Väzni v krajine duchov

čekat od kombinace Šiona Sona a Mikuláše Klece normální film by bylo naivní,ale tohle je chvílemi moc i na ně dva a většinu času je to jedno velké bizarní WTF,kde se kupí scény bez ladu a skladu a snaha o to pochopit aspoň část je zhola zbytečná.Narozdíl od jiných podobně divných filmů z tohoto kult nebude a vlastně je to celkem škoda,protože jsou tady i světlé momenty,které mě dost bavily a díky nim sem měl chvilku chuť dát PoG alespoň tři hvězdy...40% (17.09.2021)

Sonovi jsem zatím mj. dva filmy vyčtvrtil a tři dokonce vypětil, ale tentokrát jsme se minuli. Hysterický, fantasmagorický a opulentně výpravný bizár, odehrávající se v extrémně fantasmagorické realitě (kříženec Divokého Západu, samurajského Japonska a současnosti), proti kterému jsou i ty nejfantasmagoričtější a nejbizarnější scény ve filmech Terryho Gilliama (na kterého jsem si při sledování občas vzpomněl) krotké a suchopárné. Absence u Sona obvyklého (a zvráceného) erotična je tu zčásti nahrazena pološílenými hereckými kreacemi radioaktivního Nica Cage, který v průběhu děje přijde nejenom o varle a o ruku, ale málem i o zdravý rozum. Oceňuju sice nápaditou výpravu a také onu výjimečnou režisérovu šíleneckou fantazii, na které je přece jenom cosi pozoruhodného, ale na druhou stranu scénář i děj jsou natolik praštěné, že stěží udrží pozornost drtivé většiny diváků a vzbudí jejich hlubší zájem. (16.01.2022)

Do nového snímku Šiona Sona jsem vkládal nemalé naděje, přeci jen jde o zkušeného režiséra s výrazným rukopisem. To samé si nejspíš řekli i herci, kteří se ochotně vložili do jeho vize (mimo odvážného Nicka Cage a populární Sofii Boutellu taky herec a režisér Nick Cassavetes, jenž se zde vrací po desetileté pauze od herectví). Ale Prisoners of the Ghostland nejsou dobře režírovaný film a vlastně působí, jak kdyby jakoukoliv režii postrádali úplně. A ač velmi cením ty zdejší propracované kulisy, nápadité kostýmy a použití praktických efektů, když pomyslně svleču tenhle snímek od všeho toho vytříbeného vizuálu, zbude jen laciný a po všech směrech pitomý scénář, který hercům dává jen velmi málo materiálu, se kterým by mohli pracovat. Kdyby tenhle scénář se stejným obsazením hlavních rolí natočil třeba Rob Zombie v redneckovském zapadákově kdesi v Novém Mexiku, umím si představit, že by to pod jeho rukama mohlo fungovat. Takhle ale fakt ne. Celé je to jen hitparáda ve vystřelování bizarních nápadů do vzduchu a čekání, zda nějaký z nich dopadne na úrodnou půdu, ale 85% z nich tam nedopadne a člověk z toho má jen velmi řídký, až nicotný divácký zážitek. (27.09.2021)

Úprimne som čakal, že to bude lepšie. Sona mám v jeho bizarných príbehoch rád. A dokážem mu odpustiť veľmi veľa vecí. Ale toto skrátka nenapísal Sono. Len to režíroval. A hoci to má stále množstvo nápadov a vizuálne krásnych momentov, nefunguje to ani ako Sonová tradičná sociálna kritika ani ako pocta žánrom, ako je post apo a samurajský film. Cage je v pohode dokým je civilný, ale strieda sa s ukričaným Cageom a ten je smiešny. Náznak mytológie potešil, rovnako aj určité fantasy prvky. Ale túto zmes žánrov drží pokope veľmi slabá zápletka, ktorá sa nemôže pochváliť ani silnou myšlienkou ani zaujímavými postavami. Nakoniec zostáva podpriemerný film, ktorý v akčných sekvenciách nudí a zaujímavý je práve vtedy keď sa tam zdanlivo nič nedeje. Ďalšou pridanou hodnotou je, že sa tu neustále miesi vysoké s nízkym, amatérske s profesionálnym, staré s novým, východné so západným a vizuálne podmanivé s fádnym. V zásade ale zbytočnosť. Americký Sonov debut som si predstavoval úplne inak. (15.07.2022)

Navzdory zdejšímu hodnocení a komentářům (a o něco laskavějšímu na IMDb) jsem zcela zklamán nebyl. Jakýsi mix Útěku z New Yorku a Mad Maxe, co prostředím a postavami připomíná navíc tak trochu Vodní svět, má jako horké želízko Nicolase Cage. Tady záleží, zda s ním sympatizujete, nebo ho nesnášíte. Cage se v posledních letech našel v podivínských postavách, které mu sednou. A nejlepší je, když vůbec nemluví, zde minimálně. A jen na okraj - na svůj věk má dobrou fyzickou kondici...klobouk dolů. Klasický motiv cesty tam a zpátky přes překážky je ozvláštněn japonskými ingrediencemi. Vizuálně pěkné, místy doslova krásné. Ošuntělé sluje v plném slunci v protikladu k noci plné světel a neonů, momentky postav proti zapadajícímu slunci, muž se zvrácenou hlavou z jejíž hrdla stříká krev jak z prokopnutého hydrantu. Výborná hudba! Podivný svět je předkládán jako střípky z barvité mozaiky. Pro diváka zvyklého na přímočarý a jasný příběh tohle rozhodně není. Je to postapo kaleidoskop, kde se nejde pro smrt daleko. 3,5* (13.10.2021)