Čarodejnice z Eastwicku

"Chci být k vám co nejvíce upřímný. Vždycky po obědě si rád zašukám." Tady bych svou pumpu tak nepřetěžoval, ale pokud by Alexandra, Jane nebo Sukie projevily zájem, tak obden by mi to vyhovovalo. Zejména se Sukie bych asi vyváděl takové věci, že by mě po smrti Daryl Van Horne nepustil do pekla. Ale abych se vrátil ke třem kráskám, které měly sen a přály si ... určitě něco jinýho, než dostaly. Exhibicionistu Daryla. Jenže Daryl mě baví, holky se mi líbí a kdybych nebyl opakovaně obtěžován tou voodoo koncovkou, tak bych byl určitě ještě o několik ztopořenejch centimetrů spokojenější. (13.02.2017)

Po prvním shlédnutí Čarodějek mi nebylo dost věcí jasných. Má být Nicholson skutečný ďábel, jsou ty holky opravdu čarodějky? První problém vyřešily znalosti angličtiny Darryl - devil, van Horn - rohatej. Ale co ty ženský? Opravdu uměly čarovat? Jaktože jenom ty tři, proč ne ostatní? To chce Satan děti zrovna s čarodějkama? Může ďábel umřít? Proč se na konci nevrátil? Ten film vzbuzuje moc otázek a dává moc málo odpovědí. (20.02.2003)

Pro ženské asi v pohodě, ale mně to nic moc neříkalo. Miller na dobu vzniku sice vytvořil dost slušné vizuální efekty, ale příběh jako takový mě vůbec neoslovil, a tak, ač jsem se nenudil, jsem tenhle film sledoval spíše pro rozšíření obzorů a zaplnění mezery ve vzdělání. Ústřední trio holek ale bylo fajn. 60% (13.07.2017)

Film z dob, kdy Cher, Michelle Pfeiffer a Susan Sarandon ještě byly k pomilování. A Jack Nicholson byl dábelský pokušitel. Film tak trochu zestárnul a ještě před lety byl nápaditou směsicí komedie a hororu a dloubl si i svým satirickým podtextem do morálních hodnot, dnes je z něj spíše taková neškodná a naivně provokativní komedie s hororovými prvky, co nepůsobí zrovna kompaktně. Přítomné dámy nikdy nehrály blbě, Nicholson předvádí nevídané skopičiny i v pokročilém věku, hudba Johna Williamse je hravá i dravá, režisér George Miller to hraje na svěží originalitu. Příběh, který si odkrojuje hned z několika filmových žánrů, má stále šanci pobavit i dnes. Přinejmenším je zajímavé srovnání s dnešní tvorbou, která je na podobně laděné snímky poněkud skoupá. 70% (13.05.2012)

Skôr ako komédia alebo fantasy na mňa Čarodejnice pôsobili ako alegorický psycho horor. Čo ženy skutočne chcú môže vedieť jedine diabol a mi máme možnosť vďaka Nicholsonovi sa to dozvedieť tiež. Nakoniec zistíme, čo potrebujú aj muži a že aj pán temnôt je len obyčajný chlap. Miller mal v ruke dva tromfy. Scenár s trefnými dialógmi a Nicholsona, ktorý ich asi ako jediný v Hollywoode mohol uveriteľne podať. Tenis je samozrejme nezabudnuteľný. Napriek bláznivej loptičke tu pôsobia výmeny uveriteľnejšie, ako v ľubovoľnom filme, kde sa alibisticky strihá z jednej strany na druhú. (29.03.2016)