Réžia:
Julian SchnabelKamera:
Benoît DelhommeHudba:
Tatiana LisovskayaHrajú:
Willem Dafoe, Rupert Friend, Oscar Isaac, Emmanuelle Seigner, Mathieu Amalric, Mads Mikkelsen, Niels Arestrup, Anne Consigny, Lolita Chammah, Vincent Perez (viac)Obsahy(1)
Životopisná dráma o posledných rokoch maliara Vincenta van Gogha. Dnes je Van Gogh uznávaný ako jeden z najväčších a najvplyvnejších umelcov v histórii, ale jeho nedotklivá osobnosť a duševná choroba mu bránili v tom, aby ho jeho súčasníci v umeleckom svete koncom osemdesiatych rokov 19. storočia prijali. Van Gogh s finančnou podporou milujúceho brata Thea žije a pracuje v obci Arles, kde istý čas trávi aj ďalší slávny maliar Paul Gauguin. Napriek tomu, že scenár filmu Pri bráne večnosti vychádza zo skutočnosti, neostáva len autobiografiou. Sprevádza nás svetom a mysľou človeka, ktorý napriek skepticizmu, posmechu a chorobe vytvoril niektoré z najobľúbenejších a najkrajších umeleckých diel na svete. Vynikajúci herecký výkon Willema Dafoeho zachytáva každú časť umelcovej zložitej osobnosti. S použitím ohromujúcich vizuálnych efektov a primeraným pomerom poetiky k dramatickej gradácii nás Schnabel vtiahne do životného utrpenia tohto génia. (IFF Bratislava)
(viac)Videá (3)
Recenzie (83)
Julian Schnabel opět nezklamal. Co film, to nádherně hluboký vhled do duše člověka. Někteří tu reflektují, že Willem Dafoe věkem neodpovídá tomu Vincentovu... Je to ale to nejpodstatnější? Myslím, že právě v jeho podání je van Gogh velmi uvěřitelný... naopak jako by s ním Dafoe omládl... Kromě velmi působivé kamery, která ve Schnabelových filmech vždy hraje podstatnou roli, je tu i podmanivá minimalistická hudební kulisa, která celkově umocňěje výsledný dojem... Film jsem nějakou dobu odkládala. Vlastně mě k jeho konečnému zhlédnutí ponoukla až jedna z van Goghových reprodukcí, co se mi dnes zatoulala na net... K létu patří Vincentova žlutá jako nic jiného... ()
No konečně kurvadrát !!!.. Po asi deseti filmech se Van Goghův příběh konečně dočkal zpracování které není sentimentální, bulvární, ploché, necpe ho do stereotypní škatulky, neopakuje dávno zavrhnutou povídačku o sebevraždě atd.. Není to film o symbolu, archetypu, legendě či heslu v enciklopediích.. Tohle je prostě jen naturalistická a soustředěná studie duše člověka který toho vnímal jaksi více než mohl pobrat. Po povrchním a kýčovitém Loving Vincent jsem byl přesvědčený, že tento příběh je zase na dalších, minimálně deset let zabitý a jsem rád, že jsem se mýlil. Podobně úžasný a diváky poněkud chladně přijatý byl i Gauguin (2017). Holt, kde to jde opravdu na dřeň, tam je to náročnější (a tím automaticky nediváčtější). ()
Auch. Když se nějaký tvůrce pouští do známé látky, mohl by si ujasnit, proč a jak ji interpretuje. U brány věčnosti selhává skoro ve všem, ať už jde o nekoncepční roztřesenou kameru, mnohdy nekvalitní filmový materiál nebo obyčejný životopisný syžet. Drzé mi od tvůrců přijde, že předkládají jako verzi Vincentovy smrti vraždu, i když je to stále alternativní verze a stále se v odborných kruzích kloní k sebevraždě. Tuto nejistotu mnohem lépe zachytil S Láskou Vincent, kde to bylo součástí kvazidetektivního pátrání a názory na vraždu/sebevraždu se lišily podle toho, kdo názor zastával. Podobně z nepochopitelného důvodu film zařadí nález údajných van Goghových skic, což je další nepotvrzená věc, navíc pro vnitřní stavbu příběhu zcela podružná. ()
Kamera je sice nádherná co se týče světla, barev, záběrů, které přímo kopírují Vincentovo díla, ovšem zároveň epileptická, překrytá filtrem, což zase kopíruje Vincentův stav duševní, čili jsem asi po půl hodině projekce byla zralá na uříznutí ucha taky. Willem byl jako van Gogh skvělý, mně nevadilo, že zahrál sedmatřicetiletého muže, protože ten byl ve své době zbědovanější víc, než současný sedmdesátník. Líbily se mi dlouhé záběry v polích, lukách, mimořádně mi sedla černobílá sekvence (vlastně spíš infra) Vincentovo plastických-jakoby hliněných obrazů, jak je ostatně popisoval i Gauguin. Hezky tvůrci naznačili, že existuje domněnka, zda neměl geniální malíř, krom psychických potíží i poruchu barvocitu, což by odpovídalo jeho způsobu malby. Na dotaz, proč maluje zrovna takto, malíř za svého života opakovaně tvrdil, že on to takto vidí. A maluje jen to, co vidí... Výrazně podobně vidí lidé barvoslepí. Odpovídala by tomu i nezvyklá sytost barev a způsob použití štětce. Pojetí Vincentovy smrti mě nijak nevyrušilo. Nikdy nebyla pořádně vyšetřena a přestože byl psychicky nemocný, nebo měl propady nálad v důsledku absťáků, v době svého skonu byl přes dva měsíce stabilizován, radostně tvořil, cítil se dobře, jedl, spal, žil ve společnosti pana doktora, který s osamělým mužem rád mluvil o duši i o tvorbě. I přes zkratkovité jednání je divné, že se zastřelil zrovna v období, kdy mu bylo fajn, což se potvrzuje i v dopisech Theovi. Hypotéze neúmyslného zabití se věnuje i nádherný animák S láskou Vincent osobně s tím nemám s problém. Roztřesená kamera mi ale vadila a ani Oscar mi v roli Gauguina neseděl. Neměl v očích uměleckou posedlost tvorbou, nečišela z něj nebezpečná živočišnost, rivalita, která mu v reále bývala motorem. Mads byl senzační, ten rozehrál na malém prostoru naprosto nezapomenutelnou chvíli, nádherné! No a co se týče účetní knihy... Najít tohle? Šleha, jak hovado. Jak pravil Lautrec: "Svět, který nosil Vincenta, nemůže být tak špatný." ()
-"Are all the painters crazy?" -"Maybe just the good ones." Má to všechny peníze na vše potřebné, přírodu, krásu, krásné herce, krásné světlo, krásné všechno, ale pocitově mým nejoblíbenějším van Goghem zůstává Tim Roth ve Vincent & Theo, kde je všechno hnusné, šedé, špinavé a mnohem více povznášející. P.S.: Miluji Madse Mikkelsena. ()
Galéria (48)
Zaujímavosti (8)
- Natáčelo se ve Francii ve městech Arles a Auvers-sur-Oise. (BMW12)
- Léčebna, do které je umístěn Van Gogh ve filmu, je Saint Paul Asylum v Saint Rémi de Provence, kde byl malíř skutečně hospitalizován. Zde natáčel mj. i Bruno Dumont film Camille Claudel 1915 (2013), která tady naopak hospitalizovaná ve skutečnosti nebyla. (holistix)
- Pro film byly namalovány kopie řady Van Goghových obrazů, přičemž některé z nich namaloval i režisér Julian Schnabel. (WernerDMZ)
Reklama