Zabitie posvätného jeleňa

Problém s filmom je chladnosť. Hoci Kidman a Farrell sú vo svojich úlohách výborný, vzájomné vzťahy ustupujú chladnému, čístému a sterilnému priestoru a prostrediu. Vzťahové väzby sú tak určené cez akúsi tradičnú hierarchiu, aká je nastavená súdobou spoločnosťou. Ale poznať postavy nepoznáme. The Lobster bol viac založený na emóciach a pre mňa fungoval viacej. Rovnako aj grécke Lanthimosové filmy. Dôvod prečo to tu nefunguje, je druhá časť filmu, vyjadrenie zápletky a akési prijatie, celej situácie. To mi tam úplne nesedelo. Na jednu stranu chápem, že ako sociálna štúdia nemôžeme byť prehnane emočný a netlačiť na pílu, ale hlavná postava stojí pred rozhodnutím, ktoré má väčší dôraz na psychiku, než tomu tak bolo v tomto filme. Silné scény tu sú. Ale je tam veľa výplne práve s deckami, ku ktorým si kvôli tej chladnosti nevieme nájsť( aspoň ja som nemohol) cestu. Čo je škoda. Nepríjemné je to dosť. (05.01.2018)

Můj bratr řikal, že se mu to docela líbilo, tak jsem se odhodlal, že se na to taky podívám. No mně se to nelíbilo teda vůbec. Akorát jsem byl zvědavej, jak se to teda nakonec vyřeší, takže jsem to dokoukal. No a když si Colin Farrell přetáhne kulicha přes hlavu a točí se s puškou kolem dokola, tak jsem se fakt smál, protože mi to připadalo asi jako scéna z Mr. Beana. Netušim, co je ten režisér Yorgos Lanthimos zač, ale asi to bude nějakej feťák. (03.01.2018)

Lanthimos ma bez pochýb talent na “podivnosti”. Už grécky “Kynodontas” bol z pohľadu prezentácie výchovy, spracovaný spôsobom, ktorý rozhodne nie je bežnou záležitosťou. A tak divák, ktorému sa pozdával tamten snímok, bude zrejme spokojný aj v tomto prípade. Ide o veľmi “čudnú”, veľmi pomalú, psychologickú drámu, ktorej základy sú položené na myšlienke v podobe satisfakcie utrpenia. Naozaj trvá dlho, kým sa dej rozbehne (ak sa to vôbec dá tak povedať!), mňa osobne film nevtiahol tak akoby mal, a tak hodnotením kopírujem “obľúbeného”. Mystika síce potešila, no na Borgmana tento film nemá ani omylom. (13.12.2017)

Lanthimosovy vyhrocené konstrukty mě stále nepřestávají fascinovat. Zvlášť v případě, kdy se po formální stránce převlékají za artový horor, který hudbou a pohybem kamery neustále znepokojuje, obalí se konceptem antické tragédie, ale přitom neztrácejí specifický černý humor, který diváka provokuje k smíchu. Ne věcmi, které se na plátně dějí, a které jsou vpravdě hrůzné a vůči postavám ještě několikanásobně krutější než v Lanthimosových předchozích filmech. Nýbrž tím, do jakých záběrů a situací jsou tyto hrůzy komponovány. Na Zabití posvátného jelena se v pravdě ani Haneke nechytá. 90 % (19.09.2018)

Tak mám za sebou další z dlouho odkládanejch snímků. Začátek je takovej pozvolnej ale zhruba kolem 40 minut se začíná stupňovat napětí. Pochválit musím i herecký výkony především pak mladýho Keoghan(a). Zdařilá je i kamera a hlavně zvuková složka filmu. I přesto že má film 2 hodiny tak jsem se nějak výrazně nenudil. Ale ten výsledek. Přišel konec a celý to podle mě tak nějak vyšumělo do prázdna. (26.05.2020)