine Deneuve, nýbrž filmové médium samotné, které pomíjivou krásu okamžiků skrze rukopis Tonyho Scotta konzervuje do svůdně nemrtvé dokonalosti. ____ PS: Na velkém plátně v Biu Oko to byla cinefilní extáze. (17.09.2022)

Artovou upírskou romanci by od režiséra proslaveného frenetickými akčňáky asi čekal málokdo. Coby debut je to ale vynikající, obzvlášt po formální a herecké stránce. Moc by mě ale zajímal pohled dobového publika, když o tři roky později přišel Scott s Top Gunem, který představoval umělecký obrat téměř o 180 stupňů. 75 % (15.03.2024)

Skrz na skrz průměrné drama s nějakými hororovými prvky. Nic není úplně dotažené, všechno je tak nějak napůl. Ať již jde o vraždy, lesbickou lásku, vykreslení postav... Vše je mdlé a unylé. Jestli chcete vidět pořádný horor, raději sáhněte po Smrtelném zlu 2. Pokud však chcete vidět trochu jiný upírský film, který není jen akční vybíjenou ve stylu Blade, tak by vás Hunger mohl potěšit... Možná. (13.12.2007)

40-50% ... Toto sa asi ani nedá nazvať upírskym filmom, pretože popiera akékoľvek zaužívané stereotypy o upíroch. Čo by ani až tak nevadilo, keby ten film aspoň o niečom bol. Neprišlo mi to ako niečo súvislé. A scenár ako taký mi prišiel strašne povrchný. Ani zvučné mená ako Deneuve a Sarandon nepomohli. Ale zvukovo a hudobne to bolo na výbornú. (20.03.2015)

Podľa obrazov a hudby, sprevádzajúcich úvodné titulky, som sa bál vizuálneho osemdesiatkového gýča plného dlhých tesákov, krvi a cool postáv v koži. Hlad je ale hneď od ďalšej scény úplne iný. Je to najintímnejší a najfilozofickejší Scottov film, ktorý pripomína atmosférou, tvorenou kontrastom svetla a tmy, postáv zahalených v tieňoch a povlávajúcich záclon skôr bráchov slávny sci-fi opus zpred roka, ako jeho ďalšie pop záležitosti. Boj dvojakej krvi v tele Sarandonky môžeme chápať ako jej čerstvo objavenú bisexualitu, resp. homosexualitu, ešte nie tak tolerovanú spoločnosťou, ako dnes. Ale je to hlavne príbeh lásky, prekliatej večnosťou a túžbou ovládať a o túžbe človeka po večnej mladosti, ktorú upíri nezdieľajú. Scott dokázal v každej dekáde niektorým zo svojich filmov svojim výrazným autorským štýlom zobraziť atmosféru doby, byť pri tom cool a zároveň trochu gýčovitý. Po tomto diele nemohol prísť s odlišnejším filmom, akým bol Top gun. Pokiaľ nebudete často žmurkať, všimnete si Willema Dafoea. (27.12.2012)