Stranger Things - Season 4

Dufferovci odhalují historii, vysvětlují a objasňují, šokují i udivují. Čtvrtá řada se přes šikanu rituální sérii vražd dostává ke grandióznímu finále, které propojuje všechny rozjeté linie s neskutečnou koncovkou, která nechává dveře naplno rozkopnuté dalšímu dobrodružství. Překvapil mě počet mrtvol, děsivých zranění a psychické duely jsou zvládnuté na jedničku. Perfektní hudební doprovod doplňují osmdesatkové pecky, kde je špičkou ledovce Master of Puppets. PS: Navíc je tu spousta drobností ať jde o Conanův meč, Kingův Talisman nebo různé plakáty a série konečně dohnala můj rok výroby 1986! (15.07.2022)

Čtvrtá řada byla velkolepá, akční, emotivní, vizuálně až neuvěřitelně nadupaná, hudebně výborná, herecky skvělá a kdybych znala víc vychvalujících přidavnejch jmen, tak ještě mnohem více. Při scéně v Suziině domě jsem měla upřímnou dětskou radost a při scéně Eddieho (btw Eddie byl parádní postavou od hlavy až k patě, od začátku svojí linky až do konce) hrajícího Metallicu jsem si říkala, kurňa, to je fakt dobrý. Skupinu Steve/Robin/Dustin naprosto miluju a dala bych svou ledvinu za to, bejt s nima kámoška. Vtip a atmosféra osmdesátek, kostýmy, účesy, insidejoky a vývoj postav je to, co dělá Stranger Things unikátem a naprosto chápu celý ten hype kolem a podílím se na něm. Proč mám teda ze čtvrté série nejvíc smíšený pocity? Není to kvůli ničemu jinýmu, než samotnýmu ději a zápletce téhle série. Upřímně bych byla ráda, aby to touhle sérií skončilo, páč mám strach, co přinese série pátá. Nebojím se, že by nebyla pořád tak skvěle vizuálně ujetá, tak nerdovsky rozkošná a vtipná, ale bojím se, že by prostě byla utahaná, poněvadž přesně to bych řekla už i to téhle, čtvrté sérii. Navzdory vší akci mi přišla nejvíc zdlouhavá a nejvíc jsem měla tendence se nudit. Celá dějová linka s El v laboratoři mi drásala nervy, což bylo teda většinou rychle zapomenuto v důsledku následný výměny za lepší scénu. Mike a Will byli v těhle sérii smutně nevyužitý, stejně tak i Johnatan, ten si to ale aspoň se svým pizza boyem vykompenzoval občasným vtipem. Co mě dopálilo asi nejvíc byl konec, a to konkrétně Maxin osud, když už se rozhodli, že bude čtvrtou obětí, měla jí i zůstat. Nemám tohle „zázračné“ oživování postav ráda a akorát mě to pak nutí bejt naštvaná nad tím, proč teda tenhle magic oživovací trik nepoužili i na někoho jiného (jediný trochu logický vysvětlení jejího oživení je možnost využití oživený, leč nějak poznamenaný Max UpsideDownem do další série, ale to uvidíme za pár let). Finální celkové shledání mi přišlo hrozně rychlý s paradoxně málo emocema s plno otázkama kolem. A zamést nakonec takovouhle událost pod nálepku „zemětřesení“ se taky nemůže dělat do nekonečna ne?  Shrnuto podtrženo, Stranger Things jsou fenoménem na velmi vysoký úrovni a to včetně čtvrté série, která ale, dle mého, už pár much má. Doufám, že bratři Dufferovi udrží tenhle standard i v páté sérii a neskončí zamotaní v spletitých chapadlech Vecny, MindFlayera, Demogorgona nebo čehokoli jiného, co si na příště vymyslí. Pls dejte v další řadě Stevovi už nějakou tu lásku ať může začít pracovat na těch 6ti prccích. (01.07.2022)

Vecna je skvělý záporák a celý jeho příběh zapadá bez chybičky. Hluchá místa to má, to vlastně od první série, ale tady to prostě odpustíte, protože žijete s každou postavou jejich příběhy a tu partu nemůžete nemilovat a teď pár nelogických chvilek a nebo trapných pokusů o vtip, to přehlédnete mrknutím oka. Je to celé geniálně propracované, natočené a zahrané, na druhou stranu je to často dětinské, místy trochu chabne promyšlenost daných situací a pár nových i starých postav mi tam trochu nesedí, nebo mi spíš přijdou zbyteční ( pizza boy, či malá Lucasova sestra ). Stejně ale sázím 5*, protože tak, jak ST dokáží diváka stáhnout do děje, již od první řady, tak to moc seriálů neumí a ta nedočkavost po dalším díle a další sérii je až neuvěřitelně žravá. ST je zaručeně nelepší seriál od Netflixu a dost možná jeden z nejlepších vůbec. 4. série mé tvrzení jen upevňuje. (06.07.2022)

