Kristove roky

Raději bych si překousl jazyk, než otřít svou jedovatou hubu o Jakubiska, ale klíč k jeho tvorbě z šedesátých let zatím nemám a tenhle film mi připravil ještě pernější chvilky, než předchozí pokusy ho najít. Když nezaujme příběh ani poetika a navíc není v dohledu žádný styčný bod se zkušenostmi z vlastních "kristových let", nezbývá než se alibisticky vyhnout hodnocení nebo autorovi s těžkým srdcem pokazit průměr. (04.03.2004)

Jakubiskův celovečerní debut už dává tušit poetiku jeho pozdějších filmů. Scény Jurajovy jízdy na kole po pokoji nebo jeho a Janino bláznění v pražských ulicích by klidně mohly být součástí pozdějšího Vtáčkovia, siroty a blázni. Stejně tak postavu Yoricka můžeme chápat jako pokračování Juraje (oba ztvárnil Jiří Sýkora), což nás ovšem nutí nebrat Jurajovu proměnu a nalezení sebe samého (pokus začít svůj život znovu a lépe) jako definitivní. Fantastickou a nepřekonatelnou kameru u obou filmů má svědomí Igor Luther. I přes všechny Jakubiskovy bláznivé nápady však kladou Kristove roky důraz hlavně na příběh, což je zásluha scénáristy Lubora Dohnala, častého spolupracovníka Ela Havetty, který údajně původní Jakubiskův scénář úplně zamítl a společně stvořili nový. Později mu pomohl přepracovat příliš socialistický námět k filmu Postav dom, zasaď strom. (16.01.2008)

Začiatky nebývajú ľahké. Ani u takého významného filmára, akým je Juraj Jakubisko. Bez mučenia priznávam, že aj niekoľkým jeho neskorším filmom nerozumiem a bol by to zázrak, ak by som rozumel jeho prvotine, v ktorej sa evidentne ešte aj sám hľadal. Je zvláštne dvoma hviezdičkami vyjadriť názor, že film nemal byť nakrútený. To by však bol prvotinou úplne iný film. Takže je dobre tak ako je a ja ostávam ako divák, ktorý nerozumie takmer polovici Jakubiskových filmov. (03.10.2020)

Je to už měsíc, co Juraj Jakubisko bohužel umřel a tahle zpráva mě donutila k tomu, abych si sehnal Kristove roky, ale zase mi trvalo, než jsem se k tomu dokopal, takže jeho památku uctívám takhle opožděně. A i přes to, že tomu dávám jen tři hvězdy a že mě většina Jakubiskových filmů zaujala víc, i tak si myslím, že to není vůbec špatný film. Jen si myslím, že je osobitý spíš pro Jakubiska a divákům nemá moc co dát. Dost mě překvapilo, že je to natočené docela normálně, bez větších šíleností celkem obyčejný příběh mladého umělce a toho, jak hledá své místo v životě a jak se snáší se svým okolím. Místy jsem z toho i cítil, že některé situace a dialogy Jakubisko měl vypozorované přímo z vlastních zkušeností a ty mě taky ve výsledku zaujaly nejvíce, ale jako celek je to hlavně opravdu o sobě pro sebe. Naštěstí to není úplně takové, takže kromě pár povedených scén můžu ocenit i skvělou kameru a fakt, že mě to ani moc nenudilo. Na víc jak tři to pro mě ale fakt není. 3* (27.03.2023)

Chaos v duši neukotveného chlapa na prahu středního věku podaný adekvátně chaotickou formou. Zajímavá kamera (na DVD ze sady „3x Juraj Jakubisko“ degradovaná mizerným neanamorfním přepisem). Moc hezká role Jany Stehnové s mluveným projevem tak podobným Janžurce, až jsem místy přemýšlel, jestli ji náhodou nedabovala (a taky že jo, jak tak koukám do zajímavostí). Celkem vzato to méně pamětihodné z české nové vlny, i když s názvuky pozdějších Jakubiskových trademarkových poetizujících postupů (ale i stejně typického pozérství). (13.11.2013)