Ten, koho miluji

film, který je přesně tím, čím se ze všech sil snaží nebýt - odporně předvídatelný a to včetně pointy, kterou divák s trochou přehledu a diváckých zkušeností tuší ještě před polovinou, jelikož přesně tam to celé krůček po krůčku logicky ústí. tím jsem už napověděl, že ani originality se tu nelze dopátrat v žádoucím množství. ale neoriginalita ani předvídatelnost nikdy nepatřily mezi kritéria, na která kladu významnější zřetel, takže to jen pro úplnost. tím spíše ne, jsou-li takto relativní a podmíněné individuální diváckou zkušeností. a našla by se vlastně i řada aspektů, které by si zasloužily naopak chválu, zvláště s ohledem na nezávislou produkci, v níž snímek vznikl. mezi ty hlavní patří výkony herců, na kterých především stojí celé to dovedně rozdmýchané drama. malou zmínku ale věnuji i hudbě a jejímu kreativnímu využití. nicméně přese všechny nepodstatné zápory a podstatné klady mi to nedá, abych své hodnocení opřel především o dva pocity. zaprvé, z toho námětu šlo vytěžit nekonečně víc. úplně vidím tu cynickou, subverzivní facku všem pokrytcům žijícím své partnerské vztahy ve lži, v kterou šlo scénář jen s malou trochou úprav přeměnit. a s tím souvisí i "zadruhé" a sice pocit, že scenárista - ani se nemusím dívat do databáze, aby mi bylo zřejmé, že to byl muž - má extrémně stereotypní představy o genderech, což z filmu, který se ze sebe snaží dělat cosi svěžího, chytrého a alternativního, zkrátka vysává všechen ten wannabe půvab. (15.05.2015)

Viac metafora ako plnohodnotné sci-fi, prípadne fantasy, pretože odpovede na niektoré otázky nedostaneme, skôr ich môžeme iba vytušiť. Ale keďže tu ide najmä o ten ústredný vzťah a o to, že každý po čase túži po tom, aby jeho partner bol predsa len o niečo dokonalejší, povedzme ako tomu bolo na počiatku vzťahu, tak to Charlie McDowell radšej neprekombinoval a nechal v poredí to, čo v popredí ostať malo. V dobe Black Mirror je toto ale presne námet na tú cca hodku, pretože sa to tu trochu umelo naťahuje na celovečernú stopáž a hodinka a pol by predsa mala vždy utiecť ako voda, tu to neplatí. (26.11.2018)

Asi jsem trochu mimo, ale moc nechápu zdejší poměrně lichotivá hodnocení. Ten ústřední nápad sice je jakž takž originální, to nepopírám, bohužel to zpracování, které se od něho odvíjí už je totálně jalové. Není to romantické ani strašidelné,napínavé, legrační, není to žádná propracovaná studie rozpadajícího se vztahu, prostě jen takový prazvláštní nevzrušivý patvar s dosti průhledným koncem, odehraný prakticky jen ve dvou lidech. Elisabeth Moss znám z Mad mena a líbila se mi i v Top of the lake, ale tady mě zas dvakrát neoslnila, což bude dané nejspíš tím, že se její Sophie chovala neuvěřitelně pošetile a iracionálně, až jsem měla občas chuť s ní zatřást, ať se konečně vzpamatuje. A vůbec, celkově jsem se u toho nudila. Kdyby to mělo aspoň nějakou zajímavou atmosféru... (12.10.2014)

„Teď už ti to připadá divný?“ Taky jste vždycky chtěli vědět jaké to je, když vám partner/ka zahne, ehm s vámi? McDowellův celovečerní debut může napovědět. Těch 5 žánrů, které se zde na čsfd uvádějí, opravdu odpovídá, každý z nich je v The One I Love nemalou měrou obsažen a přitom dohromady tvoří funkční mix. Nicméně, především je tento film dokladem toho, jak stačí originální nápad/pointa, de facto jen 2 postavy (+ domky) a člověk se může velmi za (po) bavit. A nebýt rozlišení pomocí brýlí, mohlo to mít díky divákově neustálému hádání ještě zábavnější (pak by to ovšem zase možná utrpělo na přehlednosti). Jde o jeden z těch filmů, ve kterém rozhodně nedostanete odpovědi na své otázky (jen náznaky a pak je to na vaší fantazii), ale přesto, měl jsem s pravidly tohoto světa trochu problém, přišlo mi, že se pozvolna mění/popírají (začalo to komunikací pomocí mobilu, vstupem ve stejný okamžik a pak jakoby zdejší zákonitosti skoro přestaly platit, což se dá vysvětlit jedině vývojem a nutno dodat, že poněkud zvláštním). Film v určité fázi dokonce začne hrát na zlověstnou thrillerovou notu (tj. už 6 žánrů), bohužel se také dostaví určitá předvídatelnost (i když samotný závěr rozhodně překvapí a já osobně si nejsem jistý, co si mám především o vyznění filmu myslet...no ostatně i o té Sophiině volbě). Tak či tak, většina snímku mě opravdu bavila a ucítil jsem u jeho sledování svěží závan, takže to nakonec vidím na slušné 4*. (25.10.2014)

Komedie? Mysteriozní drama je to! Pro tentokrát se zdržím podrobnějšího komentáře, jelikož i přirovnání k jedné známé, dvakrát zfilmované knize by budoucího diváka připravilo o hlavní zápletku. Snad jen v náznaku - manželé se pokoušejí znovu dát dohromady svůj krachující vztah. Počáteční idyla ze změní v mrazivý horror. Jistě, nejen konec mohl být mnohem drsnější, ale náznaky fungují někdy lépe než přímočarost... (16.04.2015)