Nesnesitelná lehkost bytí

Určitě mě těší, že se na západě natočil snímek věnovaný okupaci Československa. Dobové reálie jsou znázorněny s překvapivou autentičností, místy jsem ani nepoznal, že to nebylo natočeno v Česku. Taktéž ústřední herecké trio odvádí standardně kvalitní výkony. Nicméně je to příběh, který podle mého názoru patří pouze na stránky knih a nikoli na plátno. Nedočkáme se ani jediné emocionálně silnější scény. Souvislý děj prakticky neexistuje. Hlavní hrdinové jen neustále souloží, schází se a zase rozchází. Zasadit to do Latinské Ameriky 21. století, tak z toho vznikne prachobyčejná telenovela. A to je při takřka tříhodinové stopáži smrtící kombinace. Po první hodině mi ten film připadal věrný svému názvu nesnesitelný. (11.02.2012)

Souhlasím se stanoviskem Milana Kundery, který po této zkušenosti s povolením filmové adaptace jeho díla, zakazuje veškéré jiné adaptace Nesnesitelné lehkosti bytí... Kniha a film mají pramálo společného, hlavní myšlenka se ve filmu zcela vytratila a nehledě na to, že film sám o sobě za moc nestojí. (05.02.2007)

Tohle by mohli klidně přejmenovat na Neúnosnou délku stopáže. Knihu jsem nečetla, jelikož v češtině jaksi nebyla dostupná, takže porovnávat ji s filmem nemohu, leč jestli byla jen zpoloviny tak natahovaná, nudná a ubíjející jako toto dílo, tak se jí budu vyhýbat. Téměř tříhodinová délka by byla vrahem takřka čemukoliv, natož mizernému milostnému příběhu, který je ještě ke všemu doplněn o zásadní, řádně patetické dobové scény. Občasné souložení (zřejmě s existenciálním rozměrem, alespoň dle hovorů předtím a poté) by mohlo jít na přebory v trapnosti, styděla jsem se za celý štáb. Ideální věc pro pomalou a bolestivou ztrátu tří hodin života. (29.12.2006)

Tento film jsem viděl jen jednou a už ho nemám v čerstvé paměti. Od začátku pro mne mělo význam, že se jedná o Kunderu, jehož dvě (jiné) knihy jsem kdysi četl a považuji za hluboké a vynikající (shodou okolností jsem obě viděl i jako film). Druhým velkým očekáváním bylo, že Američané natočili film o Čechoslovácích, odehrávající se v Československu, podle předlohy Čechoslováka. A mohu konstatovat, že v prvém ohledu (Kundera) jsem nebyl zklamán (ačkoli konfrontace s originálem by asi nevyzněla pro film nejlépe) a v druhém (Amíci o nás) jsem byl velmi příjemně překvapen. Cítil jsem se v tom "doma". Bylo poznat na celkovém vyznění i na různých drobných detailech, že se tvůrci snažili skutečně autenticky vystihnout prostředí, v němž se příběh odehrává. V různých věcech to samozřejmě neladilo (např. hlavní hrdina nepůsobil zrovna dojmem Čecha), ale tím líp: je to americký pohled, nemá to kopírovat pohled náš. Jen při té scéně ve venkovské hospodě tvůrci dost kýčovitě ujeli. Tady asi chtěli vystihnout "bodrost venkovského lidu" a výsledkem bylo, že jsme se najednou ocitli někde na Balkáně říznutém prvorepublikovou atmosférou. Taky mi v průběhu vadily těžko uvěřitelné drobné "instruktážní" dialogy, které asi mají amerického diváka poučit o politickém pozadí. Dost jsem nechápal z toho prasete, co Landovský s sebou všude tahá, ale to si snad filmaři nevymysleli. Celkově moc hezký film s dosti velkorysou (a zvládnutou!) koncepcí. (24.02.2011)

Film to nebol výrazne zlý, dej sa nijako zvlášť neodkláňal od knihy, lenže nikomu ste nevideli do hlavy. Nikomu. A o tom vlastne tá kniha je. O citoch, pocitoch, myšlienkach, výpovediach, intímnostiach, pohnútkach ... nečudujem sa, že po tomto filme Kundera úplne zakázal točiť filmy podľa jeho kníh. (01.10.2015)