Kto nastaví kožu

Mňa na tomto filme najviac zarazila jeho relatívne pohodová atmosféra, podporená pre mnohých zrejme nezabudnuteľným hudobným doprovodom. Film mi evokoval totiž Čínsku štvrť. Ako hlavným hrdinom, súkromným očkom, tak zápletkou, kde žiada detektíva neznáma žena o vyriešenie na prvý pohľad jednoduchého a banálneho prípadu. Všetko je ale omnoho komplikovanejšie, ako sa zdá a Choucasovi začínajú znepríjemňovať zdanlivo bezdôvodne život mnohé indivíduá. Chápem, že má z toho bolehlav a snaží sa dopátrať, o čo tu sakra ide, lenže ja som mal dlhý čas pocit, že to, čo vidím, je iba veľký, nezaujímavý chaos. Na konci sa samozrejme všetko uspokojivo vysvetlí, lenže skôr k spokojnosti detektíva, ako zmäteného diváka. Filmu by prospela hutnejšia neonoirová atmosféra, ale to je skôr otázkou vkusu, ako výčitka. (16.02.2013)

Alain Delon v kůži frajerského soukromého očka. Kdo se nastaví jeho odlehčenému pařížskému čaji o páté, nebude zklamán. Delon - ležérní a in neodhazuje ani zde svůj širák sólo zvyků investigativních, přidává smysl pro trefné ostří černohumorných kudrlinek, bez bázně klepe na dveře, odrovnává darebné padouchy, oplácí jim stejnou mincí "sametovou," pomrkává po své pravé ruce (nebo ona po něm) - cinefilní šedé myšce, sekretářské Anne Parillaud, jejíž utajené křivky pozvolna prosvítají zpod rtěnky svůdně líbající. Zapletené zápletkové finesy řeší se šarmem nenuceným, převázaným mašlí hlášek imponujících. (30.07.2014)

Alain Delon si zde jako režisér, scénárista a producent v jednom   vyzkoušel roli tvrdého lehkomyslného  poldy.  Tedy typ postavy, který v tehdejší  francouzské kinematografii proslul spíše v mém oblíbeném podání Jeana Paula Belmonda.  Belmondův šarm dokázal v některých případěch udělat i ze slabšího scénáře (Samotář) příjemnou podívanou.  Delon byl sice skvělý charaktení herec, a oceňuji, že po važných 60, 70. letech zkusil s osmdesátkami  zabrousit i do komediálnější polohy, ale podle mě je tady vidět, že mu (s vyjímkou skvělé sebeparodie v Poloviční šanci a Asterixovi) nikdy moc nešla.  Takového lehkomyslného poldu v rozumnějším podání si zahrál již předtím v Povídce o policajtovi, kde to fungovalo skvěle, ale zde to na mě působilo přece jen trochu nuceně. Hlášky podával celkem dobře, ale jak se měl pustit do rozsáhlejších pokůsů o humorné dialogy, moc jsem mu to nevěřil. Možná kdyby ta stylizace nebyla tak trochu okatě Belmondovská, ale příbližila se té umírněnější z Povídky, hned by to bylo lepší. Nebo kdyby nebyl alespoň příběh tak zamotaný, aniž by vyloženě sklouzl k přiznané komediální parodii, ke které to jinak nemělo daleko. Ale například korzovat s koženou s bundou a teniskami osmdesátkovému Delonovi ještě šlo, byl to hold člověk stylový. Moc se mi líbila taky ta jeho sexy sekretářka, které se taky povedlo pár hlášek  a (naprosto vážně!!!)  mi sedl i ten ulítlý hlavní hudební motiv, který mě vždycky po zaznění dostal aadekvátní nálady na sledování tohoto už trochu svérázného kousku.  Blíží se Silvestr, ale ani na ten by se to moc nehodilo. Ale tak...mám odškrnuto a zítra Stardance.:D A jedem: . ♪Boo-boo-boo-boo-boo-boo-boo-boo-boo♪ (04.12.2021)

Pokus o francouzskou variaci na americkou drsnou školu- konkrétně na filmové adaptace románů M. Spillanea. Složitou zápletku neřeší Delonův detektiv bystrým úsudkem, nýbrž tak, že nejprve někoho odpráskne a pak mu prošacuje kapsy. K takovému Aldrichovu Kiss Me Deadly a Miku Hammerovi má však přece jen daleko... (08.09.2008)

Moje nejoblíbenější Delonovka. Drsná, ale se spoustou humoru. Delon dějem prochází jako tank, jehož pásy drtí protivníky i ženská srdce. Navíc se zde objevuje víla Anne, aby nám ukázala, jaké to bude v nebi, kam se nikdo nedostanem :-) Soukromé očko Choucas se pustí do případu, jenž mu doporučí policie, brzo zjistí, že to nebylo jen tak a že se měl radši koukat na ten film se svou vtipnou sekretářkou... 80% (16.05.2010)