Ad Astra

Brad Pitt je borec. To už samozřejmě víme dlouho. Já osobně doufal, že zazáří i v pokladnách, zvláštně po skvělém dojmu, jež zanechal v Tenkrát v Hollywoodu. Ovšem ani Brad není všemocný, což ale neznamená, že by se pořád nesnažil a pořád nedokazoval, jak na to stále má a je hrozně cool. A v takřka meditativní jízdě Jamese Graye toto všechno zanechal. Do filmu se patrně hodně sahalo a Ad Astra rozhodně bude TEN snímek, u kterého si postesknu, že už se dnes příliš nevydávají režisérské sestřihy (studia ví dobře proč). Protože si dovedu představit, že film měl tři hodiny a nebyla tam žádná honička s piráty. I přes to když vím, že Foxové byli občas rázní (Josh Trank by mohl vyprávět), pořád měli koule natáčet podobné originální středně drahé filmy, o jejichž budoucí existenci se po dalším nákupu Disneyho hrozně bojím. 2 hodiny utekly jako voda a zanechaly silný dojem. Je to pro vesmírné filmy po relativním neúspěchu Prvního člověka a tohoto filmu stopka? Myslím, že odpověď na tuto otázku se dozvíme velmi brzy a nám fanouškům se líbit nebude. Ale díky, Brade. (01.10.2019)

Nejsou mi úplně sympatické filmy, které se tváří, jako kdyby sežraly Šalamounovo hovno, a pak vytáhnou scénu, které jako by vypadla z nějakého totálního béčka. Tak kurňa, mám filmy, v nichž hrdina naskakuje v poslední sekundě do odpichující se rakety, případně si udělá štít ze solárního panelu a s odrazem propluje skrz prstenec Neptunu od jedné vesmírné lodě ke druhé. A pak mám filmy, kde se hloubavě filosofuje nad údělem lidské existence. Ale míchat by se to nemělo. Uznat musím, že Ad Astra krásně vypadá a krásně zní, řada scén má úžasnou atmosféru a v první polovičce jsem byl v podstatě nadšený. Pak se ale ty různé rušivé nesmysly začnou vršit tak moc, že prostě zásadně ubírají zážitku a nejsem schopný je ignorovat. Vše podtrhuje voiceover Brada Pitta, který je fakt napřesdržku. Ten film by pro mě dával mnohem větší smysl, kdyby tam ty niterné průpovídky nebyly, neboť bych si hrdinovo počínání osvětlil sám mnohem přesvědčivěji. Takhle celý film působí jako jen průměrně chytrý člověk, který chce vzbudit dojem génia. Dokáže operovat chytře znějícími větičkami, ale celému sdělení chybí nějaký hlubší koherentní smysl a v závěru z něj vypadne banální YOLO. Film, který by strašně moc chtěl, ale nejde mu to. (21.09.2019)

Ad Astra trpí řadou dost zásadních fyzikálně-logických kiksů, nicméně nad tím jsem schopen přimhouřit oči, pokud film zaboduje ve filozofické, či psychologické rovině. A vzhledem k vnitřním proslovům hlavního hrdiny je vidět, že Ad Astra se o to opravdu snaží. Úspěšný je však jen zčásti. V hodnocení jsem rozpolcen, neboť samotné sledování vizuálně podmanivého a příjemně hypnotického vesmírného sci-fi si vždy maximálně užívám, jenže v pozadí mám ten pomyslný vykřičník, že tohle se obsahově příliš nepovedlo... 7/10 (22.12.2019)

Když by se film sestříhal na záběry z vesmíru a mimo Zemi, plus se k tomu nechala ta objevitelská hudba, tak by to byl asi nejhezčí dokument o Vesmíru, který kdy vznikl s nějakou tou, neskutečně krásně nasnímanou měsíční akcí, která prostě neměla chybu. Takhle je ale ve filmu ještě příběh a Brad Pitt a ti té kvalitě moc nepřidávají. Film učarovat třeba v iMaxu může svým vizuálem, ale po scénáristické stránce se budete těšit na moment, až skončí. (07.10.2020)

Psychologický rozbor mysle astronauta, který nemá vyspořádanej vztah s mrtvým (?) otcem. Žádný sci-fi biják, ale chytře napsaná, sebereflexní monologová spověď Pittovy postavy o vnitřních pochybách nad smyslem absolutní oddanosti práci za cenu odklonění se od cesty, kterou člověka směruje jeho srdce. Cestování vesmírem, i když hezky víceúrovňově pojaté, to celé “pouze” vizuálně zatraktivňuje a dodává tomu kouzelný filozofický rozměr. Finále může skalní sci-fisty, čekající velké věci, dokonce trochu sklamat. Blízký bratříček Chazellova First Mana, který byl ale emocionálnější a křehčejší. (13.09.2019)