Ačkoliv nemůžu říct, že bych byl vyloženě zklamán, nemůžu hodnotit výš. Nejsem totiž ani tak zklamán, spíš se naplnila má očekávání. Pozdější řady Stranger Things nikdy nedosáhnou kvalit těch prvních. Především z jednoho důvodu: je to totiž hrozně velké. Je mi fuk, že to Dufferovi předem avizovali. Jedná se totiž pravděpodobně o syndrom, kterým začne trpět každý seriál, když se začnou přidávat série – a to neplánovaně či plánovaně. Víte, kouzlo Stranger Things před lety spočívalo především v tom, že dokázaly správně zkombinovat osobní rovinu s rovinou „bigger picture“. Takové drobnosti, jako lezení oknem za přítelkyní do pokoje nebo sice vážné, ale pořád osobní starosti, jako je pohřešování syna, dávaly první řadě něco, s čím se člověk dokázal ztotožnit, něco, co sice v mnohdy tísnivé rovině ale přesto dokázalo seriálu dodat každodennost. Čtvrtá série sice na tohle úplně nerezignovala, ale od zhruba třetího dílu je středobodem většiny děje boj se záporákem z jiné dimenze. Jo, cením, že se Hopper už nechová jako retardovaný fotřík a že se postavy neprohánějí po vycíděné ruské základně uprostřed USA. Nicméně… Dufferovi tvoří stále větší a větší obraz, stále více a více propojují a vysvětlují, ale já bych prostě jen rád prožil s postavami ten civilní strach o blízké. Jasně, je tu Max, která dost možná nepřežije Vecnovo řádění, ale mně daleko víc sedělo, když postavy pořádně nevěděly, co se v Hawkinsu děje, po lese se potuloval možná tak jeden demogorgon a frajeři se ve škole rvali o holku. Méně je někdy více, ale zmlsanému publiku – vidno dle komentářů – prostě tyhle mega propojené vesmíry a mytologie sedí. Není divu, jsme ve věku marvelizace. Ze čtrté série jsem si teda nejvíc užil to, co zde sklidilo nejvíc kritiky, totiž první dvě epizody, kdy se celý děj teprve rozjíždí a postavy řeší své všednodenní starosti, a pak shledávačku na konci. Samotný záporák Vecna se ze začátku jeví zajímavě, ale horor postupně opadá, jak je jeho tajemství odhalováno (megaklišé „lidi jsou zlí, a tak je budu zabíjet, sice ze mě bude největší hajzl na světě, ale neva“), a ty rádobydramatické pauzy v každé větě a pomalá mluva jednoho doženou k přání, ať už se konečně vymáčkne a přestane házet ten drsný ksicht. Zároveň mám problém s tím, že ve spoustě scén není pořádně nic vidět – kritika, kterou si vysloužila bitva o Zimohrad ve Hře o trůny, by se dala aplikovat i zde. Asi byla blbost pouštět si poslední epizodu za bílého dne. V souvislosti s tím, jak se Hawkins na konci série promění, si té tmy a studených filtrů nejspíš v páté sérii užijeme dosytosti. (1 382.) (18.07.2022)

Délkou maximálně táhlé, ale zároveň i velice záživné. Čtvrtá série si vzala za úkol dát dohromady celou řadu různých dějových linek, což se jí daří krásně a s přehledem. Tentokrát tu máme hororovější sérii, zcela otevřeně reagující na osmdesátkový hit: Nightmare on Elm Street. Však i ten Robert Englund si zde zahrál epizodní roli. Padouch byl excelentní, hrdinům jsem fandil a tu a tam se ušklíbl nad pitomým nápadem či scénou. Všem ale kraluje zasedání občanů města, kde policii (jenž tuto schůzi svolala) vyruší jeden místní výrostek s protrženou hubou, který strhne pozornost na sebe a policie to ani nijak neřeší. Je to stejně tak pitomé, jako fakt, že tato dějová odbočka pak vyznívá do ztracena, zcela určitě na rozhodnutí samotných tvůrců. Tyto vady na kráse mi ve výsledku brání udělit čtvrté sérii lepší hodnocení, než pilotní sérii. Ve výsledku je to stejně na podobné kvalitativní úrovni. 90% (06.07.2022)