kareen

Rivalové ve sportu, rivalové ve vztazích. I když o ten tenis tady jde až v druhém, a možná až ve třetím plánu. Tohle je o přátelství, zradě, ztracených ambicích a touze vyhrávat. Od Luca Guadagnina jsem před tím viděla jen “Dej mi své jméno“ a kdybych předem nevěděla, že se jedná o stejného režiséra, vůbec by mě to ani nenapadlo. Tam, kde v DMSJ převládá idylické prostředí prázdninové Itálie, v Rivalech se každou chvíli pohybujeme v hektickém koloběhu tenisových turnajů a nervní atmosféru ještě umocňuje dunivá elektronická muzika (ze začátku to působilo divně, ale fungovalo to), která se ovšem občas střídá s klasikou. Nevinnou a čistou první lásku z prvně jmenovaného snímku, tu střídá komplikovaný vztah tří vyhraněných osobností, kteří jsou ochotni hrát tvrdě, nejen na kurtu. Celým filmem se prolíná přítomnost, spolu z flashbacky z různého časového období, které postupně utvářejí obraz celého příběhu a motivace všech tří propagonistů. A tří herců myslím doslova, protože toto je komorní show, kde všichni ostatní slouží jen jako bezvýznamní statisté. To ovšem vůbec nevadí, protože celá trojka hraje suprově a Zendaya si tu „mrchu“ očividně užívá. Jen ke konci mi přišlo, že se tam některé ty tenisové nadhozy trochu  protahovaly, ale jinak v celku nemám připomínky. Netvrdím, že jsou Rivalové pro každého, ale rozhodně se Luca Guadagnino profiluje jako zajímavý režisér.

Kaskadér je jeden z těch filmů, u kterých mi tady na databázi citelně chybí půl hvězdičky. Protože tři hvězdy jsou málo, na čtyřku to má své mouchy. Snímek má pár luxusních akčních scén (i když na to, že je to mimo jiné i oslava kaskadérské práce, je tam na můj vkus až moc počítačových zpomalovaček), sem tam nějaké vtipné scény (jednorožec pobavil), Ryan i Emily jsou bezva herci a jejich postavy disponují slušnou vzájemnou chemií. Nevadí ani obvyklá přehlídka žánrových klišé, kdy záporáky, kteří stojí za komplotem, poznáte bezpečně na sto honů, ještě než se hlavní zápletka vůbec rozjede. Problém je pro mě hlavně v dynamice filmu. Romantická linka sice ke konci dojde hezkého vygradování, jak už to tak bývá, ale zejména v první třetině snímku mě ty ukřivděné výčitky, a postupné znovu sbližování těch dvou dost nudily, neméně rušivé pak byly okamžiky, kdy je Ryan uprostřed divoké akce a mezitím střih a vrátí se to do štábu filmu, kde Emily smutně teskní. V tomto ohledu je scénář hodně nevyvážený, takže jsem se chvílemi trochu nudila, jindy zas královsky bavila. Těžko říci, jestli by mě to bavilo i mimo kino, za mě zatím tři a půl

Katastrofických filmů je jak šafránu, takže jsem se na tuhle do běla rozzuřenou ještěrku ráda podívala. Škoda, že na ty nejlepší destruktivní scény ve městě to bylo trochu skoupé, ale na druhou stranu to mělo i hezký příběh, který dokázal zaujmout i sám o sobě. Jasně, že tam bylo také trochu toho východoasijského patosu, s tím už je prostě třeba počítat. Rozhodně jeden z těch lepších filmů minulého roku.