Celkom obyčajný príbeh

Pokiaľ sa pozeráte na pekných a relatívne dobre zabezpečených hrdinov tohoto filmu a ich obyčajných životných príbehov niekde z diaľky, tak im môžete závidieť. Pokiaľ ste svedkami ich rozhovorov, tak si už tak istí nie ste a vidíte, že majú podobné problémy, ako ostatní a pokiaľ sa v ich kruhoch pohybujete, tak aj chápete, prečo sa niekto z nich počas príjemného záhradného večierku po pár panákoch môže pokúsiť o sebevraždu. Život je predovšetkým o boji so samotou, s odlišnosťami s opačným pohlavím a so samým sebou, čo už vieme od nepamäti a preto je od režiséra fér, že svoj film nazval Celkom obyčajný príbeh. Čo iné nás má ale zaujať v kinematografii viac. (23.07.2013)

"Docela obyčejný příběh" není až tak docela obyčejný jak název naznačuje, ale příběh, který nastiňuje obyčejné životní problémy Marie a jejich přátel. Takové, jaké má většina z nás. Všichni máme problémy, ale ne každý si umí poradit a rozumně je vyřešit. Někdo stále tápe, někdo hledá stále nové cesty, které ho neuspokojují a někdo rezignuje a řeší je tím nejhorším způsobem, který může zvolit. Jsme lidé, jsou nás miliony a řešení problémů nebývá vůbec lehké. Vzhledem romantická, zasněná a krásná Romy Schneider, jedna v té době z nejlepších a nejžádanějších hereček, ztvárnila roli opuštěné manželky opravdu vynikajícím způsobem. Ve spolupráci s neméně známým hercem a zpěvákem Claude Brasseurem a charismatickým Bruno Cremerem připravila divákovi nevšední zážitek. Tento film zcela jistě patří právem do pokladnice francouzské kinematografie minulého století. (22.11.2009)

Po Sissy a Starej puške je to môj tretí film s Romy Schneider. Herecky je veľmi výrazná, až dominantná a príbeh je presne ako hovorí názov, celkom obyčajný. Hlavne je takmer výlučne konverzačný, čo mnohých iste odradí. Jeho prednosti sú však v tom, že i to obyčajné dokáže zaujímavo predať. Úplne stačí silná a presvedčivá herecká zostava a dialógy ako zo života, ktorým môžete veriť. Zdá sa to jednoduché? No, to by sme potom nemali tisíce filmov s hodnotením odpad, že? 80%. (31.12.2012)

Velmi dobrý film o vztazích lidí opepřený dramatem snižování stavů zaměstnanců v jedné velké firmě. Romy Schneider opět v roli sebevědomé ženy, která přesně ví, co od života chce, jen se jí to občas vymkne z rukou. Claude Brasseur v roli muže oscilujícího mezi romantikem předstírajícím tvrďáka a tvrďákem předstírajícím citlivého chlapa. To by byly dva běžné standardy, které jsou doplněny netradiční rolí pro Bruno Cremera. Sautet se nebál Cremera vymanit ze škatulky chladných zabijáků a nabídl mu roli sympatického a usměvavého milence. A Cremer měl tak mimořádnou příležitost prokázat, že i tuhle polohu svého herectví zvládá s bravurou sobě vlastní. (08.10.2011)

Film pro normální lidi o normálních lidech a všedním životě. Životě, který žije každý z nás. Životě, který v kapkách všednosti skrývá vzdušné výšky i hluboké pády. Životě, který přes to všechno stojí za to žít už proto, že jiný mít nebudeme. Vyzbrojeni touto jistotu, k níž jsme vychováváni všichni bez rozdílu od prvních krůčků na tomto světě, se můžeme naplno ponořit do hloubky, která není hluboká, a brodit se mělčinou, která postrádá mělkost.Jen na nás záleží, oč tento sirý výchozí scénář dokážeme rozvinout a obohatit tak svůj život o další rozměr. Rozměr, který je možná šedý, ale je opravdu, výhradně a neopakovatelně, náš. Taková je pestrobarevnost šedi, kterou nabízí PŘÍBĚH. Všednodenní život ženy středních let, jejích kamarádek i potenciálních a jsoucích či budoucích obdivovatelů a milenců, čtyřiadvacetihodinová štafeta lásek i pádů a čas od času i skutečných katastrof. Krásné Romy Schneidrové její Marii věříme; právě tak nás pžřesvědčuje relativní úspěšnost a lidská slušnost Cremerova Georgesovi; Bruno Cremer v této roli naznačuje skutečný rejstřík svého hereckého záběru a prokazuje, že dalekosáhle přesahuje poněkud rutinní a suše působící kreace detektivního žánru, z nichž jsem ho doposud znal především. Jména většiny herců, ani režiséra jsem neznal. O to příjemnějším je PŘÍBĚH překvapením. Záměr holdu životnímu stylu i příběhům slušných lidí středních vrstev se podařilo zaplnit až něžně a bohatě působícím obsahem; stylem i záměrem dílo připomíná někdejší čapkovské adorace tohoto životního stylu. V tomto smyslu a ohledu se jedná nesporně o film zdařilý a působivý. (14.06.2009)