Čo sme komu urobili?

Já nevim jestli je dobrý vytvářet agitaci na rovnoprávnost tím, že všichni účastnění - bílí, Arabové, židé, Číňané či černoši - mají společnou jen jednu věc, a to, že jsou debilové. Ženy jsou zde na mužích závislý hysterky z Cosmopolitanu, buď naprosto jalové nebo psychicky nevyrovnané a muži přerostlý pětiletý fakani. Snaží se to být trochu nekorektní, ale to by to musel natočit někdo, kdo má trochu koule a hlavně schopnost vybudovat timing pro jednotlivé vtipy. Takhle mi přišly nejvtipnější okamžiky, které vlastně s rasové a náboženské diverze vůbec nevycházely, například ležérní odhození elektronické cigarety či running gag s ultra-depresivními obrazy jedné z ústředních dcer. (10.02.2015)

Filipé se zapojil do frransouskéé pšistěhovalské politiký se svojí ažitkó docela trefně. Romantický blábol o toleransé na trhu nějaký čas chyběl. Ztvárnil to umně, nebudu lhát. Rasisty mého druhu sice neoblbne, protože moc dobře vím, že Číńani smrdí, Arabáši zavání, Žid páchne, bubák nevoní... ale protože zcela korektně naznačil, že Francouz se tak nějak tradičně nemyje, zůstávám ve své pozici uprděného kališníka klidný jako nahnilá moruše. Vtipu by šlo přidat na ,,plynu" (he he, Benichou), třaskavosti (hihň, Benassem), houmr by mohl být podstatně černější (touche, Koffi), pointa nemusí vypadat jako z placu Nebeského klidu (a máš to, Lingu). Ale co už. Než zase nějaký dolcemilný Amerikán zprzní předlohu do překopávky, křičím již předem - velice pěkná zábava pro humanisty. Co nám tak ještě chybí? Ah, tradiční kulykovo moralistické okénko. Tedy takto: až muži přestanou válčit se ženami o genderové kokotiny, Evropa se skutečně spojí a zbytek mojíkoule si začně cenit lidského života, můžeme natěšeně zrušit hranice a spokojit se s jedinou identitou - jsme člověkové! Do té doby odmítám zatáhnout své potomstvo někam na musulmanský trh, neboť pro každý vznešený účel je zapotřebí spolupráce všech stran, prosím. (08.12.2014)

Film se pohybuje s lehkostí sněhobílého mráčku na blankytné obloze, je velmi politicky korektní, avšak ne tak, aby z toho člověku bylo blivno. Děj nemá smysl hlouběji analyzovat, protože slouží jen pozitivní atmosféře a humornému nádechu jako celku. Chyběly mi zde nějaké opravdu vtipné bomby, nebo alespoň bombičky, které se ve filmu, kde se do rodiny spojí arab, žid, asiat a černoch vyloženě nabízejí. Ovšem to by musel přijít ke slovu někdo jako Seth Rogen... 5/10 (12.05.2019)

Kdo se při výběru filmů orientuje podle slavných režisérských es, ten se filmu Co jsme komu udělali nejspíš obloukem vyhne. Kdo vyhledává přítomnost hvězd filmového plátna, taky nemá důvod ztrácet se snímkem čas. Přesto jde ve Francii o divácky nejúspěšnější kousek roku 2014, který ve vzácné shodě ocenilo publikum i filmová publicistika. V době, kdy bezmála každý třetí Francouz volí pravicové radikály, kdy se z francouzských muslimů bojujících za extremistický Islámský stát na Blízkém východě dá sestavit menší armáda, kdy zemi zaplavují antisemitské útoky, je zkrátka příjemné vidět film, který palčivé téma soužití v multietnické společnosti, střetávání a hledání náboženské a etnické identity bere s komediálním nadhledem a směřuje ke vzájemnému pochopení a klasickému happyendu. Partnery čtyř půvabných sester sice dělí kde co, přes všechno hašteření však dokážou k sobě nalézat cestu. Nejde přitom o nich hlubokomyslného, je to ryzí oddechovka, lidová komedie, která nemá ambice dobývat festivalové soutěže a útočit na žebříčky prestižních titulů sestavované uznávanými kritiky. Je ale natočená vkusně a nic ošklivého na její účet napsat nemůžu. Příjemné pokoukání, byť o nic zásadního určitě nejde. Celkový dojem: 75 %. (11.12.2014)

Jako správný "sluníčkový" občan poněkud xenofobní České republiky jsem si moc moc přál, aby se mi to líbilo; aby to jakože stoprocentně fungovalo. Bohužel, radost můžu zkonstatovat pouze poloviční. Jedna věc je totiž chtít si z něčeho takového udělat srandu (což je v naprostém pořádku), druhá věc ovšem je zároveň vědět jak na to. A to podle mě de Chauveron tak úplně nevěděl. Že o sobě obyvatel afrického státu opakovaně mluví jako o "Afričanovi", osobně považuju za nebezpečnou banalizaci, která by jistě odpovídala realitě, kdyby se omezila čistě na Clavierovu rodinku (ostatně, stereotypy vládnou světu), takhle už ale zasahuje někam, kam by správně neměla. Afrika je kontinent; světadíl jaksi netušené rozlohy a diverzity. A tohle vůči ní jednoduše není fér. Jakkoliv odlehčeně je to podáno. (A že i lecjaké humorné narážky mají značné rezervy.) --- Na druhou stranu, tohle je přece ztřeštěná francouzská komedie, kde se všechno vyřeší za 10 minut a pokud možno nad džbánkem vína, takže přestaň rýpat Tomáši, a buď rád za ty super detaily jako matčino roztomilé pátrání po kořenech rasismu nebo mladší verzi Mélanie Doutey v roli Laury. Ano, dobře... tak já tedy jsem. --- "I'm not a racist, but..." detector: Hapretor, Mojdas. :) (12.12.2014)