Vidiny

J*A*S*M *** píše, že mu tahle hororová psychodramata lezou na nervy. Aby také ne! Čeho je moc, toho je příliš! Ale čeho? Rozpolcených osobností do fantastických představ, sexuálních představ, vražedných představ. A přitom všichni hledají jednorožce (In Search of Unicorns) - pozor, jedná se o množné číslo. Na jednu Cathryn je toho opravdu moc: živí a mrtví milenci (včetně manžela), svět dětské fantazie (jedině v něm se cítí dobře) a především (a vskutku jedině) ona sama. Pozn. 1: Robert Altman prohlásil, že jeho inspirací k scénaři tohoto filmu byla Persona (1966) Ingmara Bergmana. Pozn. 2: Oceněná hudba Johna Williamse byls příliš v souladu s filmovým dějem. Přestože dobře využil zvukové efekty Stomu Yamashty, nepřišla mi vhodná. (05.06.2018)

Mysteriozní a v jisté chvíli fantasmagorické drama o mladé ženě, které je nejspíše mešuge. Snímek s vynikající kamerou a těžce psychedelickou hudbou v sobě nese stopy experimentálních 60.let. Pomalý rozjezd, podivné prolínání snů a skutečnosti, momenty, kdy si divák není jistý, co skutečností opravdu je. Jakmile odjede Cathryn se svým manželem na venkov, do domu, kde se svým dědou strávila dětství, vše naplno exploduje. Bývalí milenci se prochází domem, pokouší se s Cathryn milovat, do toho vstupuje její muž Hugh, postavy se prolínají, mění, Cathryn slyší hlasy, vidí stíny...a pak se rozhodne svých přeludů zbavit. Všechno jsou jen vysněné postavy, postavy v její mysli, proto přece nepůjdou zabít doopravdy, nebo ano? Čarokrásná příroda oblečená do podzimních barev - lesy, stromy, vodopád - je úžasnou kulisou k filmu, který pomalu spěje k děsivému závěru. Byť je atmosféra místy neklidná a pochmurná a dočkáme se slušných krvavých scén, o horror se nejedná. A žánr fantasy? Snad jen proto, že celým filmem prolíná text fantasy knihy, kterou Cathryn píše. Ale kvůli tomu dát žánr fantasy je pro diváka značně matoucí. Překvapivě dobrý film (26.02.2014)

Občas si k horroru odskočí tvůrci, u nichž by to člověk nečekal. V tom pozitivnějším případě to může přinést zajímavý způsob i styl. Nezaujmou-li Vidiny jako horror, rozhodně zaujmou svým stylem. Susannah York je ve své roli naprosto úžasný a její plynulé přeskakování z polohy vyděšené a zmatené ženy do polohy naprosto suverénní a sebevědomé ženy je strhující. Vidiny jsou svým způsobem klasickým sedmdesátkovým psychologickým horrorem, balancujícím na hraně dramatického thrilleru, ale ten horror tu je, hluboce zalezlý pod kůží, jako zmatená myšlenka v mozku. Skvělá kamera, pohlcující hustá a napínavá atmosféra, skvělé herectví, parádní hudba (použita tvorba japonského skladatele Stomu Yamash´ty a toho já hodně rád), výborné interiéry a exteriéry. Ten film je prostě lahůdka ve všech směrech a já jen lituji, že jsem ho neobjevil dříve. (15.07.2021)

Robert Altman mi nikdy nejak zvlášť nesedel, hoci jeho režisérske kvality uznávam a rešpektujem. No náplň jeho filmov mi obyčajne nesadne, alebo ma nezaujme. V tomto prípade to platí tiež. Máme tu len akúsi podivnú hru o tom, čo je ilúzia a čo realita, ktorá sa postupom času stupňuje až je z toho hotový mišung (pre hlavnú hrdinku, divák je v obraze). Na druhú stranu sa mi ale páčila kompozícia mizanscény a celkovo, kamera bola výborná. Spolu s hudbou to aspoň vytvorilo príjemne mrazivú atmosféru s jemným nádychom tajomna. Lepší priemer. 65/100 (11.03.2017)

Pro mě je neuvěřitelné, že tak složité psychologické drama se da rozehrát s jednou ženskou hlavou a tak mrazivě. Ta podivná hudba, ta podivná nálada, ten nepříjemný pocit z toho, co přijde dále. Co je realita a co je imaginace? Kamera výtečná, někdy šokující záběry. Překvapení, ale jsem to opravdu já ten Já? *Scéna s líbáním mužské ruky náznakem jemně erotická. (01.03.2021)