Nesnesitelná lehkost bytí

Tento film jsem viděl jen jednou a už ho nemám v čerstvé paměti. Od začátku pro mne mělo význam, že se jedná o Kunderu, jehož dvě (jiné) knihy jsem kdysi četl a považuji za hluboké a vynikající (shodou okolností jsem obě viděl i jako film). Druhým velkým očekáváním bylo, že Američané natočili film o Čechoslovácích, odehrávající se v Československu, podle předlohy Čechoslováka. A mohu konstatovat, že v prvém ohledu (Kundera) jsem nebyl zklamán (ačkoli konfrontace s originálem by asi nevyzněla pro film nejlépe) a v druhém (Amíci o nás) jsem byl velmi příjemně překvapen. Cítil jsem se v tom "doma". Bylo poznat na celkovém vyznění i na různých drobných detailech, že se tvůrci snažili skutečně autenticky vystihnout prostředí, v němž se příběh odehrává. V různých věcech to samozřejmě neladilo (např. hlavní hrdina nepůsobil zrovna dojmem Čecha), ale tím líp: je to americký pohled, nemá to kopírovat pohled náš. Jen při té scéně ve venkovské hospodě tvůrci dost kýčovitě ujeli. Tady asi chtěli vystihnout "bodrost venkovského lidu" a výsledkem bylo, že jsme se najednou ocitli někde na Balkáně říznutém prvorepublikovou atmosférou. Taky mi v průběhu vadily těžko uvěřitelné drobné "instruktážní" dialogy, které asi mají amerického diváka poučit o politickém pozadí. Dost jsem nechápal z toho prasete, co Landovský s sebou všude tahá, ale to si snad filmaři nevymysleli. Celkově moc hezký film s dosti velkorysou (a zvládnutou!) koncepcí. (24.02.2011)

Určitě mě těší, že se na západě natočil snímek věnovaný okupaci Československa. Dobové reálie jsou znázorněny s překvapivou autentičností, místy jsem ani nepoznal, že to nebylo natočeno v Česku. Taktéž ústřední herecké trio odvádí standardně kvalitní výkony. Nicméně je to příběh, který podle mého názoru patří pouze na stránky knih a nikoli na plátno. Nedočkáme se ani jediné emocionálně silnější scény. Souvislý děj prakticky neexistuje. Hlavní hrdinové jen neustále souloží, schází se a zase rozchází. Zasadit to do Latinské Ameriky 21. století, tak z toho vznikne prachobyčejná telenovela. A to je při takřka tříhodinové stopáži smrtící kombinace. Po první hodině mi ten film připadal věrný svému názvu nesnesitelný. (11.02.2012)

Kunderu jsem nikdy necetl. Ale samozrejme udela ceskemu divakovi radost, kdyz se zahranicni filmovi tvurci rozhodnou tocit podle "nasi" knizni predlohy. Ackoliv jsem jim ceske prostredi sotva veril, myslim, ze si dali s vypravou praci. Dejove to uplne nesedi pohromade, je zde ale cela rada zajimavych momentu. Kazdopadne je zajimave divat se na nasi historii cizim pohledem. Z hereckych vykonu nikdo vyrazne nezaujal, Landovsky potesil. (18.12.2021)

Opět jsem byl přinucen porušit svoji zásadu a ohodnotit odpad! z mnoha a mnoha důvodů, z nichž uvedu jen některé, protože bych mohl psát několik hodin. Jsem nadšený příznivec Milana Kundery a dlouho jsem nechápal, proč zakazuje adaptace svých děl a je tak zaujatý právě proti tomuto filmu, který je pravděpodobně důvodem jeho zákazu. Poté, co jsem tento film viděl, pana spisovatele chápu a naprosto s ním souhlasím, i když je to pro všechny jeho fanoušky velká škoda. Za prvé, během celého filmu jsem ani na okamžik neměl pocit, že by se mělo jednat o film o Česku, Češích a v Česku, za druhé, postava Terezy byla v knize vykreslena úplně jinak, byla to slušná, citlivá žena, trpějící pouze v důsledku toho, že pocházela z nuzných poměrů, což bylo umocněno ještě drsným přístupem vlastní matky, ve filmu jsem měl pocit, jako by Binoche předváděla nějakou poloidotku, věčně ubrečenou a zralou na léčení na psychiatrii, za třetí, zajímalo by mě, zda některý divák, který nečetl knihu, pochopil, od koho Sabina v závěru obdržela dopis oznamující smrt Tomáše a Sabiny, za čtvrté, Franz ve filmu byla naprosto zbytečná postava, kdyby tam nebyl, nikomu by asi nechyběl, za páté, Sabina přeskočila z Ženevy až do USA, takže Paříž byla asi pro Kaufmana zbytečná a nedůležitá, za šesté, Pavel Landovský byl jako téměř v každém filmu, ve kterém se objeví, nesmírně trapný, vzezření opilého hňupa sem opravdu nepatřilo, za sedmé, scéna, kdy Tomáš odmítá podepsat odvolání svého článku byla absolutně přistřižená za vlasy, za osmé, Daniel Day-Lewis si údajně vždy pečlivě vybírá role, nechápu, proč se rozhodl tentokrát tak špatně. Mám názor, který sdílím s mnoha lidmi - slavná literární díla jednotlivých států by měli točit režiséři těch států, ve kterých ona literární díla vznikla a zvláště Američani by se neměli srát opravdu všude. Neustále myslím na to, jak by dopadl film, který by natočil český režisér s českými herci, případně postavu Franze by hrál cizinec. Například Vladimír Michálek, Jiří Menzel nebo Viktor Polesný, Tomáše hrál Ivan Trojan, Tomáš Matonoha nebo Saša Rašilov, Terezu Klára Issová, Tereza Brodská nebo Barbora Seidlová a Sabinu Linda Rybová nebo Tatiana Vilhelmová. Bohužel, pan Kaufman si musel něco dokázat. (13.07.2008)

Pustit se do zfilmování tak složitého, filozofického a mnohovýznamového románu, jakým Nesnesitelná lehkost bytí bezesporu je, si žádá vekou odvahu. Leč ta samotná ale nestačí... Když se o adaptaci Kunderových děl pokusili čeští tvůrci, dopadlo to o poznání lépe, což bylo zapříčiněno tím, že si vybrali mnohem shůdnější látku. Jak "Já truchlivý bůh" a "Nikdo se nebude smát", adaptace povídek z jeho souboru Směšných lásek a jeho první plnohodnotný román "Žert" skýtají bezesporu větší filmový potenciál, než jeho další romány "Nesnesitelná lehkost bytí" a "Nesmrtelnost". Nádhera a hloubka těchto dvou Kunderových románů netkví v samotném ústředním ději, který tvoří jen jednu z rovin románů. Kouzlo románů je v Kunderových filozofických úvahách, názorech a maličkostech, které na čtenáře dolehnou jen při jejich pozorném čtení. Tento film mě tedy zákonitě musel zklamat... Tři hvězdičky z úcty k Milanu Kunderovi a díky ústřednímu hereckému páru, uhrančivosti Daniela Day-Lewise a panenské kráse Juliette Binoche. (23.11.2008)