Prekliate dedičstvo

Filmový horror po zatlučení posledního hřebíčku (v podobě Mamánkova kašpárka) do jeho dlouhá léta připravené rakve, se tady zoufale snaží odkopat její víko. Sledovat tuto sympatickou, avšak polítováníhodně marnou snahu, je sice zajímavé, ale zároveň taky dost smutné. (09.11.2018)

Snímok, postavený na nesmierne podivnej atmosfére, ktorý najmä vďaka tomuto prvku, ťahá svoju kvalitu na rapídne vyššiu úroveň. Po psychologickej stránke skvost, ktorý v poslednej dekáde rokov, len sťažka nájde konkurenciu. Strašná škoda, že sa klasických, údajne klišé prvkov, človek dočká až v záverečnej pasáži, inak by bol “Hereditary” doslova peckou na pohľadanie, lebo udržať pozornosť diváka po celé dve hodiny, len jednou a tou istou “zbraňou”, my príde prinajmenšom trúfalé. Každopádne, zaslúžené štyri .. (25.08.2018)

Během sledování jsem si vybavil Vymítače ďábla a podobné žánrové milníky, beze srandy. Hereditary je po dlouhé době hororový film, který v člověku rezonuje ještě dlouho po zhlédnutí a baví jej o něm přemýšlet. Loni takto provětral kina skromný film Uteč, který je dle mého naprosto standardní a ničím nepřekvapivá filmařina, kdežto Děsivé dědictví mě dočista posadilo na zadek. Přitom to rozhodně není příjemné pokoukání. Debutující Ari Aster má evidentně nakoukané všecky pořádné horory a malinko si pohrává s žánrem, pečlivě graduje atmosféru a děsivé, či minimálně znepokojivé momenty a i díky famózní hudbě Colina Stetsona (vyloženě se nehodící na samostatný poslech), která je správně drásavá a pořádně člověka udeří na těch správných místech je přímo nervydrásající sledovat postavy, kterým okolnosti neuvěřitelně ubližují a člověk může akorát doufat, že to bude lepší...a ono nebude. Zároveň je to celé ale hodně psycho, pro slabší povahy vyloženě nevhodné. Podobné pocity jsem měl u loňské Aronofskyho matky!, respektive druhé poloviny filmu, ovšem přílišnému porovnávání bych se spíše vyhnul, ačkoliv zde taky hraje silný part motiv náboženství (rozuměj vymítačství a paranormální jevy). Velmi silný zážitek, který si minimálně ještě jednou musím dát. PS : Gabriel Byrne vypadá jak Karel Heřmánek. Rád jsem ale toho chlapíka po velmi dlouhé době zase někde viděl. (24.07.2018)

Asi nejlepší věc, kterou jsem letos viděl. Zlovolná, zlomyslná, stresující, jako kdyby měli Wes Anderson a Lars von Trier nějaký poťouchlý dítě. Pracuje to se snovým, prosluněným, až pohádkovým prostředím utažské přírody, které vždy naruší znepokojující detail, ať už je to zvláštní úsměv jednoho ze smutečních hostů, či záběr na divný leták, jenž kdosi strká do rodinné schránky. Kamera navíc číhá kolem hrdinů v invenčních úhlech, jako kdyby zvěstovala netušenou hrozbu, která dříve nebo později udeří ze zcela neznámého místa. Občas je to emocionálně sadistický tak vynalézavým způsobem, že jsem se až pousmál. Asi opravdo žijeme ve zlatý éře tohoto žánru. 90% (18.07.2018)

Nádherně nepříjemné, temné, dusné, mrazivé. Málokdo to ale docení podobnou vrchovatou měrou jako poučení hororoví fandové. U Hereditary je totiž nutné být schopen si užít jak velmi pozvolnou, atmosférickou, znepokojivou a emocionálně vypjatou první polovinu (respektive tři čtvrtiny), tak i to doslovné (nádherné! pokud se to tak dá říct) hororové zvěrstvo, do kterého se to překlopí v závěru. Půlka lidí bude kafrat, že je to pomalé a bez laciných atrakcí ("kde jsou lekačky?"), půlce zbytku pak bude líto, že to u pouhých náznaků nevydrželo až do konce. Miluju, jakým způsobem ten film vykreslil narušené vztahy v té rodině. Miluju, jak režisér jedním zvukem dokázal vyvolat hnusnější pocit, než desítka lekaček a gore záběrů v jiných filmech. Miluju, jak mě herci (výborní, všichni do jednoho) jedním pohledem a výrazem tváře dokázali donutit k tomu, že jsem se zachvěl a otřásl. Už dlouho jsem nebyl u filmu takhle permanentně nervní. A v neposlední řadě nezbývá než pochválit reklamní kampaň, která dokázala bezpečně nalákat, přitom ale neodhalila takřka nic. Důrazně varuju potenciální diváky před čtením náhodných komentářů k filmu, protože dříve nebo později tu nějaký idiot vykecá něco, co fakt dopředu vědět nechcete. Moment, u kterého jsem věděl, že mě ten film má v hrsti. Že nesleduju jen klasické vyhajpované hororové indíčko, po kterém se po roce zavře voda. Díky platformě Planet Dark za brzkou předpremiéru v Kině pilotů, kde nerušili žádní random teenageři jdoucí do multikina na novou wanovku. (29.06.2018)