Dvojitý milenec

Francois Ozon bude zřejmě něco na způsob mého nejoblíbenějšího "modrého" režiséra. Na této databázi je většina jeho děl hodnocena průměrně, ale - snad je to tím, že jsme oba ve znamení perverzního Štíra - jeho noirové erotické fantazie jsou přesně mým šálkem čaje. A nejinak je tomu i u posledního počinu, Dvojitého milence (kde je nám dopřán pohled nejen na jednoho rozkošného Jérémieho Reniera, ale dokonce hned na dva!). Vymazlený vizuál plný hitchcockovských spirál a zrcadel nás vtahuje do temných hlubin člověka - ať už v tělesném nebo duševním smyslu - a já v pohodlném malém sálu Světozoru hltám každou vteřinu a užívám si svoje vertigo... Ke konci se všechno zamotává možná až příliš, pointa se dá předvídat, ale to jsou pro mě jen drobné vady na kráse. Ozon má ve svých temných pohádkách vždy něco vykloubeného, na co mě prostě baví koukat. Znovu, a znovu, a... (27.09.2017)

Xtá variace na filmový archetyp Rosemary má děťátko a jeho různé variace. Zajímavé je, že typický zlomový moment, kdy si hlavní hrdinka ostříhá vlasy (Rosemary má děťátko, Ďáblův advokát, Zmizelá atd.) probíhá ihned na začátku a Ozon se tak o jeho sílu dobrovolně připravuje, ačkoliv ho do filmu zařadil a ctí ho tak jako jakýsi žánrový princip, který musí být přítomen. Marine Vacth celý film vizuálně táhne a díky tomu se asi nudit nebudete. Nicméně Ozon se postupně scenáristicky zaplétá víc a víc sám do sebe a vše zachraňuje nadměrnou přítomností sexuálních hrátek. Je tak celkem jasné, že Dvojitý milenec je jen taková křehká hříčka, kterou nelze moc podrobně zkoumat, jinak by se totiž mohla rozpadnout na kousky. Jako guilty pleasure thriller proč ne, nový Polanski to však rozhodně není. 6/10 (29.10.2017)

Dvojitý milenec je zase jeden z filmů Françoise Ozona, s nímž si úplně nevím rady. Zneklidňující atmosféra s nádechem tajemna a iracionálna mě vtáhla do příběhu, ale bez přemíry erotiky bych se určitě obešla. Nahota mi místy připadala samoúčelná, děj nijak zvlášť neposouvala. A na konci ten maglajz o dvojčatech na entou byl už dost zmatečný. K uspokojivému rozuzlení tím rozhodně nedošlo. (60%) (24.10.2021)

Francouzský erotický thriller alá psychologický film si zapamatuju, protože 1) celkem zajímavá story, která je zabitá koncem 2) úvodní záběr rovná se záběr do vaginy ( WTF?) 3) nechutný vetřelčí "porod" 4) Jaqueline Bisset mi přišla jako fantastická kráska, tady už je trochu utahaná šarmatní dáma 5) Škoda Fabia jako dopravní prostředek hlavní hrdinky ( poprvé ve franc. filmu? ) Jednou se to dalo, ale čekal jsem něco lepšího. (07.02.2018)

My, odchovaní filmy Catherine Breillatové a Vetřelcem, kříženým s Věcí, se novým Ozonovým filmem obamalutit nenecháme. I De Palma s Cronenbergem mohou klidně spát. Úvodní dva záběry by sice rády šokovaly, ale nová vlna surrealismu z toho taky nebude. Ozon si byl zřejmě slabin scénáře vědom a tak celou první polovinu stoupajícího psychického napětí zdobí kamerové exhibice. Pak se sice i dostane na trochu toho thrilleru s nepříliš čekaným vyvrcholením, ale závěr už je čiré WTF, kdy nevíme, kdo je kdo a co je co. A co z toho, co jsme viděli, se "stalo" a co z toho byly hrdinčiny halucinace. Herecké výkony celkem dobré, kamerové exhibice lahodily oku a příznivci plnočelné nahoty a penetrací si taky přijdou na své. A schválně počítejte, kolikrát uvidíte škodovku. (30.07.2017)