Kristove roky

Extravagantní absurdno, říznuté poetikou - až příliš osobité, vlastně zdlouhavé, nikde nic...celkově to vypadá, jako by si herci scénář vytvářeli sami, právě teď. Samé vysoké, rušivé zvuky, nulová hudba, extrémy jako Janžurka v audio verzi, i Vladův hlas mi přišel velmi podivný. Tohle složení ale přece nemůže zklamat, ne? Ne, nemůže - experiment se pro mě zdařil. Originální pojetí, nevídané role (Jana Stehnová - naprostý protipól zamlklé Zinušky), a hlavně závěr, který se dá brát jako kompenzace za předchozí filmové vzduchoprázdno. To jsou klady, které mě nakonec ukecaly. (12.05.2015)

"Všecko je hoci iné, ako sme si to predstavovali. Všecko sa posunulo." Já jsem si v souvislosti  Jakubiskovou prvotinou radši nic moc nepředstavoval. Tak ani nemohu být moc zklamán, že mě tahle jeho extravagance šmrncnutá místy s poetickou kamerou moc nezaujala. Resp. že jsem tomu chaotickému shluku jednotlivých filmových scén moc nerozuměl. Nejvíc v obraze jsem byl právě ve chvíli, kdy malíř Juraj v rozhovoru se svým bratrem (Vlado Müller) rozmítali nad tím, jak je život v oněch Kristových letech náhle jiný, než když byli mladší. Kdyby obdobně fungovaly všechny scény, mohlo to být vcelku fajn. Jenže tady to jaksi skáče od jedné absurdity k druhé (viz třeba scéna v hospodě, kdy se jeden člověk řehní jako idiot u "černých historek"). V čem jsem se taky vůbec nevyznal, byla vztahová linka (Juraj mezi dvěma ženami). V případě Jany Stehnové mi pak přišel zvláštní dabing v podání Ivy Janžurové. (27.02.2023)

Prvý a absolútne zbytočný jakubiskov film. Vzhľadom na chválu čo sa týka tohoto snímku som sa na to tešil a hovoril som si " hmmm čo keby jakubisková tvorba bola v mladosti lepšia ako teraz?" no nebola. 40 rokov natáča filmy rovnako a rovnako sa pri nich cítim nepríjemne. o to viac zamrzí že pri tomto filme jednoducho vidíte že ten človek má talent. doslova to vytŕča s každého záberu, lenže namiesto toho aby sa uvoľnil a tvoril podľa toho čo cíti je tam vidieť až príliš veľké kopírovanie Felliniho a tiež že jednoducho nedokáže uchopiť postavu. keď sa má sústrediť na prostredie sústredí sa na postavu a keď sa má zaoberať postavou sústreduje sa na prostredie. omnoho viacej si viem Jakubiska predstaviť ako vyznávača surrealizmu - horiaca vana, nahánačka s pištoľou a pod. lenže jeho sociálna kritika dospelého človeka jednoducho vyznieva naprázdno a to kvôli tomu že sa opäť hraje na niečo viac ako je. herci sú v niektorých scénach príliš strnulý v iných príliš uvoľnený. do úst sú im vkládané dialógy ktoré ale z ich úst vyznievajú smiešne a neuvriteľne. Jediné čo môžem pochváliť je kamera, ktorá je novátorská, a zo slovenských filmov asi najzaujímavejšia a najoriginálnejšia a potom tiež pár krásnych baladických perličiek ako pohreb a úvod ale v konečnom dôsledku film, ktorý možno o niečom vypovedal v tej dobe, lenže pre súčasníkov je úplne zbytočný vďaka svojej nezrozumiteľnosti a vážení dobrá a zaujímavá kamera ešte neznamená že film za niečo stojí (28.12.2008)

Chaotičnost Jakubiskova podání inspiruje, nahodím místo komentáře mírně chaotické dojmy: Iva Janžurová nedabuje pouze Janu, je ke slyšení i v baru, kde se Jana nevyskytuje. Igor Luther má opět vynikající kameru. Miriam Kantorková sice hraje starší partnerku, ale je ve skutečnosti o skoro dva roky madší než Jiří Sýkora. Jak už je dobrou tradicí, Jakubisko obsadí vždy do svých filmů i vlastnoručně namalovaný obraz (zde působivý portrét madony s dítětem nápadně připomínající Janu Stehnovou) Život bohémů je mi na hony vzdálený. Jejich umění je mi překvapivě blízké. V průchodu Juraj ukazuje na plakát o rok staršího filmu Majster kat ve kterém sehrál hlavní roli Vlado Müller. (11.05.2015)

Už je tomu pol storočie, čo významný Režisér Jakubisko nakrútil pozoruhodný čiernobiely debut, ktorý isto stojí za povšimnutie si. Spôsob kamery, ako sníma, pôsobí trochu experimentálne, ale zároveň i zaujímavo, aj keď v centre Prahy „komparzisti” udivene pozerajú priamo do objektívu, čo to tí dvaja mladí vyvádzajú. Kamera Igora Luthera, výnimočného slovenského odborníka, ktorý pracoval na takých snímkoch, ako sú Plechový bubienok, či Wajdov Danton, je mnou najlepšie ohodnotená profesia, kvôli čomu má film zaujať, taktiež sú v ňom namiešané medziľudské vzťahy, pričom prostredníkom, “stredobodom pozornosti” je Juraj. Vo všeobecnosti som mal z pozerania Kristových rokov veľmi dobrý pocit, pretože autentickosť odtiaľto vyžaruje, a najmä záverečná pohrebná sekvencia, je strhujúca, akoby som sa jej sám zúčastnil. Kvalitná záležitosť, ktorá si nezaslúži byť nepovšimnutá, zaslúži si byť rešpektovaná... (28.12.2017)