Fantastická žena

Na Fantastickú ženu sa dá nazerať dvoma spôsobmi, uhlom pohľadu hlavnej hrdinky, alebo aj pohľadom jej okolia, po smrti milenca väčšinou nepriateľského. Ale ani pri ňom tu nemáme iba jednorozmerné typy, tri dôležitejšie postavy z bývalého Orlandovho života sú stále dostatočne rozdielne. Tlmene rozprávaná dráma sa vyjadruje obrazom a symbolmi, čo je rozhodne lepšie, ako keby sa išlo na prvú signálnu, kedy by bolo posolstvo na prvý pohľad jasné. Ak sa nad všetkým zamyslíme, tak nenávisť voči Marine je zmotivovaná tým, že si začala s rozvedeným mužom s exmanželkou a synom, pričom tí ju nenávidia skrátka iba z tohto konkrétneho dôvodu, ale to, že bývala muž, sa javí ako skvelá zámienka na obhájenie tejto nenávisti, pretože je podporená aj väčšinovým názorom spoločnosti. Vega hrá skvele, má síce neustále rovnaký výraz v tvári a navonok neprejavuje emócie, avšak jej meniace sa pocity, od zdanlivého zmierenia sa so situáciou po obrovský hnev a naopak, z jej hereckého výkonu stále vnímame. (22.11.2022)

Tak film s LGBT tematikou pro letošní rok bychom měli (ale ono jich zase určitě bude mnohem víc). Oscar za cizojazyčný snímek mě navnadil, ale je to stejně unylé a intelektuálně zaprděné jako oscarová Lady Bird. To spolunominovaní Nemilovaní Andreje Zvjaginceva byli jiná liga. Škoda. (25.07.2018)

Prostory [sauny] jsou společný? A jsou i oddělený? Popularitě filmů tematizující neběžné sexuálně identitní trable rozumím - osudy postav zrcadlí v aplifikované podobě úkoly, s nimiž se v éře posedlostí souběhu sama se sebou musí popasovat každý divák; snad i ten, který si může dovolit tyto úkoly považovat za poněkud triviální. Škoda nastává, když film nepřináší nic, co divák nezná z banálních heterosexuálních vztahů a zavdává tak důvod k podezření, že byl ve hře přinejmenším samoúčel. Hlavní hrdinka, civilně a citlivě ztvárněná Danielou Vaga, totiž nezažívá nic moc jiného, než co by v odpovídající situaci mohlo potkat netranssexuální, o mnoho let mladší milenku muže tváří Francisco Reyese, který s brýlemi vyhlíží ironicky jako kdosi na průsečíku Jeremy Ironse a Woodyho Allena. Spíše tedy Una mujer regular :-). Řemeslný způsob, kterým se zhošťuje přiblížení stresu z náhlého úmrtí staršího, milovaného partnera je nicméně slušný, decentní a poučný. Psychologická linie si drží úroveň a divák přehlcený almodóvarovkými excesy uvítá, že jich není moc, i když vůle zjevně byla, např. v podobě tanečních čísel. Santiago (de Chile, nikoliv de Compostella) navíc vypadá jako moc zajímavé město... :-) (23.11.2017)

I bez onoho transexuálního kontextu by šlo zobecnit pocit z filmu nad tento rámec a to jako nevratnou ztrátu člověka, který jako jediný chápal, kdo vlastně jste. Formálně proto film nesnímá protagonistku v obvyklých detailech tváře, nicméně spíše z povzdálí, aby vyplňovala jen část prostoru v záběru a působila ztraceně a osaměle. Nicméně celý koncept shazují pro queer cinema do omrzení stejně typické figurky pokryteckých cisek, ideálně ještě z vyšší společenské třídy a mě to pořád neba. Jinak také vyhlašuji soutěž o natočení filmu s tématikou transexuality, kde se maximálně třikrát bude někdo dívat do zrcadla. Teď se ukažte. (06.02.2018)

Takže Oscar za najlepší cudzojazyčný film roku 2017? Mám pocit, že v tomto prípade skôr rozhodovala téma transsexuality a motívu deakteptácie a odporu voči takejto "žene". Áno, je to rozhodne zaujímavá téma, ktorá čoraz častejšie vylieza z tieňa tabu. V podstate je to celé na zamyslenie, že ľudia v sebe nosia takéto predsudky a nemienia to akceptovať, bez ohľadu na to, akú osobnosť v sebe nosí takýto transgenderový človek. Takže po tematickej stránke naozaj vydarené, avšak dejovo som od toho čakal určite oveľa viac. Chýbala tomu akási väčšia dramatizácia, ktorá by rozptýlila tú jednotvárnu líniu koncentrovanú čisto len na sociálno-spoločenský vzdor okolo Mariny. (05.04.2018)