Dvojitý milenec

Multižánrový Ozon tentokrát přichází s děsivým erotickým thrillerem a podruhé obsadil Marine Vacth. Vypadá to, že jej fascinuje stejně či podobně jako dříve Ludivine Sagnier. Já jsem opět velmi spokojen, přestože mám výhrady především k hlavní pointě a šílenému závěru, zdá se mi překombinovaný. Herecky jinak výtečné. (01.02.2018)

Lež u svádění. Naprosto běžné u hezkých žen. Znáte ten typ lidí, kteří jsou elegantní, i když právě uklízejí psí hovno? Francois Ozon je (určitě) jedním z nich a jeho filmy jsou nejen proto cinefilským svátkem. Dvojitým milencem nevybočuje ze svého modu operandi a upomíná ne jeden ze svých nejlepších, detektivní Bazén. Hrdinka Chloé ohromí hned prvními dvěma scénami. V té předtitulkové se nechá ostříhat jako Mia Farrow v Rosemary's Baby, v té druhé jí nahlížíme tak hluboko do píči, jak se to v dějinách filmu nejspíš ještě nikdy nepovedlo. Dvojitý milenec představuje Ozonův zdařilý pokus srovnat skóre s takovými jako Polanski, Hitchcock, Cronenberg a samozřejmě De Palma. Jeho pojetí psycho-thrilleru se snaze navzdory nikdy neponoří do brakovistosti a asi schválně nešroubuje napětí do takových výšin jako autoři, na něž odkazuje, nýbrž do žánrového kabátku zavinuje chytrý film (o filmech, zákrutách dominance, ženách, zrcadlech, dvojčatech, orálním sexu během periody a mnohém dalším), u něhož se můžete stejně dobře obyčejně bavit, jakož i ocenit um, s s nímž lze dodržovat / porušovat žánrová pravidla nakládání s jednou z nejvypráskanějších propriet psychologického thrilleru. Protože to vypadá, že o to jde především. K ruce jsou mu dokonalá Marine Vacth, čím dál výraznější Jérémie Renier, polozapomenutá Jacqueline Bisset a Phillipe Rambi, skladatel, který na ploše jednoho soundtracku dokáže být Sigur Rós, Angelem Badalamentim i Hanzem Zimmerem. Vytříbený film, který jsem určitě neviděl naposledy. (15.04.2018)

Moje třetí setkání s režisérem Ozonem a musím říct, že po Jen 17 a Bazénu, je tohle jednoznačně zatím nejslabší. Přitom jsem od toho měl celkem vysoká očekávání, což byl možná problém. Nebudu tvrdit, že jsem konec znal dopředu, protože neznal. Ale že by mě to nějak vystřelilo z trenek a vyloženě překvapilo, to zase ne. Prostě se to jen stalo a já si řekl, že to není taková chujovina, jako byla do té doby. Těžko nějaké z postav fandit. Děvka, co si to rozdává s dvojčaty, jedno dvojče je sráč a druhé je přizdisráč. Nejvíc mě na tomhle filmu asi potěšilo, že ve Francii polovina národy zřejmě jezdí vozy Škoda. (26.06.2019)

Detailní záběr vystupující z vagíny, zajímavá hlavní hrdinka a vcelku poutavé erotické scény plus úvodní stříhání vlasů, které jsem okamžitě litoval. Víc se mi těžko z toho filmu zaryje do paměti a lepší nad ním vůbec moc nepřemýšlet, mám totiž nepříjemný pocit, že by člověk šel s hodnocením ještě níže, pan režisér se v tom všem co chtěl říci a sdělit trošku utápěl, ale vizuálně to topení za jedno vidění stálo. (18.02.2018)

S Ozonem si nevím rady. I po třetí měl jeho film něco do sebe, ale i po třetí to nebylo ono. V tomto případě sáhl po motivu dvojčat, přidal hodně erotiky, trochu zvrácenosti a celkem solidní thrillerové atmosféry. Navrch měl opět k ruce Marine Vacth, která byla i tady úchvatná. Jenže pořád mi tam chybělo něco, co nedokážu pojmenovat. Navíc závěr, který přišel s trochu fádním vysvětlením, mi vůbec neseděl k předcházejícímu ději. Nicméně i tak se jedná o lehký nadprůměr a budu doufat, že příště to z mého pohledu bude bez větších výhrad. 60% (28.12.2017)