hroubek

Zajímavý a velmi stylově natočený film. Mám rád filmy Luca Guadagnina, protože mají fantastickou řemeslnou stránku. A jeho nejnovější film to znovu potvrzuje. Guadagnino si opět s filmem vyhrál a je radost koukat na konkrétní scény a momenty. Výborná práce s kamerou, zvukem, střihem a neskutečně skvělou hudbou od Reznora a Rosse. Režisérovi se povedlo vytvořit vynikající erotické dusno a napětí, které si postavy přenášejí z osobního života do toho profesionálního. Hodně moc se mi líbilo, jak postavy spolu komunikují jen svými pohledy. Tyhle pohledy dokáží říci více, než tisíc slov. Osobně se mi velmi líbilo, jakým způsobem je film odvyprávěný. Guadagnino si diváka vodí, tak jak potřebuje, a doslova si s ním hraje. A tady se ukáží z mého pohledu dva problémy. První je ten, že po příběhové stránce se to po čase se okouká, a ukáže se, že je film zbytečně dlouhý a překombinovaný.  A ten druhý problém je v tom, že je těžké si oblíbit nějakou postavu, protože jsou to velmi nesympatické a sobecké postavy. Naštěstí je jejich představitelé zahráli výborně. Zendaya je velmi talentovaná herečka, a zde mi to znovu dokazuje. Její scény v sobě mají náboj, napětí a to správné sexuální dusno. Ani se klukům nedivím, že se do ní zamilovali. Josh O'Connor svou postavu zahrál velmi dobře a jeho výkon se mi líbil. Mike Faist má dobře napsanou postavu a zahrál jí s přehledem. Jeho herecký projev nejvíce funguje ve scénách s O'Connorem. Určitě musím pochválit všechny tenisové scény. Je vidět, že si s nimi Guadagnino vyhrál a zkoušel je pojmout nějakým originálním způsobem, který by fungoval i jako metafora k tomu, co se děje v hlavách postav. Rivalové jsou řemeslně precizní podívaná, u které mě mrzí, že jsou po příběhové stránce natahovaný a místy se opakují.

Parádní akční náhul, co se nebere moc vážně a chce diváka pobavit. Já se bavil moc dobře. Režisér Moritz Mohr odvedl moc dobrou práci a je vidět, že ho bavilo točit tenhle film. Mohr poctivě nakoukal spoustu akčních filmů, aby věděl, jak vypadají cool akční scény, a následně si je sám ve svém filmu natočil. A já mu tleskám, protože se mu to povedlo na výbornou. Každá akční scéna je parádně udělaná a je tam vidět poctivé řemeslo, láska k žánru a spousta výborných nápadů. Je opravdu vidět, že si tvůrci s akčními scény vyhráli, ladili choreografii do posledního detailu a snažili se, aby to bylo pro diváka zábavné, pestré a alespoň trochu originální. Režisér a tvůrci měli jistou vizi, která se jim povedla přenést na plátno moc pěkně. Dost velkou zásluhu na finální podobě filmu mají herci, kteří do toho šli na sto deset procent. Bill Skarsgård proměnil své tělo v jeden velký sval a užívá si svou roli od začátku až do konce. Skarsgård je v této roli skvělej, zvláště, když má ten úžasný videoherní hlas, úžasnou mimiku a moc dobré komediální momenty. Jessica Rothe je zde super a moc jsem si jí užil. Michelle Dockery má velmi vděčnou roli a je v ní parádně odporná, že jsem si s ní užíval každou scénu. Brett Gelman je ve své roli hodně zábavný a má skvělé dialogy. Totéž platí i pro Sharlto Copleya, který tento typ rolí umí perfektně. Osobně jsem si film moc užil, protože jsem od něho dostal to, co jsem od něho chtěl dostat. A vůbec mi nevadí béčková zápletka a nějaké menší přešlapy. Boy Kills World je povedený akční nářez, co stojí za to vidět.

Režiséra Andreasa Öhmana neznám a ani jsem od něho nic neviděl. Tento film je mé první setkání s režisérem a jeho tvorbou. A naše setkání dopadlo celkem dobře. Od prvních záběrů je vidět, že Öhmana má řemeslo v ruce, umí pracovat s herci, s kamerou, se střihem a nemá problém s komediálním načasováním. Hodně příjemně mě překvapilo, jakým způsobem Öhman zapojuje animované postavičky do děje. Tyto postavičky většinou vtipně komentují děj a pomáhají ke katarzi - rak, který zpívá o rakovině je velmi povedená a doslovná slovní hříčka. Naštěstí se Öhman nesoustředí jen na komediální momenty, ale umí dobře prodat i ty méně příjemné. Většina dramatických momentů funguje, tak jak má a jsou dobře vystupňované a i přesvědčivě zahrané. Film z mého pohledu stojí na herečce Karin Franz Körlof. Körlof zahrála svou postavu s přehledem a odvedla moc dobrou práci. Její postava je komplikovaná a nese si šrámy na duši. Při sledovaní hlavní hrdinky jsem si několikrát vzpomněl na film Nejhorší člověk na světě, kde taky hlavní hrdinka měla osobní krizi, nezvládala vztahy s muži a s rodinou, a občas se chovala jako blbka. Peter Harber je ve své roli hodně fajn, a i když toho moc neřekne, tak jeho výraz mluví za vše. Hodně mě bavil v menší roli Filip Berg, který má velmi vděčnou a zábavnou roli. Herci ve vedlejších rolí jsou přesný a přesvědčivě odehrají, co mají. Osobně se mi na filmu líbila vizuální stránka. Ten klid malé švédské vesničky je krásně prodaný. Máme tu hezké záběry na přírodu, scény kdy hlavní hrdinka běhá jsou dobře prodané, protože ukazují samotu, na místě, kde je samota. Líbili se mi scény na pile, které v sobě mají něco znepokojivého, ale zároveň pro hrdiny představují jistou formu klidu. Scény s animací jsou taky dost povedené. Co se týče záporů, tak největší zápor, který film má je předvídatelnost. Prostě tak nějak tušíme, co se bude dít, a že to bude směřovat k nějakému bodu. I odhalení některý věcí nefunguje, tak jak by mělo. Je to celkem škoda, že si s tímto Öhman nevyhrál lépe. Jednou to bude všechno tvoje je povedený film, který má co říci a jeho sledování nebyla ztráta času. Několikrát jsem se hodně hlasitě zasmál, a ke konci jsem se i lehce dojal. Škoda jen, že příběh je až moc předvídatelný. Určitě bych se nezlobil, kdyby mě film zkusil něčím překvapit. Ale pokud chcete vidět fajn feel good film ze Švédska, tak dejte tomuto filmu šanci.