Hollarovi

Sílu hudby si člověk uvědomí, když ho z ní mrazí po zádech, ale bohužel i v situacích, jako je Hollars. Lehce nadprůměrný kousek od Krasinskiho byl stržen do vod WTF tím nejkýčovitějším a nejpřeslazenějším soundtrackem všech dob. Ta hudba tam doslova transformuje řadu scén do patosu a uplně je ničí. (05.04.2023)

Není to špatné, ale žádný zázrak. Milý, ne příliš vtipný film o obyčejných lidských radostech a starostech, přičemž ty starosti jsou v převaze. Optimistické na tom je, že téměř všechny problémy (tedy až na ten největší) jsou nakonec vyřešeny. U mě je přesně na 50%, nutnou půlhvězdu přihazuji za krásnou Mary Elizabeth, která se tam, bohužel jen mihla. (16.07.2017)

Hollarovi je těžké hodnotit. Na jednu stranu to sice určitě má svá pozitiva, jako příjemné, nenudící zpracování, sympatické a výrazné postavy, obsazené opravdu skvělými herci, sem tam fajn scéna, a to ať už dramatického, tak toho odlehčenějšího ražení, přirozeně znějící dialogy a v podstatě i celý ten příběh, který je tak obyčejný, až je to vlastně milý. Ovšem na druhou stranu, Hollarovi disponují i pěknou řádkou negativ, a mohu začít klidně hned tím, čím jsem skončil u pozitiv, a to u příběhu, který sice i přes svou jednoduchost a obyčejnost může sice dostat diváka do takové zmiňované příjemné pohodičky, zároveň ale ta obyčejnost a v podstatě i nenápaditost toho příběhu je právě až natolik obyčejná, že může zároveň dost často působit i zcela nezáživně a nezajímavě. Dále tu pak musím určitě zmínit naprostou nefunkčnost emocí, a to včetně samotného závěru, který je měl bez pochyb vyvolat, ale rozhodně se mu to minimálně u mě nepovedlo a naopak to na mě působilo až spíš takovým prvoplánovitým dojmem, který toho příliš nepřinesl. Celkově tomu pak chybí i cokoliv výraznějšího, poutavějšího, či jakkoliv jinak působivějšího a já tak vlastně ani ve finále nakonec nevím, komu a z jakého důvodu bych mohl, či měl Hollarovi vůbec doporučit, takže sice času stráveného ve společnosti této rodiny vyloženě nelituji, zároveň ale jelikož ve mně tato podívaná prakticky vůbec ani nic nezanechala, tak je opravdu těžké ji hodnotit nějak lépe. (16.01.2023)

Krásný přesvědčivý snímek o rodině čelící krizi. Ta krize ční v rodinných vazbách jednoho na druhém, porozumění a štěstí v době, kdy byl jednoho dne mamince po omdlení v koupelně nalezen v mozku nádor. Upřímný pohled na věc všedního dne s porozuměním a citelností. Lidské emoce tu představené odpovídají skutečným situacím a rozhodně nejsou smyšlené. I ten přístup maminky je věrohodný. Chová se jakoby měla jen chřipku, avšak přesto s ní cloumá strach a beznaděj. Stále má starosti hlavně o rodinu. Příběh je smutný a veselý zároveň. Nehraje si na něco co není a nenechává nic na lehkou váhu. Rodinné vazby jsou v životě to nejdůležitější co může být a to za každých situací. A to maminka moc dobře ví. A podle toho se také před náročnou operací chová. Konec je takový, jaký má být. Chytne za srdce a vyvolá úsměv i slzy zároveň. Příběh který emocionálně pohladí a snad i připomene, že ti nejbližší lidé jsou nám skutečně nejdražší. (22.10.2017)

Casting fajn, atmosféra uvolněná, příběh standardní. Ale ono to někdy stačí. Je velmi pravděpodobné, že divák už něco podobného viděl. A ne jednou. Režisér John Krasinski hraje zároveň ústřední postavu, která se vrací z New Yorku do rodného městečka, aby podpořil vážně nemocnou matku a viděl zbytek poměrně excentrické rodiny. A samozřejmě situace, které nám tvůrci předloží, jsou takovými těmi typickými hořkosladkými okamžiky, navíc na něj čeká minulost, před kterou se pokoušel utéct. Třeba bývalá přítelkyně, ač čerstvá matka, pro něj má stále slabost, její žárlivý manžel je navíc ošetřovatelem jeho nemocné matky. I když tahle linie (vlastně) nakonec nikam nevede. Výsledek je dojemný, upřímný, ale i rychle zapomenutelný. The Hollars si diváka nikdy úplně nezískají, ale těch několik (nijak fatálních) nedostatků jim odpustím. (23.04.2022)