Barbar Conan

Bez Conana by nebyl Schwarzenegger, bez Schwarzeneggera by nebyl Conan, bez toho všeho by nebyla Poledourisova hudba, kterou řadím k nejlepším ve filmové historii. A nejde jen o nějaké hudební motivy, ale také o to, že u filmu, který slovy opravdu neplýtvá, si po značnou část musí vystačit úplně sama a emocionálně film vysoce převyšuje. Jedno od druhého prostě oddělit nejde, proto takové hodnocení. A ruku na srdce, ve fantasy žánru 80. let nemá Barbar Conan konkurenci. (10.03.2005)

Opět nadhodnocený snímek, na kterém je zajímavá pouze hudba a velkorysá výprava a záleží na každém, nakolik je tyto dva faktory ochoten ohodnotit. Děj je plytký a herecké výkony nevalné i v případě jinak kvalitních herců. Režie rovněž nestojí za zmínku. K vrcholům žánru, jakým je např. trilogie Pán prstenů nebo starší Excalibur vzhlíží Barbar Conan z velké dálky. Když nic jiného, tak je pozitivem že role Conana nevyžadovala po Schwarzeneggerovi nějaké charakterní herectví, takže s odstupem doby jde o jednu z jeho nejlepších rolí šitou na tělo. Celkový dojem: 40 %. (13.01.2009)

Do země prosáklé krví chce promluvit také legendární Arnoldova postava, která musela nejprve snést, jak vůdce hadího kultu s gustem setne hlavu jeho matce (v dětství jsem u té scény seděl jak opařený), aby pak všichni okolo ochutnali ostří jeho meče. Chápu hodnocení od jedné do pěti hvězd, sám se přikláním k vyšším metám, protože tahle monumentální fantasy dobře funguje i dnes. Arnold tradičně herecky ztuhlý, přesto svým způsobem dokonalý. Hlavně na velkorysou výpravu nicméně padla většina rozpočtu a je to jenom dobře. S hudbou Basila Poledourise (vážně mimořádná epická kompozice) je tak zaděláno na atmosféru, které se dá lehce podlehnout. (16.06.2013)

S časovým odstupem musím uznat, že v rámci filmové hrdinské fantasy se jedná o výjimečný snímek. Svět R.E.Howarda není snadno převoditelný na filmové plátno. To, co funguje v textu, často selhává v obraze. A Howard je velice dobrý a poutavý vypravěč, který dokáže svým příběhům dát nejen napětí, mystiku a tajemno, ale díky nespoutané fantazii umí barvitě vylíčit jak rozsáhlé džungle a zapomenuté chrámy, tak mizející města a krajiny temných kněží, démonů a bytostí z největších hlubin země a dávných věků. Naprosto úchvatné jsou pro mne dvě scény - úvodní s vypleněním vesnice ( příjezd válečníků lesem v dobrovodu famózní hymnické hudby Basila Poledourise) a zabitím Conanovy matky, a pak scéna palácových orgií s rovněž úžasným hudebním doprovodem. O herectví A.Schwarzenneggera nemá cenu se z rozepisovat, jelikož hercem prostě není. Jak napsala dobová kritika - střídá dva výrazy tváře - naštvaný a zkřiveně radostný, na tuhle roli se ovšem hodí skvěle. Naopak mrazivé herectví J.E.Jonese ( Thulsa) je omračující a bezchybné. Jednomu se chce věřit, že dokáže opravdu vraždit pohledem... (23.08.2010)

První filmový Conan se svého času stal hitem a rozpoutal vlnu osmdesátkových fantasy filmů. Přičemž ale žádný z nadcházejících titulů už obdobně neuspěl a jestli se dnes těší nějaké popularitě, tak coby campově nahlížené artefakty. Oproti tomu "Barbar Conan" sice dnes působí lehce zastarale svým tempem, ale pořád fascinuje unikátním uchopením nejen žánru heroické fantasy, ale i samotné její nejikoničtější figury. Důvodem pro to nepřekvapivě je režírující scenárista John Milius, který byl Spielbergem, Lucasem a Coppolou vyzdvihovaný jako nejlepší vypravěč generace nového Hollywoodu. On stvořil málomluvný epos vyprávěný především obrazem a fenomenální mýtotvornou hudbou Basila Poledourise. Když už se figury vyjadřují verbálně, tak hlavně v monolozích obtěžkaných melancholickou poetičností (Osric, Valerie) či surovou filosofií (Thulsa). Jak naznačuje jeden z mála dialogů filmu, navíc vzácně odlehčená výměna mezi Conanem a Subotajem, Milius vyprávění prošpikoval vulgární teologií a celý étos barbarského hrdinství postavil na opozici lidského a božského světa. Hlavní linie pak nevyhnutelně směřuje k brutálně manuálnímu svržení poloboha ovládajícího mysl svých následovníků. Miliusův Conan není žádný ctnostný rek, ale náležitě přízemní požitkář. Sice jej párkrát během filmu vidíme v zasmušilé myslitelské póze, ale za jeho výrazem cítíme spíše prázdno, než existenciální hloubku. Jeho život je zasvěcen okamžitým požitkům a sžíravé pomstě bez rozmyslu  ne kontemplování života či smrti, které rozsévá. Lze pak i domýšlet, že některými kritizované herecké výkony představují úmyslnou součást Miliusovy nekompromisní vize koherentního pohanského světa. Casting jednotlivých figur se naopak ukazuje jako skvostně ambiciózní a typově přesný - od mastodontích naturščiků, přes sošné, ale nikterak prvoplánově pohledné ženy po impozantně mnohoznačného Jamese Earla Jonese. "Barbar Conan" v jádru představuje typicky milliusovskou, a tedy sveřepě paličatou i drze přízemní opozici vůči high concept blockbusterům nového Hollywoodu, ale při tom je nejen jejich souputníkem, ale také jedním z nich. Náleží mezi ně nejen životopisem a konexemi svého režiséra, ale také coby autorsky osobitá moderní revitalizace starého žánru. Jen Milius na staré dobrodružky nehledí s naivní nostalgií jako Spielberg či Lucas a nechce vytvářet moderní ekvivalenty okouzlujících bijáků se šviháky typu Errola Flynna. Naopak divákům servíruje bestiální barbarský epos s humpoláckým dobyvatelem, kterému bylo předurčeno, že se vlastním přičiněním stane králem (Hollywoodu). ___ PS: Nemluvě o tom, že Milius koncipoval "Barbara Conana" pro kina. Nikde jinde jeho surový epos o střetu hrubé síly a náboženství nemůže adekvátně vyznít. Teprve na velkém plátně lze plně docenit zdejší pompézní viněty, kde se v novo-hollywoodském duchu zrcadlí vizuální inspirace (fantasy) eposů od "Kaidanu" Masakiho Kobajašiho až k "Iljovi Muromcovi" Alexandra Ptuška. (17.04.2022)