Norimberk
Nuremberg
Réžia:
Yves SimoneauScenár:
David W. RintelsKamera:
Alain DostieHudba:
Richard GrégoireHrajú:
Alec Baldwin, Jill Hennessy, Brian Cox, Michael Ironside, Matt Craven, Len Cariou, Herbert Knaup, Charlotte Gainsbourg, Colm Feore, Robert Joy, Max von Sydow (viac)Obsahy(1)
Je květen 1945 a Německo leží v troskách, poražené po bezpodmínečné kapitulaci před Spojenci. Hitler spáchal sebevraždu v berlínském bunkru a celý svět volá po spravedlnosti. Pokusu o vyrovnání se s nacistickými zločiny se ujal americký soudce Robert Jackson, který sestavil Mezinárodní válečný tribunál v Norimberku. Právní základ mu dala tzv. Londýnská charta Spojenců, podle níž má tribunál právo "obviněného, který byl prohlášen vinným, odsoudit k smrti nebo k jinému trestu, který by považoval za spravedlivý". Úkolem tribunálu bylo soudit a potrestat zločiny proti míru, válečné zločiny a zločiny proti lidskosti. Souzeno bylo 22 hlavních válečných zločinců, členů vlády a vrchního velení německé nacistické armády a 7 organizací. Celý proces od příprav soudní síně a stohů materiálů jako podkladů k obžalobám v rozstříleném Norimberku v létě a na podzim roku 1945 až po závěrečný ortel v říjnu 1946 ukazuje film očima hlavního amerického žalobce Roberta Jacksona a říšského maršála Hermanna Göringa. Ten se nejprve pokouší ovládnout průběh soudu, ale pod tíhou svědectví obětí, které přežily, nakonec i pod tíhou faktických čísel a především po zhlédnutí dokumentárních záběrů z koncentračních táborů, které usvědčují nacistické pohlaváry z hyenismu, postupně ztrácí kredit i mezi svými souputníky. Mění se i původní postoj soudce Jacksona, který v rozporu s názorem ruského žalobce Nikitičenka zpočátku odmítá popravy. Po více než 300 dnech jednání, s 5500 dokumenty a 200.000 místopřísežnými prohlášeními, vynese Norimberský tribunál 1. října 1946 dvanáct rozsudků smrti, sedm trestů odnětí svobody a tři zproštění viny. Sám Göring 16. října 1946 několik hodin před popravou spáchá ve své cele sebevraždu. Dvoudílný kanadský film Norimberský proces převzal řadu dialogů přímo ze zápisu soudního jednání a je nejen fascinující rekonstrukcí nejvýznamnějšího a bezprecedentního soudního procesu 20. století, ale nahlíží i do zákulisí politických a osobních zájmů, z nichž už tehdy - těsně po světové katastrofě - bylo patrné budoucí dělení světa na dva protilehlé tábory. Původní záběry z koncentračních táborů jsou zcela autentické a ani po více než půl století neztratily nic ze své otřesnosti. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (119)
Jeden z těch lepších televizních projektů na téma. Srozumitelný, silný, inspirující, v žádném případě laciný. Persicův román Nuremberg: Infamy on Trial česky nevyšel, nicméně k Norimberským procesům jako takovým si lze česky přečíst opravdu hodně. Od monografií, přes populárně naučné až po odborné texty. Skutečně lze najít prakticky cokoli, od Speerových deníků po biografie Emmy Göring. ()
I přesto, že potenciál Norimberku nebyl tak úplně využit, jedná se i tak o velmi zdařilou rekonstrukci. Göringův charakter je bravurně vykreslen a díky tomu se stává právě on hlavním tahákem filmu. Baldwin je jako stvořený pro postavy z oblasti justice a stejně jako skutečný Robert Jackson i on má charisma. Pasáž, ve které jsou promítnuty záběry z koncentračních záběrů zanechá velmi silné pocity a stejné záběry lze spatřit i v tomto dokumentu. V rámci televizních inscenací doporučeníhodný počin. 80% ()
Bezchybný televizní film. Těch 180 minut jsem zhltnul jedním dechem a nevidím na filmu žádný kaz. Největší klady imho jsou Brian Cox, který Göringovi vdechl takové charisma, které troufám si říci vystihuje realitu a ukazuje proč on a jemu podobní byli schopni fanatizovat davy. Dalším kladem je pak minirole Colma Feorea, coby Rudolfa Höße (velitele KT Osvětim). Vrcholem filmu pak pro mě je finále prvního dílu, kdy se poprvé sledují video nahrávky z osvobozených koncentračních táborů. Pro mě velmi silný a hlavně velmi přesvědčivý zážitek. 90% ()
Srovnání s nedávno shlédnutým Judgment at Nuremberg (1961) je pro tuto verzi zdrcující. Zatímco tamten řešil otázky viny a odpovědnosti na vysoké intelektuální úrovni, tento jakoby byl adresován soudobým školákům k doplnění výuky dějepisu. A tedy repetuje triviality: že nacisté byli zlí, Sověti přinejlepším hrubí, a Američané, milé děti, ti to jako vždy celé zachránili. ()
Bohužel se tady budu opakovat po jiných, ale musim, protože výkon Briana Coxe v roli Hermanna Göringa byl tak dokonalý, že po pár minutách sním sem ho bral, jako opravdovýho Hermanna Göringa a věřil jsem mu vše, co řek a jak to cítil. A ty jeho pohledy mluví za vše. A seznámení se Stalinem trochu pobaví. Brzo si to budu muset pustit ještě jednou, abych pobral víc detailů. ()
Galéria (8)
Zaujímavosti (1)
- Ve filmu dávají Spojenci jasně najevo, že obhajoba ve stylu: „Já jsem jen plnil rozkazy,“ neobstojí. Bohužel kromě výše postavených nacistů právě taková obhajoba většinu německých vojáků (kteří páchali zvěrstva běžně) zachránila, neboť se naučili říkat, že by byli za nesplnění rozkazu ke zvěrstvům popraveni. Bohužel až o řadu let později se ukázalo, že těch pár německých vojáků, kteří odmítli páchat zvěrstva, potrestáno buď vůbec nebylo nebo byli jen přeloženi. Tato poválečná německá lež je známá jako Befehlsnotstand a v Německu se dodnes jedná o formální právní termín používaný pro obhajobu zločinců, kteří byli údajně či skutečně ke spáchání zločinu donuceni pod hrozbou smrti či násilí. (vojtaruzek)
Reklama