Fádní odpoledne

Víceméně kratičká povídka o fotbalu, ženách a spropitném, jedno nudné nedělní odpoledne v předměstské hospodě IV.cenové skupiny. Všechny herci kteří zde vystupovali, byli víceméně neherci a krom nich jsem tady postřehla i samotného Bohumila Hrabala. Mistrovský krátký film se skvělou kamerou Jaroslava Kučery, byl natočen právě podle povídky Bohumila Hrabala a patří tematicky k celovečernímu filmu Perličky na dně - manifestu české nové vlny - kam se však nakonec nedostal. Snímek tedy Passerův debut, zároveň získal i množství ocenění na mezinárodních festivalech (Mannheim, Locarno) a zajistil režisérovi Passerovi (autor filmu Intimní osvětlení, uvedený v našem FK na podzim) slávu a respekt na filmařském poli. Škoda že to bylo tak kratičké, neboť bych se nato vydržel dívat klidně i celou hodinu. (11.03.2007)

Ivan Passer na to šel chytře. Vybral si snad tu nejvíce statickou povídku z Hrabalových "Perliček na dně" a do slova ji převedl na plátno. Vynikající ani ne patnáctiminutovka z hospody IV. cenové skupiny za jednoho fádního odpoledne. Kdyby byla, jak byla původně plánována, součástí povídkového filmu "Perličky na dně", byla by nejspíš jejím nejsilnějším článkem. (27.08.2008)

Platí totéž, co jsem psal u Perliček, duchem do nich Passer jednoznačně patří, na druhou stranu je otázka, jestli by s další čtvrthodinou držely pohromadě stejně dobře. Fantasticky přesná atmosféra s geniálně využitou melancholií ženských trojhlasů, které mě neomylně vracejí do dětství – když jsem byl malý kluk (70. léta), o fádních odpolednách tetky u nás doma opravdu takhle zpívávaly. Inu tak, holt už leccos pamatujem. Škoda, že z české nové vlny přežil hlavně homolkovsko-papouškovský trapnohumor, tyhle jemnější odstíny měly taky hodně, hodně do sebe. Zamačkávám slzu a sázím plný počet. (23.06.2012)

Je škoda, že tato povídka se do Perliček nevešla. Možná to není škoda, spíše chyba producentů. I tento kraťas má své kouzlo vyplývající z toho, že Passer kráně zachycuje to naznačuje název. Totiž zažitou stereotypní nudu, jíž si hlavní postavy tohoto příběhu záměrně budují, zřejmě jako azyl před okolním světem. A vše co by tuto nudu mohlo narušit je cizí a nepřátelské. V tomto snímku se málo mluví a přesto toho říká mnoho. (27.09.2010)

Ve staré putyce si dědkové povídaj o fotbale, hospodskej nadává na nesympatického mládence a báby v rohu hrajou maryáš a zpívaj..nic víc. Abych řek pravdu, tak mě tenhle fádní mikrosnímek bavil...přeci jenom jak jde o hospodu, tak jsem doma :-) a ten zpěv těch bab tam dělá takovou zvláštní pohodovou atmosféru...no dobrý. Hrabal holt uměl (26.07.2009)