Čo sme komu urobili?

Začátek mi přišel divný, všechny ty urážlivé poznámky a na druhou stranu ta přílišná přecitlivělost na každé slovíčko, ale pak mě to začalo bavit. Třeba zpěv hymny mě vyloženě dostal a na konci už to bylo vyloženě fajn a tak jsem si říkala, jak by bylo fajn, kdyby dokázal takhle žít každý. Mě osobně by taková situace v rodině hodně pobavila. (08.10.2015)

Nejlepší vtipy byly ty vzniklý pošťuchováním tří, později čtyř zeťů. Zdálo se mi, že komediální veterán Clavier tam hrál druhý housle a nižší hodnocení dávám hlavně proto, že v druhý polovině tomu dost došel dech a vtip se jaksi vytratil. Jinak z popichování mezi kulturami se dalo vytřískat určitě ještě víc vtipů, nebo aspoň já jsem jich čekala trochu víc. Třeba ožrání obou otců, to mohla bejt sranda a přitom to nakonec ani moc vtipný nebylo. Na druhou stranu - společný oběd, sněhulák nebo první setkání rodičů a "Kofiho," to byly povedený kousky. Clavierova filmová manželka Chantal Lauby byla mnohem sympatičtější postava, než ta Clavierova, potažmo byla to prostě nejsympatičtější postava vůbec. Nebylo to špatný, ale mohlo to bejt lepší. (03.03.2016)

Takhle dlouho jsme se u komedie upřímně nepobavil. Asi kvůli tomu, že v usáckých komediích by tenhle nekorektni humor neprošel ani omylem. Docela mě překvapilo, že jsem se absolutně nenudil. Děj je totiž vážně jednoduchý a od začátku filmu je celý průběh předvídatelný. Vtipnější várku postav najdete těžko, vedle tohohle snad třeba Šéfové na zabití ani nemají právo se nazývat komedií... (01.07.2015)

V žádném případě nebudu skrblit s hodnocením, protože tolik vtipných a přitom inteligentních komedií je v dnešní době jak hledat jehlu v kupce sena. A tohle je po dlouhé době komedie, které přesně sednou mému naturelu a klidně jí dám kdykoliv repete, což o mnohých jiných komediích říct nemohu. Taťka čtyř dcer byl k sežrání, ani ho jako herce výrazně neznám, ale tady bodoval a se svojí mimikou a hláškama si mě cele získal. Dcera, která malovala ty překrásné obrazy se jim také povedla a občasné připomínky k její osobě byly to samé jako s taťkou, byla jsem mrtvá smíchy. Bylo tam pár menších místeček, kde to bylo malinko hlušší, ale jako celek absolutně neváhám. Výborný námět, vtip, grády, herci....nelze jinak, než tleskat a přát si jen houšť takových vtipných perliček. (08.12.2014)

Jako správný "sluníčkový" občan poněkud xenofobní České republiky jsem si moc moc přál, aby se mi to líbilo; aby to jakože stoprocentně fungovalo. Bohužel, radost můžu zkonstatovat pouze poloviční. Jedna věc je totiž chtít si z něčeho takového udělat srandu (což je v naprostém pořádku), druhá věc ovšem je zároveň vědět jak na to. A to podle mě de Chauveron tak úplně nevěděl. Že o sobě obyvatel afrického státu opakovaně mluví jako o "Afričanovi", osobně považuju za nebezpečnou banalizaci, která by jistě odpovídala realitě, kdyby se omezila čistě na Clavierovu rodinku (ostatně, stereotypy vládnou světu), takhle už ale zasahuje někam, kam by správně neměla. Afrika je kontinent; světadíl jaksi netušené rozlohy a diverzity. A tohle vůči ní jednoduše není fér. Jakkoliv odlehčeně je to podáno. (A že i lecjaké humorné narážky mají značné rezervy.) --- Na druhou stranu, tohle je přece ztřeštěná francouzská komedie, kde se všechno vyřeší za 10 minut a pokud možno nad džbánkem vína, takže přestaň rýpat Tomáši, a buď rád za ty super detaily jako matčino roztomilé pátrání po kořenech rasismu nebo mladší verzi Mélanie Doutey v roli Laury. Ano, dobře... tak já tedy jsem. --- "I'm not a racist, but..." detector: Hapretor, Mojdas. :) (12.12.2014)