Muž menom Ove

Prvá polovica filmu silne zaváňa, až smrdí storočným starčekom (ehm, týmto). Fajn, nie len prvá polovica. Formou je trochu vykradnutá aj tá druhá. No Ove je oproti Allanovi Karlssonovi uveriteľnejší, jednoduchší a oveľa viac sa mi trafil do vkusu aj humorom (už dlho ma nepobavilo niečo tak ako scéna Saab vs Volvo). Rodinka imigrantov je roztomilá, obzvlášť dve malé dievčatká. Dialógy aj scény kĺžu na hrane prehnanej sentimentálnosti, ale sakra, no a čo? Sem-tam každý potrebujeme nejaký pozitívny film a Ove popritom zvláda zahrať aj na vážnu strunu, práve tak akurát. To nie je tak ľahké, ako sa môže zdať. Výborne vykradnutý kúsok. Tie štyri hviezdy nájdem. (11.10.2016)

Film ma velmi milo prekvapil. Videla som ho v kine v ramci premietania filmoveho klubu, naozaj sa oplatilo ist! Krasny film, vtipny aj smutny zaroven. Uplne ma vtiahol do deja a cim dalej tym viac mi bol Ove sympatickejsi. Z filmu som bola uplne nadsena, az tak, ze som zacala citat aj knihu. :) Asi najlepsi svedsky film, aky som videla. Zasluzena nominacia na Oscara, urcite! UPDATE: Zopár rôčkov som ho dokonca mala aj v mojej top 10! (21.06.2017)

Skandinávské mainstream filmy mají vděčného českého difáka, protože mluví jejich jazykem, nebojí se černého humoru, nepotrpí si na velká gesta a poslední dobou i svými zápletkami s přivřením obou očí mohou budit dojem, že sledujeme konečně produkčně ošetřenou tuzemskou tvorbu. Jinými slovy mám dojem, že za úspěchem filmové Skandinávie v našich humnech je aktivování módu sebelži diváka, kde je nahrazený obvyklý altruismus "na český film slušné" za osobní pýchu "byl jsem na dobrém severském filmu", přičemž ještě přihrají dotyčnému punc filmového fanjšmekra a objevitele. Nicméně cílová skupina je u obou variant stejná. Jasně, oproti malému slizkému dog-eat-dog názorovému rybníčku českého hlavního proudu je filmový sever názorově progresivnější, přičemž se nebojí otřít o veškerá "kontroverzní" témata, jako přistěhovalectví, homosexualita a zkrátka celá proměna světa očima starého konzervativního pragmatika, každopádně stále akorát zpracovává do úmoru těženou empatii k postavě na čisté úctě ke staří. Jinak totiž není u protagonisty jediný důvod napojit se na jeho vlnu, protože je to skutečně nesnesitelný hajzl, který nemá jediný charakterový rys, který je schopný zaujmout. Právě proto je budována empatie na základě neskutečně parareálných flashbacků o jeho lásce ke své ženě, která zřejmě musí trpět něčím jako hypertrofovaným altruismem, protože jinak fakt nedává smysl, jak se může sympatická, vzdělaná, mladá žena zahodit s autistickým morousem, který se permanentně tváří jak Albert Fish. Dojetí je pak mačkáno z diváka kontrastem současné starcovy osamělosti ve srovnání s oněmi flashbacky, které jsou tak přepjaté, že například hrdinova žena se v každé scéně, při každé situaci směje, div se mi neprokousala skrze monitor. Čte si a směje se, jde na autobus, směje se, jí polívku a směje se. Uff. Dohozené řešení celého příběhu, které apeluje na silnou sousedskou soudržnost v satelitních předměstských domcích mě též dohání k sebevraždě a jasně naznačuje, pro koho je tohle dobrodružství určeno. (15.03.2017)

