Lolita

Humbert Humbert,plný zlosti,prichádza navštíviť a vyjasniť si s „mužom viacerých tvári” Clareom Quiltym,ručne-stručne,že s Humbertom si nie je dobré „zahrávať...”Hop.Strih.O 4 roky skôr,na začiatok,čo ho k tomu viedlo... Humbert je totiž emigrant z Európy,ktorý je profesorom a hľadá si ubytovanie.Jedno také je v Ramsdale,New Hampshire u Hazeovcov,kde to má na starosti Charlotte Haze,kde býva dcéra Dolores,nazývaná Lolita,alebo ak chcete,krátko Lo.Humbert si prezerá dom,Charlotte stále používa „francúzske frázy”,Hm...neviem,neviem,hovorí,musím si to premyslieť,Charlotte vraví:Poďte sa pozrieť na moju krásnu záhradu...A tam je Lo,opalujúca sa na slniečku,rýchlosťou svetla preletí Amorov šíp a Humbert usúdi,že je to vhodné na ubytovanie.Čo Vás k tomu priviedlo?Pýta sa paní domáca... Moje koláčiky?Aká je cena(renta)?Pýta sa Humbert.Usalaší sa tu,je extrémne posadnutý Lo,Charlotte pritom nenávidí,ale ona ide po ňom,flirtuje,Humbert si vedie „krásny denník” ,do ktorého si píše,čo zažíva,až starý Haze,ktorý je po smrti,sa neobracia v hrobe,ale obracia sa jeho popol v urne u Hazeovcov.Charlotte vyznala svoju lásku v dopise,ktorý si číta nahlas a smeje sa plnými dúškami,aby sa vzali,pre neho na silu,lebo priblížiť sa na krok k Lo,je najpodstatnejšie...Jedného dňa si Charlotte prečíta tento „DIARY” a všetko pochopí,z tohoto amoku vybehne na cestu počas dažďa vbehne pod auto,ktoré ju usmrtí.Lo je v dievčenskom tábore a o ničom nevie.Humbert sa tým pádom „zbavil” Charlotte a Lo je celá pre neho... Obdivujem Jamesa Masona,kde tento charakter je tak paranoidný,tak naivný,tak labilný,taký debilček,dilinko,že sa upne na Lo,ktorá ho postupne začne nenávidieť,vôbec zahrať takéhoto existenciálne posadnutého človeka ešte len neplnoletou pubertiačkou,či predčasne vyspelou dcérou,je až k neviere presvedčivé,autentické a realistické excesy Humberta sú viac-menej poľutovania hodné.Lo ho má za hlupáka a nasadí naň návnadu Quiltyho,ktorý si z neho robí prču...Stále je počuť ústredná melódia:ya,ya...,ktorá je presne zvolená do scén,Lolita je môj najviac najobľúbenejší z najlepších Stanleyho počinov.Výborní herci:Shelley Winters je príliš hyperaktívna,Sue Lyon je príliš drzou,Peter Sellers je „pánom situácie” a James Mason je herec,ktorý si zadal ťažkú domácu úlohu,ktorú urobil na jednotku s hviezdičkou... Klenot Kinematografie. (16.11.2014)

Když ji miluješ, není co řešit? ;-) Je zvláštní, jak některé podružné okolnosti mohou změnit tvář filmu a jeho působení na diváky. Čtenáři Nabokovovy předlohy (musím doznat, že k nim nepatřím) považují film za vyměklý, protože Lolitin věk byl zvýšen na 15. Já si myslím, že to není na škodu. Erotická fascinace dítětem by díky filmové konkretizaci asi vyzněla jako samoúčelná provokace a takovou je příliš snadné bez váhání odsoudit a pustit z hlavy. Sue Lyonová ale působí jako zralá duše, chladně obchodující s vnějšími atributy své mladistvosti. Filmu to ušetřilo spoustu vysvětlování a divákům připravilo nejedno morální dilema. Copatá blonďatá teenagerka, krutě a vědomě pokořující starého poblázněného chlapa? Na druhé straně, není zvrácené soucítit s pedofilem? A co soudit o třetí straně trojúhelníku, Lolitině matce, koketní manipulátorce a zároveň oběti cizí manipulace? Opravdu nevěřím, že rozporuplné emoce, které postavy vyvolávají, by se mezi ně dělily rovným dílem, kdyby Lolitě bylo 12. Ale můžu se mýlit. Stanley Kubrick měl původně trochu jinou představu a nejskandálnějším esem v jeho rukávu mělo být obsazení Caryho Granta do role Humberta Humberta. Grant, sužovaný od 50. let zvláštní paranoiou, si připadal příliš starý i vedle 0 26 mladší Audrey Hepburnové. Postupně proto odmítl hlavní mužské role v Prázdninách v Římě, Sabrině a Odpolední lásce. V Šarádě si s Audrey zahrál až po změnách ve scénáři, které z její postavy udělaly usedlou dámu. Tudíž není těžké domyslet, proč odmítl roli v Lolitě. 43letý rozdíl by byl moc. Tak jsme přišli o možnost vidět ho bok po boku Petera Sellerse (měli leccos společného, například vášeň k Sophii Lorenové, nenávist k Blaku Edwardsovi a jednoho nadšeného fanouška z Brna) a v potenciálně nejujetější roli jeho života. Díky jeho odmítnutí se ovšem mohl vrýt do filmové historie výborný James Mason. Herec, který mimochodem nahradil Granta už ve filmu Zrodila se hvězda (1954). Humbert prakticky neopustí plátno a charismaticky nevyzpytatelný Mason v této roli vyvolává škálu nestálých emocí, od odporu po soucit. Z 13 Kubrickových filmů jsem jich viděl 12. Vzhledem k žánrovému rozptylu nemůžu žádný označit za nejlepší, ale řekněme, že Lolita je z nich nejbližší mé představě o dokonalém filmu. 100% (08.08.2008)

