Pouť

Jste li vyhořelý pražák s traumatem, jděte do Prčic! Jste li vyhořelý americký oftalmolog s traumatem, jděte do Santiago de Compostela! Musíte sice nasmažit víc řízků, protože je to kapku dál, avšak zase místo Homolkových a funících důchodců, co si cpou každý sudý kilometr pod jazyk nitrák, potkáte cestou pár zamidrákovaných idiotů, se kterými se sqěle trousí životní moudra a polemizuje nad nesmrtelností chrousta. Velmi "osvěžující"! Mexický přestřik Martina Sheena už není žádná Mladá puška! Co se mu objevili hemeroidy, poruchy erekce a osteoporóza, začal být velmi hloubavý, vrhl se na uspávací cestopisy a vážně jej podezřívám, že plácá scénáře na šňupacích večírcích svého podařeného brášky Čárlího. Nepochybuji, že katolíci, šlapky a další trekingoví nadšenci se s ním na tento unylý, dvouhodinový trip s nadšením vydají a dotlačí ho do červených čísel. No a my ostatní jen prohodíme cosi o prdeli, otočíme se na druhý bok a ráno tomu trochu zkurvíme rating. Emilio, Emilio, tak s tímhle jsi do hajzlu. Pardon, chtěl jsem říct "do Santiago de Compostela". (12.08.2011)

Přestože mám určitě blíž k Tomovi než Cheryl, líbila se mi víc její mnohými odmítaná Divočina. Možná jsem u Pouti, která už ze své podstaty by měla být více duchovní cestou, čekal něco víc osobního. Něco, co půjde víc do hloubky, ke skutečným pocitům, a nebude jen cestovatelskou atrakcí plnou žánrových suvenýrů. I když ona vlastně taková je i ta skutečná pouť do Santiaga. Určitě to není špatný film. Má řadu působivých momentů, několik silných obrazů i dialogů, ale klouže až příliš na povrchu a jeho atmosféru, alespoň pro mě, nabourává až moc halasná a křiklavá parta souputníků, která odvádí pozornost od hlavního tématu - Tomovy cesty. Té fyzické i duševní. Líbilo se mi to, a cestu jsem si užil, ale v podvědomí do mě něco šťouchá a našeptává mi, že to mohlo být lepší. Určitě si tuhle Pouť ještě jednou zopakuju a uvídím jestli to bude lepší, když už budu vědět co čekat a co ne. (23.04.2016)

Velice slibný náměť a i začátek filmu kazí příliš dlouhá stopáž a chvílemi mizerně nudný scénář. Nebudu říkat, že to ve mě nic nezanechalo ta myšlenka je dost silná na to, aby v hlavě aspoň nějaké střípky zůstaly ale z tohoto se dalo dostat mnohem více. Zapracovat se mělo hlavně na dialozích, které byly dosti otravné a na trošičku lepším výběru herců. Začáteční myšlence jsem podlehl ale ke konci už jsem do dokoukával jen z povinnosti. Slabší 3* (24.06.2013)

Opravdových feel good filmů zase až tolik není, ale když se najde takový u kterého vypnete a melancholicky se na něj můžete dívat, tak vás zaplaví neskutečně příjemný pocit. Dá-li se to říci, tak subžánr těchto feel good filmů mám opravdu rád a jsem vděčný za každičký sebenenápadnější film jako je Pouť. Sledovat pouť postaršího zatrpklého američana za svého zesnulého syna byl pro mě spirituální a neskutečně příjemný zážitek. Více takových. (29.07.2014)

Ve své podstatě příběh, který každý divák odhadne od začátku do konce. Jenže podstata všech filmů se nemusí vždycky zakládat na originálním a nepředvídatelném námětu. Pokud se podobných příběhů nechopí nějaký idiot, skrývají v sobě obrovskou sílu a pocit svobody, po kterém značná část z nás touží. Takže i kdyby jen pro ten pocit... 8/10 (16.07.2014)