Starý bručoun, pedant a zahořklý dědek. Ale taky okouzlující společník se smyslem pro humor a až příliš velkým srdcem. Takové klišé, jako je postupné rozkrývání mrzoutského hrdiny v člověka na správném místě, přetavili švédští tvůrci na v okouzlující film. Leitmotivem celého filmu je hlavně to, jak moc Ovemu chybí zesnulá manželka a jak se za ní už těší. Na tom staví i dojemné scény, které jsou chytře dávkovány, aby se nezvrhly za hranu patosu, ale dokázaly diváka chytit za srdce. Proto jsou nejpůsobivější ani ne tak závěrečné minuty jako spíš průběžné Oveho návštěvy hřbitova, kde si se Sonjou povídá, dotýká se náhrobku, klidně si lehne vedle ní, stále se cítí být její součástí. Ove je Švéd ze staré školy: snad každý ho dokáže naštvat a vysloužit si nelichotivé označení idiot. Ale ne všechno je takové, jako se zdá: stejně jako se Ove zarazí nad smíšeným manželstvím Švéda a Íránky, kde mu však nevadí skutečnost jako taková, spíš že do rýže přidávají šafrán (takové novoty!) a že onen soused je zoufale neschopný lempl. Ovšem nikdy nesahejte na konzervativní hodnoty! Ovemu je jedno, jestli jste třeba homosexuál, ale nepochopí, že si kdokoli může chtít pořídit renault. Protože saab. Pochopitelně. Muž jménem Ove je prostý lidský příběh, civilní, nevtíravý, mnohokrát viděný, ale určitě ne omšelý. A představuje špičku evropské kinematografie. (12.03.2018)

Povedal by som, že sa jedná o veľmi dobrý švédsky film, s vynikajúcim hercom v hlavnej úlohe - Rolfom Lassgårdom, ktorého postava, zhruba šesťdesiatnika Oveho, mrzutého, nepríjemného dedka, s akousi doživotnou traumou na pleciach, snažiaci sa niekoľkokrát, pokúšať sa o dobrovoľný odchod z tohoto sveta. Tento pánko rezignoval na životný optimizmus, elán, ktorý sa mu z tváre vytratil, ako ranná hmla. Plánuje sa obesiť, v tejto polohe, je niečo medzi svedomím, zhodou okolností, šťastím, a nejakým druhom, ktorý by som pripísal : "in flagranti" , načapaný, ako chce uskutočniť tento skutok, ale z pozície nových susedov, ktorí netušia, čo sa práve deje, tí mu omylom narazia do poštovej schránky, a dá sa povedať, že tým pádom, mu zachránila sympatická, pôvodom z Iránu, teraz švédska občianka, s dvomi deťmi, ďalším na ceste, po boku „kutila” , manžela, rodáka, ale z tejto severskej krajiny, drahocenný život, ktorý si treba vážiť, aj popri udalostiam, ktoré sa mu v minulosti odohrali. Film skvelo funguje najmä vo flashbackoch, s učiteľkou, ktorú si vzal za ženu, a ich spoločné chvíľky pohody, ale aj nepríjemné okamihy, cez ktoré sa nemohol preniesť, a preto je z neho, dnes, veľmi zvláštny človek, ktorý si zasadol na ľudské plemeno, ako také, to viní zo všetkého... , čo sa jemu stalo. Od tohoto okamihu, keď mu Ona Parvaneh, nepriamym spôsobom zachránila kožu, začne sa v ňom miesiť postupná dobrota, ochota, láskavosť, ale pár filmových minút, to ešte potrvá, popri tom, bude vyvíjať veľký záujem o vykonanie vlastnej samovraždy, ktorá sa nie a nie uskutočniť. Je to film dojemný, ktorý extrémne hrá na city diváka, čo mi v tomto prípade, nijako zvlášť nevadí. Vychutnával som si najmä brilantnú retrospektívu, kde vystupovala, už zosnulá, Oveho manželka, Sonja, v podaní sympatickej herečky Idy Engvoll. Z môjho uceleného pohľadu, sa jedná o veľmi pôsobivý švédsky film, so sympatickými hercami, réžiou, scenárom, ktorý je síce plný pokusov o zlikvidovanie sa, ale ak sa človek nad tým hlbšie zamyslí, obsahuje skrytý význam, prečo sa tak deje, spamätal sa, pokiaľ mal ešte čas, aspoň teraz pociťuje v sebe čosi, čo už dávno nie. Výborná záležitosť, ktorá zachveje pri srdci. (28.12.2016)