Temné miesta

V Temných kútoch je cítiť kvalitnú knižnú predlohu, aj preto zamrzí, že film pôsobí len ako rutinná dvojepizóda Odložených prípadov. Dojem áčkového projektu navodzujú iba herci a do istej miery aj kamera Barryho Ackroyda, ale skratkovitý scenár a nevzrušivá réžia ho naopak posúvajú na úroveň neurážajúcej a zabudnuteľnej kriminálky. Škoda. (25.08.2015)

Zmizelou stejné autorky Gillian Flynn nechejme stranou. Ano, uznávám, je to (na plátně) trochu jiná liga. Sedmiletá Libby byla zmatená, byla vyděšená. Po masakru, při kterém naposledy vydechly její dvě starší sestry a matka, ukázala na bratra Bena. Jeho obhajoba se s ohledem na jeho aktuální lhostejnost a zhrzenost bortila jako domeček z karet, na desítky let se tak jeho nejbližší přítelkyní stala vězeňská cela. I Libby je uvězněná, jen docela jinak. Vzpomínky nejsou až tak hluboko pohřbené, rány zdaleka nezhojené, navíc jí proflákaný život (nálepku oběti zpeněžila dokonale) donutí přidat něco do už léta nuzného rozpočtu. A jak je patrné od začátku, asi se před téměř třiceti lety stalo všechno trochu jinak. Temné kouty nejsou klasická detektivka, předkládá se nám spíš psychologické drama. Škoda nicméně, že tu máme od každého trochu. Potenciál přitom byl. Ani s podivnou skupinou samozvaných detektivů se tu moc nepracuje. Postav se objevuje a zase mizí hodně. Přehled jsem ale měl; to, že Flynn nenapsala také scénář, je nicméně cítit. Do 100 minut se toho příliš nevejde, navíc David Fincher je jenom jeden. Takže leccos působí roztěkaně, uspěchaně a divák se jen málokdy může zapojit do pátrání po tom, jak to vlastně tehdy bylo. Tvůrci střídají dvě časové roviny (první současná se soustředěnou Theron, druhá, kterak se jedna rodina snaží udržet nad vodou), lákají obě zhruba stejně. Věčně nabroušená Charlize Theron je znovu bezchybná, škoda, že je její sobecká postava vlastně hlavně právě sobecká (paradoxní je, že samotná herečka také vyrostla na farmě mezi zvířaty a že její matka v sebeobraně smrtelně postřelila jejího otce). Závěr překvapí, stejně jako překvapí jeho až „absurdnost“, když se na to podíváme skutečně nezaslepenou optikou. Do vnitřního světa postav nepronikneme zdaleka tolik, jak bychom mohli. Očividně (dle názorů mnohých, sám jsem knihu nečetl) si čtenáři pošmákli víc. Troufám si tvrdit, že za lecčím stojí režisér Gilles Paquet-Brenner, který je odtažitý a nevyužil cynismus a vnitřní boj několika postav. I přes tuhle všechnu kritiku mi nicméně výsledek sedl. Nejsou to zdaleka hvězdné čtyři hvězdy, ale nakonec mi tak nějak pasují víc. (27.06.2015)

Príbeh, ktorý mohol skončiť ako udalosť sezóny, ale aj ako béčkový triler. A stalo sa zhruba niečo medzi tým. Brenner točí príliš nezúčastnene, akoby stačilo iba nakrútiť to, čo je v scenári a Charlize pred kamerou tomu automaticky dodá punc geniality. No nestačilo to, občas tápe aj ona, pretože sa po nej v mnohých scénach vyžaduje iba smutný výraz spod šiltovky. Finále je oproti nie príliš vťahujúcej atmosfére predchádzajúceho deja značne husté a drsné, ale skôr sa počas neho zamyslíme nad tým, prečo nemohol byť aj celý film intenzívnejší. (03.12.2017)

Nedávno jsem Temné kouty četla, tak mě ani příliš nelákalo vidět to natočené, ale nelituji. Libby Charlize Theron byla přesná. A kupodivu mi to přišlo zajímavé i napínavé, i když už jsem znala zápletku (která je vážně excelentní a hlavně uvěřitelná). Proto mě o to víc zaráží celkové nízké hodnocení, tento film si určitě zaslouží vyšší. (30.10.2015)

Druhá zadaptovaná kniha od Gillian Flynn. Ale zatímco Zmizelá atmosférou recyklovanou z Muži, kteří nenávidí ženy až moc, Temné kouty jsou unylou podívanou, která nedokáže vtáhnout do děje. Herci působí, jako kdyby zabíjeli čas mezi rolemi v lepších projektech. Film postrádá napětí i jakýkoliv zapamatovatelný moment. Postavy jsou nezajímavé a budou vám ukradené, a nepomůžou vám v tom ani Chloë Moretz a Charlie Theron. (18.06.2015)