Réžia:
Jan P. MatuszyńskiScenár:
Robert BolestoKamera:
Kacper FertaczHudba:
Atanas ValkovHrajú:
Andrzej Seweryn, Dawid Ogrodnik, Aleksandra Konieczna, Andrzej Chyra, Zofia Perczyńska, Danuta Nagórna, Alicja Karluk, Magdalena Boczarska (viac)Obsahy(2)
Maliar Zdzisław Beksiński trávi svoje dni medzi štyrmi stenami varšavského bytu, obklopený len svojou rodinou. Navzdory socialistickej šedi okolia je jeho vnútorný svet plný surreálnych vízií, farieb, vášne a perverzných fantázií. Píše sa rok 1977 a život rodiny sa točí okolo syna, neurotického Tomka, ktorý sa práve odsťahoval do domu oproti. Neustály boj s vnútornými démonmi mu znemožňuje normálne žiť, ponára sa však do sveta hudby a filmu a navzdory svojmu hendikepu sa stáva priekopníkom západnej popkultúry v Poľsku. (ASFK)
(viac)Videá (3)
Recenzie (139)
Životopisný film o slavném polském malíři Zdzisławu Beksińském (jehož některé obrazy, jak jsem zjistil posléze, znám, aniž bych znal autorovo jméno), který absolutně nepůsobí jako životopisný film. Což myslím tak, že to ani jednou nevypadá, že jsou filmaři nějak omezováni realitou, tedy tím, co se skutečně stalo. Prostě jasně a sebevědomě zrealizovaná autorská vize, která řekne mnoho o mnohém. A stačí jí k tomu věnovat pozornost jedné ne zcela šťastné (jo, je to eufemismus) polské famílii v průběhu tří desetiletí. Nejsilnější debut roku, to naprosto bez debat. Polsku gratuluji. Proč jen to nejde u nás? ()
Kdyby obsahová stránka byla tak působivá jako ta formální, máme tu od sousedů počin roku. Bohužel se musím přiřadit k místní menšině, pro které byla tato záležitost trýznivým zážitkem. Ani samotný závěr ve mne nevyvolal špetku empatie k nikomu z té duševně labilní sorty. Shodnem se nejspíš všichni, že celá rodina musela čelit kruté nepřízni osudu, ani jeden z nich neměl na růžích ustláno a to si žádá projev soucitu a pochopení. Ale vzhledem ke značné nesymaptii postav a odpudivého chování jsem toho jednoduše nebyl schopen. Chybí navíc jakákoliv zápletka. Zkrátka 2 hodiny zoufalé nudy, filmové toxicity a nasranost. Nostalgici zaujmou jiný pohled a artové duše jakbysmet. Já jsem nejspíš zase něco nepochopil. Pardon... ()
"Nikdo není schopný dožrat jídlo tak rychle jako já." *chcíp* "Tahle kamera má ještě větší zoom než ta předchozí." *chcíp* "Umřít v 85 letech, panejo, ale tady máma to táhne na 90 a ještě je naživu." *chcíp* "Ve Švýcarsku je klinika, kde je úmrtnost po operaci jen 15% a dalších 15%, že budeš od pasu dolů ochrnutá." *chcíp* "Zatracený baterky do naslouchátka. Teď už dělají takový, co vydrží trojnásob času."*chcíp* ..... Málokterý film tak koresponduje s mým škodolibým pohledem na marné lidské snažení. Umírající manželka učí svého muže zapnout pračku, zatímco on zvědavě ochutnává prací prášek. A nakonec ho zabije sedmnáct bodných ran od kluka, co si předtím ještě dá colu a vyčůrá se. Pane bože. Pane bože! ()
Takýto filmový zážitok a podmanivú, sugestívnu atmosféru dokáže ponúknuť len veľmi málo filmov. Niečo nezabudnuteľné, nepopísateľné, ochromujúce všetky zmysly diváka. Sedel som ako prikovaný, neschopný ničoho, len sledovať majstrovsky naturálne spracovanú drámu jednej rodiny, ktorá trvala cca 28 rokov. Nuž, nie nadarmo sa hovorí, že tie najlepšie príbehy píše sám život. A ten koniec páni.... ten koniec bol totálne zdrcujúci, zarezal do môjho vnútra ako nôž do masla. Pre mňa preto ide o jednoznačne ten najlepší poľský film a poľská kinematografia opäť raz potvrdila, že v našom stredoeurópskom regióne nemá žiadnu konkurenciu. ()
Posledná rodina nie je prekvapivo film primárne o maliarovi- otcovi, i keď sa na život jeho famílie pozeráme retrospektívne z jeho dialógu s novinárom. Hlavnou postavou je jeho syn Tomek, jednoznačne najzaujímavejšia postava diela. Potom o niečo menej venuje režisér priestor Zdzislawovi, druhému najzaujímavejšiemu členovi famílie, zase o niečo menej sledujeme jeho manželku, pretože až tak zaujímavá nie je a babka chudák už nie je zaujímava vôbec ničím a tak sa občas len pozrieme v hororových detailoch na jej odumierajúce telo. Napriek tomu, koľko času s Beksinskimi strávime, stále sa im nedostaneme do hláv, pretože Matuszynski je observatér, nie psychológ. Čo ale neznamená, že takýto prístup je menej umelecký, skôr by som povedal, že v tomto prípade práve naopak. Asi má každá krajina svoju Panelstory, okrem Chytilky tu máme Tarrove Panelové vzťahy a teraz prišli Poliaci s o niečo menej humornou časozbernou pravdivou historkou, ale ono to bez humoru v priestoroch pravouhlých prefabrikátových skladačiek aj tak úplne nejde... ()
Galéria (38)
Zaujímavosti (6)
- Na námietky toho, že postava Tomeka (Dawid Ogrodnik) bola možno iná, než je stvárnená, režisér Jan P. Matuszyński uviedol: "Nejde o životopis." (Arsenal83)
- V předposledním záběru před závěrečnými titulky, kdy vrah odtahuje tělo, lze za oknem vlevo vidět hlavu přecházející postavy, což vzhledem k umístění malířova bytu, který je v patře, není možné. (vojacekr)
- Natáčelo se ve Varšavě v Polsku od 28.9 do 25.11.2015. (ČSFD)
Reklama