Epizódy(10)
Obsahy(1)
Tretia séria sa opäť začína po trinástich mesiacoch. Na švédskej strane mostnej konštrukcie, sa nájde telo mŕtvej ženy, naaranžovanej do obrazu tradičnej rodiny. Obeť je identifikovaná ako Helle Ankerová, dánska občianka, známa lesbická aktivistka, ktorá mala za manželku švédsku ženu. Známa bola tiež ako priekopníčka prvej dánskej škôlky, založenej na neutralite pohlavia. Dánsko-švédske prepojenie opäť privedie k sebe medzinárodný tím vyšetrovateľov na čele so Sagou Norenovou. Tá bude so svojím novým dánskym partnerom vyšetrovať ďalší zložitý prípad a nateraz sa možno bude musieť pozrieť hlbšie do svojej minulosti. (STV)
(viac)Videá (1)
Recenzie (75)
Třetí série Mostu měla být tak nějak silnější a lepší obecně. Já kupodivu jsem se u ní bohužel snad nudil více než u prvních dvou. Ale už i při té druhé byl cítit menší odklon, který byl mimo, ale dokázal navázat na úspěch první série samotné. Třetí série tak nějak přizvala novou postavu, která prostě byla nová, takže divná, ale láska k ní postupem času a trochou nadhledu zahoří raz dva. Taky se vlastně vrátila určitým způsobem ta myšlenka a věc okolo "mostu" samotného, což jsem ocenil. Příběh sám o sobě pro mne ne nijak záživný. Řeší se případ, jsou tam nějaké vrcholy i pády, ale spíše to už působí kýčovitě a ohraně. Jsme dosazeni před spousty vztahových karambolů a obecně špatných zážitků. To vše dokáže i docela zajímavě a epicky vyvrcholit koncem série samotné. Plus k tomu i teda případ, který se ukáže mít opět v celku mind blowing a skvělou pointu. Ale na předposlední díl už je trochu pozdě. To vše se nese ve vizi toho, kdy Most je stále důstojný seriál, ale to kouzlo první série už je dávno pryč. To však neznamená, že by šlo o strašnou věc. Nicméně nic to nemění na tom, že mi chybí Martin. ()
Ve třetí sérii už pro mě v jejím závěru děj občas zaskřípal, i tak si ode mě tato řada (stejně jako obě předchozí) připsala plný počet hvězdiček. A to jsem měl, zvlášť po první epizodě, velké obavy z absence Kima Bodnii. Thure Lindhardt se ale ukázal být velmi kvalitním náhradníkem, dal celé sérii nový náboj a já jsem si jeho kriminalistu hodně užíval. Tvůrci seriálu přišli, tak jak jsem si u nich už zvykl, s vynikající pochmurnou atmosférou, kvalitním napětím a občas i se slušnou akcí a i potřetí se jim podařilo dojít ke zdárnému konci. / Poučení: Nikdy jsem nebyl v Dánsku ani ve Švédsku, ale na mostě přes Sund si už připadám jako doma. ()
Podľa mňa seriál neustále zvyšuje svoju kvalitu aj remeselnú zručnosť. Čo-to by sa tretej sérii vyčítať dalo, vyšetrovatelia neboli občas dôslední tak ako mali. Ale čo sa týka prepletania ústredných tém naprieč spektrom väčšiny postáv, tak tu dosiahli tvorcovia vrchol. Najmä sa im podarilo tematicky spojiť prípad so Saginym životom a samozrejme aj so životom jej parťáka, ale to nás až tak nezaujímalo, že. Saga sa na konci ocitá v podobnej situácii ako minule Martin a to je ďalší dôvod, prečo pred touto sériou smekám klobouk. Napínavé od začiatku do konca, s vrahom, ktorý má skutočne silnú a pochopiteľnú motiváciu a nenávidieť ho za jeho činy nebudete. Občas zbytočne prekombinované, ale nakoniec všetko zapadlo do seba tak ako malo. ()
Aranžmá ukazující, jak má vypadat klasická rodina. A mezi figurínami dánská genderová aktivistka, která žije s ženou („moderní lesbička, která ničí přirozenou rodinu“). Mrtvá, naaranžovaná, nalíčená. A na švédském území. Zdá se, že opět půjde o moderní (módní) případ. Ten dle očekávání dostává Saga, a zatímco se nad druhou sérií neustále vznášel opar té první (konkrétně hlavního strůjce vražd Jense), ve třetí sérii bude patrně neustále cítit skutečnost, že Martin sedí ve vězení a Saga na tom má značný podíl. Stabilním novým parťákem se stává kodaňský policista Henrik Sabroe, který je rovněž plný tajemství. A se Sagou se snaží sblížit, ale bude to mít stejně jako jiní obtížné. Sagu čeká nepříjemné shledání s matkou, kterou viní ze smrti mladší sestry. Postav je opět hodně, nakonec mnohé směřuje k podnikateli a milovníku umění Freddiemu Holstovi, který očekává narození potomka. Henrik se postupně stává plnohodnotným členem týmu s vlastními démony a nakonec i velmi sympatickým. Vnitřní záležitosti, smrt obou rodičů, odpojení od přístrojů letitého přítele – i na Sagu je toho zatraceně hodně. Finále opět velmi silné. ()
