Diplomacia

,, K neuvěření, na architektuře jsme se o ní učili a já ji mám teď zničit! '' -- Je vlahá srpnová noc, vlastně už časné ráno 25.8. roku 1944. Americké obrněné divize stojí před Paříží, městem se sporadicky ozývají detonace a střelba. Odboj vylezl z úkrytů a vědom si silné spojenecké armády za zády začal se sabotážními akcemi. Čety minérů wermachtu už ale mezitím podminovaly všechny mosty a historické památky Paříže, přesně dle pokynu šíleného Hitlera a jeho rozkazu, že když jsou z Berlína ruiny, budou i z krásné Paříže! V jednom z pařížských hotelů, kde je toho času veliteství okupační správy na krátko vypadne proud a celý hotel se ponoří do tmy. Když se v apartmá generála von Choltitze znovu rozsvítí žárovky, zjistí že tam není sám. V místnosti stojí švédský diplomat Nordling, který přišel tajnou chodbou. Stejnou, kterou do tohoto domu přicházel Napolenon za svojí milenkou o jejíž existenci pochopitelně Němci nemají nejmenší potuchy. Nordlingův úkol je jen jeden a zcela jasný. Přemluvit generála k nejtěžšímu. Nesplnit rozkaz. Nevyhodit s úsvitem a prvním vjíždějícím Shermanem Paříž do jedné obrovské hromady sutin s milionem mrtvých.... ---- Parádní komorní záležitost, skvělé herecké výkony i skvělé dialogy! Velká spokojenost, snad jen když si tam filmaři dali práci i s těmi pár bojovými scénami, které ale nebyly pro děj nijak podstatné, zamrzelo to vložení těch pár černobýlých dokumentárních záběrů. Mně to tam rušilo. A nezobrazovalo se nic, co by nešlo byť náznakem ukázat v barvě... I tak ale dávám za 5 propustek skrze německá kontrolní stanoviště... * * * * * (16.03.2016)

Minimalistické drama postavené převážně na skvělých dialozích. I když se to hlavní odehrává převážně v uzavřeném prostoru generálovi kanceláře, je tu dostatečně napětí k udržení pozornosti a rozvinutí děje. Na své si přijde i kamera, která rozhodně není nudná. Z naší tvorby mi připomíná Daňkův Dialog s doprovodem děl. (08.11.2016)

Při mém tažení napříč francouzským filmovým festivalem jsem narazil na na Diplomacii. Je to dialogovka jako stehno o tom žádná. Být diplomat je určitě fuška při který musí umět vládnout slovem. Jenže já tady mám problém, ty dialogy mě tolik nebraly. Jsou sice chytře napsaný, ale maj v sobě určitý odstup zejména s ohledem na to, čeho se týkaly. Velmi silně jsem se chytil jinde a totiž v postavě Dietricha von Choltitze. Nezáviděl jsem mu ani jednu sekundu a jako jeden z mála nácků snese za své angažmá v Paříži uznání, protože v lehký situaci skutečně nebyl. (26.11.2014)

Moc dobrá konverzačka dvou dobrých herců, ztvárňujících postavy hybatelů osudů statisíců. Konverzačka, kterou JE nutno vidět celou, jinak mohou uniknout podstatné části dialogů. Bohužel ani tak to ale nebylo na ****. Přišlo mi, že tam bylo příliš mnoho náhod ve chvílích, kdy už zase měl konzul odejít a znovu byl zastaven. Nějak mi ani nesedělo to myšlenkové hnutí generála, kdy mi ta změna přišla příliš rychlá. Naopak rychlejší jsem čekal jednání stran konzula ohledně záchrany generálovy rodiny, když už se tak finálně rozhodl - ne, oni kecají dál a generál s tím už taky nijak nepospíchá, ačkoliv je jasné, že konec je už za dveřmi a z Paříže je to za generálovou rodinou s gestapem v patách taky kus cesty. Tyhle drobnosti mi vadily, protože mi nabourávaly tu atmosféru nutnosti rychlého jednání v časovém presu. Tak trochu škoda. ~ "Pokud bych neuposlechl, jaké dítě by chtělo takového otce?" (29.11.2014)

Zaujímavá konverzačka, bolo to však všetko naozaj tak? Naozaj sa Dietrich von Choltitz rozhodol správne na základe dialógov s Nordlingom a vlastného svedomia? Sám tvrdil, že áno a film je natočený presne podľa jeho pamätí, lenže nepíšeme svoje pamäti tendenčne? Vraj sa Hitlerovi vzoprel, pretože miloval francúzsku históriu a kultúru a nechcel zničiť tú krásu. Na druhej strane máme už dôkazy, že to ani nemohol urobiť. Nemal už mesto pod kontrolou, veľká časť bola už kontrolovaná odbojom. Film teda poukazuje na jednu z možností, ale pravdu si odniesol von Choltitz do hrobu. Čo však filmársky treba vytknúť je angažovanie skoro 70-ročného herca, na ktorom už vidieť, že je deduško. Avšak von Choltitz mal vtedy 50 rokov a ďaleko od nejakého starca. (05.12.2021)