Karel, já a ty

Malý film, který se z velké části odehrává v bytech a na ulicích. Je to hodně obyčejné, a v tom je největší síla filmu. Režisér Bohdan Karásek výborně pracuje s postavy, s jejich vnitřním příběhem a taky s dialogy. Obzvláště dialogy jsou skvělé, protože jsou opravdové a upřímné. A postavy se díky tomu chovají jako lidé, řeší běžné a obyčejné problémy všedního dne. Od vztahů, lásky, uplatnění ve společnosti atd. Je to mnohem silnější a zajímavější, než se na první pohled zdá. Divácky to není tak vděčné, ale jako jistá generační výpověď to funguje parádně. (03.04.2020)

Není to film, který má ambici svým příběhem nebo originalitou bořit kinosály, jenže právě v tom je nakonec jeho podstata. V jednoduchým ději vyniká skvělý scénář a zábavné dialogy, které umějí jedničkově vystihnout bolesti a strasti partnerskýho soužití, a vlastně lidskýho soužití tak vůbec. Jenůfka v hlavní roli mě baví, Karáskovi za dvojroli režiséra i (skvělého) herce vzdávám čest. Ale snímek je to pro přemýšlivce - Kameňákové propletence v tom nehledejte. (15.11.2019)

Vztahy a názory (nejen) pražských dvaceti a třicetiletých, tápajících a většinou neukotvených, podané formou volných monologů a dialogů. Film působí neotřele a zaujme - tedy zaujal by více, kdyby postavám bylo lépe rozumět, zejména (ne)artikulace a drmolení Jenovéfy Bokové je katastrofální. Kdosi tu cituje Rohmera (k němu je film v poměru 1:100) a Linklatera (tam už je ten poměr příznivější). Přes všechny nedostatky je to aspoň něco, na co se dá dívat a vnímat - na rozdíl od 90% produkce, jakou ročně vyplodí čeští filmaříci.(70%) (27.03.2020)

Uff, tady bylo všechno tak přirozeně přirozené, až jsem si začala při sledování snímku myslet, že jsem nepřirozená já. Asi na tenhle film nejsem moc mladá a nespokojená. Nějak jsem nebyla schopná se do příběhu dostat. Zřejmě jsem zcela zbytečně hledala něco, co tam není a dělala z komára velblouda. Pro mě bylo sledování filmu velmi náročné. Jako analýza vztahů to špatné nebylo. Mám ale hodně rozporuplné pocity a pěkně se to ve mně mele, jako bych se prala sama se sebou. (16.09.2020)

Tak tohle je vážně zjevení! Nic bližšího jsem si o filmu předem nezjišťovala, spíš mě vedl jistý instinkt k tomu, že by to "mohlo stát za to", ten mě obvykle nezklame. A nechápu... Jak může vzniknout téměř dvouhodinový film bez nějaké nosné dějové linky a zvratů, založený prakticky jen na dialozích postav (kterých je tam celkem asi 6), aniž by nudil a hlavně aby působil tak naprosto přirozeně! Možná je to i tím, že jsem těsně předtím viděla Šeptej a tak ten kontrast s tou jeho plochostí a pseudointelektuálními kecy o ničem byl o to větší.  Navíc zjišťuju, že se mi po včerejšku toto dílo docela zažralo pod kůži a tak původní **** zvedám na konečných *****. A Petr Marek v roli Dalibora Vrány byla už jen příjemná třešnička na dortu :) (28.03.2023)