Vlk z Královských Vinohrad

Příběh filmaře, neboli Jana Němce. (Ne)hraje Jiří Mádl. Upřímně, zatím to je jediné, co se od Němce po revoluci dá, ačkoli jsem ještě neviděl všechno. Je to teda spíš dokument, ale není nudný, Němec se tu divně nepohybuje, nehraje na klávesy a ani moc neexperimentuje s rybím okem, za to tady máme historické záběry a koukat se na to dá. Prozatím nejlepší, co jsem od Němce viděl. 3* EDIT: Dnes jsem měl možnost vidět film podruhé a zanechal ve mě větší zážitek, než poprvé, dokonce jsem byl schopný ten film více docenit a díky tomu si ho taky víc užít. Přidávám hvězdičku, takže 4* (04.06.2018)

Bavilo mě Němcovo nadšení pro točbu, popis nejdůležitějších okamžiků pro něj (a naši republiku), jeho nadhled, smysl pro (sebe)ironii, v podstatě jsem byl nadšen, že jistě nevím, co je přibarveno více a co méně. Všechen ten podvratný styl spolu s výbornými herci na mě zapůsobil, litoval jsem, že Němec toho sebestředného Goddarda trochu nezmáčknul. Porevoluční tvorbu tohoto legendárního režiséra moc neznám, ale mít tenhle snímek vymazlenější formu, přidám snad i čtvrtou hvězdu. (22.03.2021)

Nějak nevím, alibisticky se tedy přikláním ke třem hvězdám. Jan Němec prostě nepochyboval, že je někdo - a já o tom bohužel docela pochybuji. Mádl se na něj nehodil a Roden tam vyloženě překážel - poprvé jsem si všimla, že artikulace není zrovna jeho silná stránka, kolikrát mu nebylo ani rozumět. Nebyl do ani film, ani dokument, taková zvláštní směska všeho. Od načechraného narcismu až po skutečné okouzlení filmem. (10.09.2019)

Natočit si svůj vlastní fiktivní portrét, kde Vás na střídačku hrají jedni z nejvýraznějších talentů své generace? Kdo z Vás to má?:) Jan Němec byl výrazná a svébytná osobnost, a vydrželo mu to až do úplného konce, ba dokonce ještě kousek ZA ten konec (neboť jak známo, konce natáčení se nedožil). Mě Vlk bavil, zvláštní vsuvky z archívu ani pokusy vytvářet záběry ze šedesátých let v současnosti (a vydávat je za záběry z šedesátých let) mi nevadily, a i když souhlasím s tím, že by se určité věci neměly omlouvat tím, že "autor to takhle chtěl", stejně u mě vítězí obdiv za to, že něco takového vzniklo. Ta hodina a čtvrt se dá přežít bez problémů, a myslím si, že červená barva sem patří. 70% (21.08.2019)

Vysoce hodnotím formu, tj. pseudohistorický dokument. Tvůrci velmi svérázně vyřešili dobové záběry (nemyslím těch několik archívních), v niž se Mádl prohání po současném Cannes a Varech a film se tváří, že to je tehdy. Inu, ušetřily se nemalé peníze a nijak mě to neuráželo, protože tady šlo o obsah, nikoliv o atmosféru. Víc ale vadí, že po úvodním divákově šoku, na co se to dívá a že je to sakra divná forma, se vytrácí příběh, obsah i poselství, druhou polovinu a závěr jsem už doslova proklí(m)nal. (09.07.2017)