Jestli první série byla na klasický 4* a druhá na slabý 4*, pak třetí je na silný 4* - a za mě zatim nejspíš nejlepší série seriálu (tentokrát lehce hannibalovskýho směru). Nečekal jsem to, protože to, co bylo v první sérii nový a zajímavý, to se už v druhý sérii vystřílelo; seriál navíc přišel o mou nejoblíbenější postavu. Nevěřil jsem, že když šlo vlastně o ne úplně plánovanou změnu v obsazení, tak že to zvládnou tvůrci uhrát se ctí - a nevěřil jsem ani, že náhrada za (POZOR, TROLEJ) Martina bude dostatečná sama o sobě, natož aby mě přesvědčila nebo abych si jí oblíbil. Ale dopadlo ještě líp, než v co by se dalo doufat - poprvý za seriál mám pocit, že postavy jsou komplexní nebo aspoň tim směrem líčený (dosud jsem to vnímal jen u Martina a jeho rodiny, Saga byla zajímavá hlavně tou svou asocialitou a nikdo jinej moc prostoru nedostával), i když třeba takovýmu The Killingu se to zatim rovnat nemůže ani zdaleka: Je to případ Sagy (jestli první dvě série byly o rozkladu Martina, třetí zvolna začíná bejt o rozkladu doposud zdánlivě nerozložitelný Sagy - uvidíme, jak se to rozvede v s04), u který mě zaujala předevšim vyvstanuvší otázka, jak přesně že to s tim údajnym syndromem její matky ve vztahu k údajně týraný ségře bylo - stejně jako znervózňující nejasnosti ohledně matky a její osobnosti (jednou by jí člověk skoro věřil, podruhý označí svou dceru za "malou ubožačku" - ta nejednoznačnost okolo celýho jejich příběhu mě bavila, otázkou je, jestli se to dovede i do nějakýho aspoň dílčího rozřešení, nebo to prostě vyšumí); větší komplexnost postav oproti prvním dvěma sériím se ale týkala i nováčka Henrika (neschopnost vyrovnat se s tragickym příběhem jeho rodiny; rozvíjející se přátelství se Sagou; střídavě oblačnej boj s antidepresivama a halucinacema...), týkalo se to ale i epizodnějších rolí jako třeba zprvu zdánlivýho bedesa Freddieho Holsta (a kterýho jsem si nakonec obrovsky oblíbil), neprůhlednýho motivátora Claese i jeho psycho stalkerky, píčuska Rasmuse i nový šéfky Linn - jednoduše pro mě tady byly i epozidní postavy nepoměrně zajímavější než v prvních dvou sériích. Ani po třetí sérii ale z Mostu nemám pocit, že by měl co říct v diskuzi nad nějakejma globálníma otázkama nebo problémama - jsou tam (sem tam) ňáký nástřely, který ale ve skutečnosti žádnou hloubku nemaj; seriál je pořád z 95% detektivkou. I v tomhle ohledu je u mě The Killing zatim ještě pořád nepřekonanej. Minimálně tři neobjasněný linie (vrah Gertrud z konce s02, inscenovaná vražda Saginy matky, zmizení Henrikovy rodiny) ale znamenaj závazak pro sérii poslední - a já jsem fakt zvědavej, co z toho vyleze. WTF moments: Ale jinak i tady (stejně jako v s01) hlavnímu bedesovi nějak podezřele snadno všechno vychází - navzdory jeho mládí a tomu, že "pracuje" sám, tak je schopnej mrtvoly profesionálně a dokonale aranžovat do všech možnejch scenérií a pozic, s chirurgickou přesností a nutnejma anatomickejma znalostma je (navzdory svýmu (ne)vzdělání) schopnej preparovat jim orgány, anž by to na první pohled bylo na obětech patrný; se zvláštní a vlastně nepodloženou a nevysvětlitelnou mytologickou systematičností si je značkuje babylónskou abecedou - zas ta podezřele dokonalá, dokonale a až zbytečně promyšlená a scénáristicky překombinovaná režie zločinů, kde vrah neudělá jedinou chybičku (proč složitý značkování do pusy, kterýho si málem nikdo nevšim? Proč si dělá figurkový kopie scenérií do nějakýho domečku pro panenky - to si nepamatuje, co a proč dělá? No, nebo je to jen na efekt...) - což je nepoměr v týhle sérii ale ještě umocněnej věkem a motivací skutečnýho pachatele (u monstrózních hannibalovskejch vrahů s filozofickym přesahem svejch vražednejch koncepcí a nějakym prožitym věkem nebo zkušenostma se to dá chápat, ale tohle byl jen malej, čerstvě vylíhlej kluk, kterej trpěl, protože /lehký zjednodušení/ neměl tátu). Na efekt (u takhle hezky atmosférickýho seriálu tak zbytečnej) byla třeba i jedna z posledních scén s Henrikem a Sagou u přejezdu - ten moment, kdy to mělo vypadat, že tam skočí, ale zároveň každýmu muselo bejt jasný, že neskočí, to mě trochu zamrzelo. A pobavilo mě i to, jak při dopadení vraha na tom pětikilometrovym ostrově nechtěli Saga s Henrikem cca 3km letět vrtulníkem, "Protože by je přece slyšel", ale už nějak nikdo nezmínil, že na tom pustym, placatym a opuštěnym kusu trávy uprostřed moře už je samozřejmě musel slyšet, když přilítali. () (menej) (viac)