Po zániku Zeme

Jaden Smith je vrcholně nesympatický fracek, který má čirou náhodou charismatického tátu, jenž úporným protlačováním svého syna (podílem na produkci, hereckou spoluúčastí) pohřbívá svoji úspěšnou kariéru. A film samotný? Defraudace rozpočtových 130-ti milionů, nicméně to lepší z posledních tří Shayamalanových kousků, že by ale na tuto skutečnost mohl být hrdý, se říci nedá. (18.09.2013)

Vrcholným dílem Shyova temného období zůstal Poslední vládce svých větrů, to je rozhodně dobrá zpráva. Bohužel se tady přimotal k další hovadině, kterou ze své filmografie nevymaže. Will Smith potřeboval natočit promo svého syna a naivka Night mu vyšel vstříc. Pokud to byl skutečně jediný záměr, tak si můžou gratulovat. Jaden celou dobu nesleze z plátna, exhibuje před kamerou a jeho otec ho doslova jen sleduje. Howarda muselo klepnout, když uviděl, kvůli čemu se dřel. (23.01.2019)

´ Není to špatný, není to dobrý, ale nehorázně mě to štve, co je to? Poslední dva filmy M. Night Shyamalana, za jejichž neúspěch a nedostatečnou kvalitu režisér nemůže, nejdřív ho podrazí studio a krom jiného mu vystřihne mu skoro půl hodiny z posledního Větrohybatele (a jsem si jistej, že s by pak byl výsledek mnohem snesitelnější), tady se zase do všeho procpával Will Smith a dost rád bych věděl, jak to bylo s tvůrčí "neshodou" mezi ním a režisérem. Ale výsledek pořád není špatnej, je to neurážející dobrodružnej film, u kterého by vlastně bylo jedno, jestli ztroskotal hvězdolet, nebo nějaké letadlo. Chyb je ale dost, od pitomého designu lodi a obydlí (co to je za planetu, že tam nefouká vítr a neodvane napnutý plachty, který jsou na těch nejpitomějších místech zvnějšku budovy? Nebo proč jsou bezpečností pásy nenastavitelné?), přes otravující flashbacky až po pitomou zbraň, která není ani efektní, ani efektivní. Sakra Shyamalane, zavolej Bryce Dallas Howard a běžte někam na samotu u lesa natočit nějakou pecku za deset milionů, do který ti nikdo nebude kecat... Vesnice navždy. (20.09.2013)

Cypher je generálom špeciálnej armády na výcvik jedincov, ktorí ovládajú potláčanie strachu v boji s monštrom zvaným Ursa. Je žijúcou legendou, ktorú si každý vrátane jeho rodiny veľmi váži. Jediné čo Cypherovi viazne je jeho vzťah so synom Kitaiom. Ten si chce otcovu náklonnosť stoj čo stoj získať splnením skúšky rangera aby tak mohol pokračovať v jeho šľapajách. Nakoľko Kitai skúšku nespraví, na žiadosť matky sa Cypher rozhodne svojho syna zobrať na svoju poslednú expedíciu. Úlohou je previesť Ursu do tábora na výcvik rangerov. Vesmírna loď sa však počas presunu vážne poškodí a je tak prinútená núdzovo pristáť na 1000 rokov opustenú zem, ktorá po totálnom zničení ľudmi ostala napospas prírode. Otec je vážne zranený a tak Kitaia čaká náročná trasa napospas divokou prírodou ku chrbtu lode, kde sa nachádza ich jediná nádej - záchranná svetlica. V ceste mu však stojí nie len nepoznaná a nebezpečná príroda, ale aj samotné monštrum. Popravde, nízke hodnotenie ma od sledovania tohto filmu dosť odrádzalo. Asi preto som ostal prekvapený samotným príbehom, ktorý na rozdiel od iných snímkov mal aspoň hlavu aj pätu. Dej plynie plynule a pekne na seba nadväzuje. Toto nie je typické sci fi ako zrejme podaktorí očakávali. Ide skôr o dobrodružnú drámu. Nebyť tej príšery a pár záberov na vesmírne lode, žáner sci fi by sa tu spomínal úplne zbytočne. Divák by mal vedieť, že by nemal od tohto filmu očakávať novodobé orgie v efektoch, ako napr. pri snímkoch Prometheus či Star Trek. V tomto filme sa režisér sústredil skôr na dobrodružstvo malého chlapca, ktorý má svoj život, rovnako, ako otcov vo vlastných rukách, napriek strachu, ktorý ho od detstva prenasleduje. (19.09.2013)

Nakonec vlastně milé překvapení. Zdráhal jsem se dlouho, Shyamalan je holt pro řadu diváků v poslední době spíš sprostým slovem, ale nakonec převládá spokojenost umocněná vizuální přitažlivostí. Zásadový chladný otec zřejmě otevře své srdíčko dospívajícímu synáčkovi, který chce být už soběstačným chlapem, až na opuštěné planetě Zemi, mezitím však musí odolávat monstru zvaném Ursa, dírám ve scénáři, feromonům vypouštěným při pocitu strachu a dalším ptákovinám. Přímočarost příběhu (bod A, bod B a nějaký ten problém mezi) smrdí na sto honů, Will otěže svému ubrečenému synkovi předávat neměl, ten totiž tátovo charisma rozhodně nepodědil. Jinak ale velké plátno udělalo své, funguje také hudba Jamese Newtona Howarda a za pár momentů bych i lehce zatleskal. Dostal jsem znovu, co jsem čekal. Nebylo toho moc, ale leckdy je to větší bída. Tržby navíc nejsou žádný průšvih, takže indický tvůrce je co nevidět zpět. Procenta myslím zbytečně přísná, za mě nějakých 65%. (06.10.2014)