V čom je toto kontoverzné, vážne nechápem, vek Lolity tu nie je myslím vôbec spomenutý, o explicitných scénach sa úchylom môže iba nechať zdať a celkovo je to proste normálny film s normálnym dejom. No a práve preto sa mi páčil, že aj bez týchto omáčiek okolo filmu je obsahová kostra zaujímavá, nikdy sa v priebehu 2,5 hodiny nenudíme a scenár dokáže niekolkokrát pekvapiť. Pointa a vyznenie sa týka skôr žien vo všeobecnosti ako veku hlavnej hrdinky, aspoň tak som to vnímal ja. Všestranný Kubrick dokázal z každej témy vždy vytrieskať maximum, nehovoriac o tom, že bol špecialistom na knižné adaptácie. (20.09.2009)

Strašně bych toužil zhlédnout tu Kubrickovu verzi legendární Lolity, která nemusela ustupovat přehnaně úzkostné iniciativě cenzorů a plně by odrážela Stanleyho obrazovou genialitu. Ovšem i tak, sestřiháno k nepoznání, nabízí toto zpracování Nabokovova mistrovského postmoderního románu tolik filmové krásy, hutné erotické atmosféry, úchvatně stylizovaných záběrů a chytře napsaných dialogů, že nelze ani náznakem mluvit o "slabém" Kubrickovi. Scény, které se zdají býti vleklými a nadbytečnými, jsou ve skutečnosti nesmírně rafinovaně promyšlené a obsahově i atmosféricky dokonale zapadají do unikátní filmové skládačky, která postupně, tu tragicky, tu s nevinným ironickým úšklebkem, odkrývá společensky nepřípustné motivy a která také zcela přirozeně stmeluje několik různých žánrů, kriminálním filmem-noir počínaje a dobrodružnou road-movie konče. Nad vším pak zcela vyčnívají excelentní James Mason, jehož vyčerpávající kreace citově posedlého pedofila je zcela určující pro emocionální stránku filmu, a veledůležitá postava hereckého velikána Petera Sellerse, jehož svérázné řečnické výstupy patří k absolutním vrcholům příběhu. Kubrickova Lolita je ve výsledku spíše velmi komorní odyseou do útrob prapodivného, duševní chorobou rozpolceného charakteru, která nemá takový myšlenkový rozsah jako obsáhlá kniha a nesleduje se vždy úplně jednoduše, ale její uměleckou hodnotu a formální vytříbenost už jí nikdo neodpáře.. 85% (07.04.2015)

Dostatečně dramatická, dostatečně ironická, ale překvapivě málo naléhavá a osudová, taková je Kubrickova Lolita. Jsem rozmazlený z Lyneho dokonalého remaku, ale když vidím Humberta v Masonově zbytečně umírněném podání předvádět neodůvodněné paranoidní záchvaty a když si Shelley Winters jako Charlotte Haze ukňučeně stěžuje a přehrává přitom, tak ve mně všechno vře. Největší výhrou je tak samotná Lolita, jejíž čarovně okouzlující představitelka dokáže svým nejjemnějším úsměvem vyvolat v divákovi přesně ten pocit, který musel mít Humbert při prvním jejím zahlédnutí. Zajímavé je i pojetí Quiltyho, kterého mám v paměti jako nepolapitelného všudypřítomného démona a tady je v Sellersově podání slizkým hadem, otevřeně ukazujícím svou tvář a naznačujícím do očí Humbertovi svoje touhy. Konečné pocity jsou nakonec smíšené. Scénář má velmi hluchá místa a drobné chyby v návaznosti, ale nebojí se přijít s úžasně sarkastickým momentem (uchechtnutí při čtení láskyplného vyznání) nebo všeříkajícím romantickým obrazem (úvodní titulky). Ale je to "jen" romantické drama a ne osudová zpověď plná zoufalé a unikající vášně. 70% (27.08.2007)