Ten, koho miluji

Pěkná indie vztahovka koncipovaná jako zábavný mindfuck. Ne úplně originální, ale pořád velmi neotřelý a atraktivní námět. Žánrové zařazení může působit mimo, ale to jen proto, že film tak trochu klame tělem, což je ale zároveň jeho nejsilnější stránkou. A opravdu, čím méně o filmu divák ví, tím více si ho užije. (15.07.2017)

Něco mezi Your Sister's Sister a Safety Not Guaranteed. Prvek mysteriozity filmu určitě sluší, nicméně se s ním pracuje dost nesystematicky a lájdácky. Výsledný dojem je někde mezi "Dělají si tvůrci ze mě legraci?" a "A proč zrovna takhle, vždyť je to tak průhledný." Prostě potenciál obrovský, výsledek nemastný, neslaný. Duplass Bros. ale pořád fandím. (10.03.2016)

Zprvu jsem si myslel, že to bude něco jako Ozovy Stepfordské paničky a upřímně řečeno nejsem si tak úplně jistý, jestli nebyly. Ale nápad chválím a místy mě i bavilo mít zamotanou hlavu z toho, kdo je kdo. Bohužel film až příliš tíhnul k romantickému dramatu, místo aby se věnoval sc-fii-thrillerové lince a to je velká škoda. Dalším mínusem, a to asi tím největším, je výběr herců. Ústřední dvojice je neskutečně nesympatická a Elisabeth Moss by si mohla napsat na čelo "důvod k nevěře". A navíc je tu tenhle pár hned dvakrát. S jinými herci a levinovštějším zpracováním to mohla být pecka. Takhle jen trošku lepší průměr.60% (25.01.2015)

Asi jsem trochu mimo, ale moc nechápu zdejší poměrně lichotivá hodnocení. Ten ústřední nápad sice je jakž takž originální, to nepopírám, bohužel to zpracování, které se od něho odvíjí už je totálně jalové. Není to romantické ani strašidelné,napínavé, legrační, není to žádná propracovaná studie rozpadajícího se vztahu, prostě jen takový prazvláštní nevzrušivý patvar s dosti průhledným koncem, odehraný prakticky jen ve dvou lidech. Elisabeth Moss znám z Mad mena a líbila se mi i v Top of the lake, ale tady mě zas dvakrát neoslnila, což bude dané nejspíš tím, že se její Sophie chovala neuvěřitelně pošetile a iracionálně, až jsem měla občas chuť s ní zatřást, ať se konečně vzpamatuje. A vůbec, celkově jsem se u toho nudila. Kdyby to mělo aspoň nějakou zajímavou atmosféru... (12.10.2014)

„Teď už ti to připadá divný?“ Taky jste vždycky chtěli vědět jaké to je, když vám partner/ka zahne, ehm s vámi? McDowellův celovečerní debut může napovědět. Těch 5 žánrů, které se zde na čsfd uvádějí, opravdu odpovídá, každý z nich je v The One I Love nemalou měrou obsažen a přitom dohromady tvoří funkční mix. Nicméně, především je tento film dokladem toho, jak stačí originální nápad/pointa, de facto jen 2 postavy (+ domky) a člověk se může velmi za (po) bavit. A nebýt rozlišení pomocí brýlí, mohlo to mít díky divákově neustálému hádání ještě zábavnější (pak by to ovšem zase možná utrpělo na přehlednosti). Jde o jeden z těch filmů, ve kterém rozhodně nedostanete odpovědi na své otázky (jen náznaky a pak je to na vaší fantazii), ale přesto, měl jsem s pravidly tohoto světa trochu problém, přišlo mi, že se pozvolna mění/popírají (začalo to komunikací pomocí mobilu, vstupem ve stejný okamžik a pak jakoby zdejší zákonitosti skoro přestaly platit, což se dá vysvětlit jedině vývojem a nutno dodat, že poněkud zvláštním). Film v určité fázi dokonce začne hrát na zlověstnou thrillerovou notu (tj. už 6 žánrů), bohužel se také dostaví určitá předvídatelnost (i když samotný závěr rozhodně překvapí a já osobně si nejsem jistý, co si mám především o vyznění filmu myslet...no ostatně i o té Sophiině volbě). Tak či tak, většina snímku mě opravdu bavila a ucítil jsem u jeho sledování svěží závan, takže to nakonec vidím na slušné 4*. (25.10.2014)