Temné miesta

Kdyby režisér správně ponurou kriminálku nevyprávěl tak strašně těžkopádně, byl bych vysloveně nadšen. I přesto tady Charlize Theron opět předvádí poctivý výkon ženy s osudem šneka na štěrkové cestě a musím říct, že kvůli ní jsem celý film dokoukal až do konce. Postupné rozplétání zápletky nakonec způsobilo samotné nadšení ze závěru, který perfektně zlomil celý, temnotou nasáklý, příběh. (18.04.2016)

Naprosto nezajímavá a unylá adaptace doplácí především na osobu režiséra a scenáristy, který se držel až moc při zemi. Je sice fajn, že Paquet-Brenner zachoval podobnou narativní strukturu jako Flynn, tedy střídání současnosti s flashbacky, jenže na rozdíl od knihy to příliš nefunguje, protože tu absentuje jakékoli napětí. Zatímco v knize čtenář do poslední chvíle netušil, jak se vše vlastně odehrálo a kdo je vrah, ve filmu je od prvního momentu jasné, kdo pachatelem není. Postavy bohužel nemají žádný velký vývoj a vše se odehrává ve vytyčených žánrových mantinelech, takže tvůrce zkrátka nemá čím překvapit, natožpak šokovat. Vytýkat mu, že by byly nesympatické, je nefér, protože stejné je to i v knize. Také tu zásadně chybí onen jízlivý a ironický humor, kterého je kniha plná a v potřebných chvílích těžký příběh odlehčí. Paquet-Brenner se zkrátka bere moc vážně a rád by asi natočil kvalitní a temnou kriminálku, daří se mu to ale jen částečně. Na ryze průměrné úrovni tak film drží zejména herci, kteří sice nemají moc co hrát, ale je vidět, že do rolí dávají maximum. Theron se do úlohy zlomené a nevyrovnané ženy hodí a je příjemně civilní, Grace Moretz je naopak jako vypočítavá "mrška" výborná a taktéž zbytek obsazení je velmi dobrý. Je opravdu škoda, že to celé je tak strašně nezáživné, nudné a bez nápadu, protože výsledek pak působí víc než co jiného jako solidní televizní film. To je na adaptaci tak výborné knihy se zajímavým tématem dost málo. 50% (18.06.2015)

Hodnoceny ve světle Zmizelé, která byla již v knižní podobě žánrem i tónem trochu jinde, jsou Temné kouty totálním fiaskem. O zklamání nicméně jde i při odhlédnutí od jména a pověsti autorky (která tentokrát nenapsala scénář, pouze dala režisérovi své posvěcení, cokoli je tím míněno). Nadbytek vypravěčů „dramaturgicky“ ubližoval již předloze, kde ovšem sloužil k vytvoření komplexního, zcela nenostalgického portrétu rurální Ameriky 80. let (amorálnost a násilí v ní bylo možné chápat nejen jako únik před chudobou, ale i jako metaforu zániku tamějšího farmářského způsobu života). Čtyři sta stran textu však není totéž co 100 minut filmu. Filmové Temné kouty jsou uspěchané, roztěkané, bez atmosféry a bez napětí. Otevření filmu vraždou sice slibuje detektivku, na jejímž konci dojde k odhalení vraha, ale vyšetřování probíhá příliš předvídatelně a jednotvárně, aby podněcovalo naši zvědavost a dávalo nám prostor k vlastnímu zapojení se do pátrání. Četné flashbacky málokdy doplňují detektivní linii, nevyvolávají ani nezodpovídají otázky ohledně identity vraha a s předstihem sdělují, co se Libby dozví od dalšího svědka, kterého navštíví. Zkrátka jsou redundantní. Sběr a vyhodnocování informací musely ustoupit před charakterovou proměnou Libby, měnící se z ženy pasivní, která založila svou „kariéru“ na přidělené nálepce oběti, v ženu aktivní, jednající víceméně bez pomoci mužů (v knize je Lyle ještě víc na obtíž). Jakkoli působivě (a přitom s mírou) tuto proměnu Charlize Theron zahrála, kvůli neustálým skokům v čase s Libby nestrávíme dost času, abychom do jejího vnitřního světa pronikli tak důkladně jako v knize, která mnohem více a lépe pracuje s hrdinčiným cynickým komentářem. Těkání mezi empatickou charakterovou studií a odtažitým krimithrillerem způsobuje, že film nefunguje ani na jedné žánrové úrovni. Stejně nekoncepční (resp. s koncepcí režiséra nesladěná) je práce Greengrassova kameramana Barryho Ackroyda, který sice správným svícením a ztlumenými barvami dokáže zvýraznit pochmurnost zápletky, ale syrově dokumentaristický styl (rozstřesená ruční kamera, zoomování) uplatňuje i ve scénách, kde by bylo žádoucí zklidnění a kde upozorňování na skutečnost, že kameru někdo drží v ruce a spontánně reaguje na probíhající dění, jen odvádí pozornost od dialogů. Podobné pochyby vyvolává práce s barvou ve vztahu k různým flashbackům. Zatímco zrnitý černobílý obraz nachází své opodstatnění u vzpomínek na vraždu, které tak připomínají poloamatérský osmdesátkový horor z hodně jeté VHSky, proč jsou černobíle (nikoli již zrnitě) natočeny i vzpomínky jiných postav, případně vzpomínky tvářící se jako objektivní, a na druhé straně nikoli retrospektivy vázané na hledisko Patty a Bena? Jestliže režisér z mnohdy jízlivé a brutální předlohy udělal uměřené, lehce sentimentální psychologické drama, kameraman ji pochopil jako variaci na Capoteho přelomový reportážní román Chladnokrevně. Divák pak nejlépe udělá, když namísto návštěvy kina sáhne po knize. 55% (19.06.2015)

Poznáte tie áčkové filmy, ktoré sa napriek top hereckej hviezde nedostanú do našich kín a skončia na DVD/Blu-ray… Dark Places je z tých, ktorým sa to stáva zaslúžene, akurát že zrovna jemu sa to nestalo. Televízne vyzerajúca dráma o niekdajšej rodinnej tragédii, ktorá vôbec nepracuje s napätím ani atmosférou prostredia, a iba za sebou ukladá dialógové scény, odkrývajúce neoriginálny a nezaujímavý príbeh. Aspoň teda nezaujímavý na americku žánrovku s Charlize Theron. Tá hrá opäť výborne, ale producentské remeslo by mala prenechať iným. Dobrá knižná predloha nie je všetko, dôležitý je režisér, ktorý dá príbehu charakter, náladu, vizuál. (18.06.2015)

Konečně film, který má příběh, který až do konce nechává diváka na pochybách, jak to tedy skutečně bylo a to mám hrozně rád. Navíc když v tom filmu kraluje nestárnoucí Charlize Theron. Škoda, že to nenatočil někdo schopnější, kdo by dokázal tak skvělý námět i prodat a natočit trochu působivěji. Proto snížuji hodnocení o jednu hvězdu, ale jinak chválím a doporučuju! (23.10.2015)