Čo sme komu urobili?

„No to racism“... trailer z tohoto nejnovějšího Chauveronova snímku, by se mohl promítat v přestávkách LM, místo pronášení, v úvodu zmíněného sloganu, největšími hvězdami, které se v současnosti prohání po nejrůznějších pažitech._Jj, říkám to pořád. Není nad to, strávit poklidné svátky vánoční, v nejužším rodinném kruhu. Třeba tak, jako zdejší, stále se rozrůstající, „Benettonovic“ rodinka. Bok po boku, společně k jednomu stolu, zasednou-Jackie Chan, Jásir Arafat, Bruce Lee, rabín Jácob, Muammar Kaddáfí, Benjamin Netanjahu a byť rodiče spoléhají resp. vkládají poslední zbytky nadějí, do nejmladší (nejchytřejší) dcery, do rodiny, zdá se, přibyde nejnovější přírůstek, v podobě „čokošoku“. (A)nebo ne?.. Chystající svatbu je nutné překazit stůj co stůj a tak hlavy rodin společně vyráží na ryby, probrat taktiku. S plným žaludkem se však přemýšlí o poznání lépe a k dobrému jídlu, již od nepaměti patří i kvalitní pití. A jelikož (říkám to pořád) alkohol sbližuje napříč všemi národy :-) a navíc se řídíte heslem „alkohol podávaný v malých dávkách, v jakémkoliv množství neuškodí“..., jsou to nakonec oni, kdo zachraňují sňatek. _ Byť snímek řeší notně ožehavé téma, nečekejte nic hlubokomyslného. Tady se jede, po celou dobu, v notně odlehčeném duchu. Upřímně, jednou za čas, když se to navíc podá takto nenásilně, why no?! 70% [Není, mezi místními uživateli, nějaký lingvista, co by přeložil, o čem se zpívá na závěrečné párty? Děkuji ,-)]. (01.01.2015)

Po Nedotknutelných opět velmi příjemná a decentní francouzská komedie. Francouzi vtipy o multikultuře dokáži podat, na rozdíl od Američanů, inteligentněji a humorněji. Rodina Verneuilových s širokým příbuzenstvem sice může být pro smích i místnímu chinonskému faráři, ale má své kouzlo. Jak by asi Claude a Marie Verneuilovi přijali do rodiny Čecha nebo Slováka, případně Maďara. I když?.Sarkozy byl maďarského původu a byl gaullista. (02.11.2014)

Kdo se při výběru filmů orientuje podle slavných režisérských es, ten se filmu Co jsme komu udělali nejspíš obloukem vyhne. Kdo vyhledává přítomnost hvězd filmového plátna, taky nemá důvod ztrácet se snímkem čas. Přesto jde ve Francii o divácky nejúspěšnější kousek roku 2014, který ve vzácné shodě ocenilo publikum i filmová publicistika. V době, kdy bezmála každý třetí Francouz volí pravicové radikály, kdy se z francouzských muslimů bojujících za extremistický Islámský stát na Blízkém východě dá sestavit menší armáda, kdy zemi zaplavují antisemitské útoky, je zkrátka příjemné vidět film, který palčivé téma soužití v multietnické společnosti, střetávání a hledání náboženské a etnické identity bere s komediálním nadhledem a směřuje ke vzájemnému pochopení a klasickému happyendu. Partnery čtyř půvabných sester sice dělí kde co, přes všechno hašteření však dokážou k sobě nalézat cestu. Nejde přitom o nich hlubokomyslného, je to ryzí oddechovka, lidová komedie, která nemá ambice dobývat festivalové soutěže a útočit na žebříčky prestižních titulů sestavované uznávanými kritiky. Je ale natočená vkusně a nic ošklivého na její účet napsat nemůžu. Příjemné pokoukání, byť o nic zásadního určitě nejde. Celkový dojem: 75 %. (11.12.2014)

Hodnocení trošku nerozumím, vlastně je to stejné jako v málem oscarovém Help. Za téma rasismu se lidi nepřidávají automaticky hvězdičky navíc, jen proto že má lidstvo špatné svědomí. Přecejen se jedná o film jako takový. A když je to navíc komedie, která je mnohem více trapná než směšná a k tomu ještě špatně natočená, je určitě ten pádný důvod takové dílo nevelebit a udělat spravedlivé zhodnocení. To kdysi seriálová Helena byla oproti tomuhle paráda. 40% (11.06.2015)

V rámci kardinální nekoreknosti jsem se takto vysmál naposled u této (jak jinak) francouzské taškařice, no toto provdávání je přece jen uhlazenější a méně pubertální, ale stíhá jej stejný nešvar, kterým jest v závěru docházející pohonná hmota. Za první polovinu je to krásných pět, za čítelnou romanťárnu v závěru ani ne tři. I tak se ale nebojím tuto otevřenou komedii všem doporučit, moc jsem se smál. 80% (11.03.2015)