Krajina Nomádov

Toto je presne jeden z tých mála filmov, ktorý vzhľadom na tému, pochopí len okrajové publikum z Európy. “My takto nežijeme”, nepoznáme svet “kočovníkov”, ich starosti či problémy, pričom pre mňa osobne, je takýto spôsob života doslova nepredstaviteľný. Žiadne pravidlá v bežnej rutine, ustálenie, stabilita, iba intervalové presúvanie z územia do územia. Áno, dalo by sa oponovať, že títo ľudia na rozdiel od tých, čo žijú v domoch či bytoch, ktorí chodia pravidelne do práce, a robia všetky tie (pre nás) bežné veci, v skutočnosti ŽIVOT NEŽIJÚ, no toto na mňa pôsobí tak nečistým, nehygienickým dojmom, že je to pre mňa proste neakceptovateľné. Čo sa samotného snímku týka, zo mňa nevytiahol žiadne emócie, len som počúval tie ustarostené dialógy o problémoch týchto ľudí, a i keď to bolo zámerom tvorcov, aby divák pochopil, aký je to život na “slobode”, Ja som veľmi rýchlo dospel do bodu, kedy mi bolo úplne jedno, prečo tak žijú, respektíve či si poradia so všetkými nástrahami, ktoré na nich číhajú. Od víťaza Oscarov by som čakal ďaleko, ďaleko viac, pričom je snáď každému jasné, že jediným dôvodom, prečo tento film siahol na najvyšší pedestriál je fakt, že sa obsahovo zameral na netradičnú skupinku ľudí, ktorých spôsob života rozhodne nie je bežnou záležitosťou. (08.05.2021)

Křehké, subtilní sociální drama, které ve mně rezonovalo podobně, jako před lety žánrový indie bratříček ´The Florida Project´, který byl ale přeci jenom osobitější a pro mě zajímavější. Ale i tak jsem neměl problém vcítit se do kočovného osudu Fren a někdy, na sklonku svý padesátky, kdy mě všechno v práci sere, se sebrat a jet bydlet třeba do Kořenova v Jizerských horách uprostřed krásné přírody :o) Fakt jsem jí někdy tu nespoutanou svobodu záviděl, i ty příjemné lidičky kolem ní, to se u nás nazažije. Stejně mám ale neodbytný pocit, že ten oscarový buzz kolem tohodle filmu je důkazem, jak chudý filmově byl minulý rok. Jindy, v tučnějších letech, by Chloé Zhao sbírala ceny maximálně v Sundance, teď si holt může v covidovém marasmu myslet i na zlaté plešouny. (10.03.2021)

Na tyhle lidi se chci dívat, tyhle příběhy mě zajímají, tuhle tvář USA chci zkoumat. Polodokumentární óda na jedny z posledních avatarů původní americké myšlenky, kde se seznámíme (až na dvě výjimky) s celou škálou skutečných starých nomádů (jak jen tenhle pojem zdiskreditoval měšťácký trend 'digitálních nomádů'), jejichž integrita jim prakticky znemožňuje hrát špatně, protože prostě jenom jsou sami sebou a film je nestaví do situací, které neznají. Obecně z toho filmu jde cítit velká pokora ze strany Chloé Zhao, protože už jenom z toho nakolik přirozeně všichni zúčastnění působí, znamená, že se mezi nimi musela pohybovat nějakou dobu a velmi subtilně až si na přítomnost jí i kamer zvykli. O McDormand jinak škoda mluvit, ta herečka je naprosto neskutečná a společně s třeba takovou Helen Mirren nebo Jennifer Jason Leigh dokazuje sílu hrdého stárnutí. (28.02.2021)

Komunita obstarožných, osamelo sa nekonečnými cestami na kolesách presúvajúcich Američanov s domčekom neustále pri sebe. Vek, spomalené pohyby a dom so sebou v niečom pripomína slimákov. Ale len v niečom. Pretože títo akoby hipíci si svoj spôsob života nevybrali. Ani im nebol daný do vienka, ako mnohým našim Cigánom či kolotočiarom. Kočovníctvo ako poznaná nevyhnutnosť. Vplyvom kadejakých, zväčša smutných nástrah života. S presúvaním sa, neustálym opravovaním stále viac kvitnúcich karavanov a prespávaním na periférnych pláňach či parkoviskách tu-viac tu-menej úspešne zmierujú. Sužovaní životom, samotou, chladom. Oblažovaní dočasnými priateľstvami, občasnými výbuchmi radosti a krásnymi pohľadmi na krajinu navôkol. Živení prevažujúcou prekariátnou prácou baličov v skladiskách Amazonu, upratovačov hajzľov a verejných priestranstiev a dočasnými výpomocami pri predajoch kadejakých suvenírov. Prinútení brať pôžičku od rodiny, ak nejaká ešte existuje, pri potrebe väčšej hotovosti. Podaktorí píšu v recenziách o slobode a vymanení sa od otrockých pút práce, domova, spoločnosti. Nuž, kapela Slobodná Európa má výbornú pesničku s názvom Relatívny pokoj. Tak je to aj s takouto nomádskou slobodou. Áno, je to sloboda. Relatívna sloboda. Film každopádne pekný, poetický, smutno krásny. (24.02.2021)

Není to poprvé, co nedokážu docenit oskarový film. Osobně mám k nomádům blízko a mám pro ně pochopení, ale o tom to není. Protože Země nomádů působí občas dokumentárně, nutilo mě to dělat si názor na věci, které s filmem nemají nic společného. Po filmařské stránce je to podle všeho perfektní. Dech beroucí záběry přírody, citlivě vyobrazená samota a zároveň touha po ní, moc pěkná hudba, zvuk, střih. Krása, ale bohužel mi není vlastní nehodnotit aspoň částečně to, jak se mi líbí konkrétní způsob, jakým tito lidé žijí, co dělají a říkají a tak dále. A to se pak nutně podepisuje na mém celkovém dojmu z filmu. Ale to odhodlání jít proti je krásný a svým způsobem povznášející. Stejně tak uznání přírody a stavění člověka nad nemovitost. (25.06.2021)