Katka

Již před časem jsem viděl Katku, jak bojuje s drogami, tak mě zajímalo, jak to s ní dopadlo. Bohužel i přes fandění se z toho nedokázala dostat. Ani to, že má dceru jí nepomohlo se z této pasti vyhrabat. Dostala několik šancí, ale její závislost byla bohužel silnější. No, každý je strůjcem svého štěstí... Dokument během let dokázal zachytit rozpad osobnosti. Toto by se mělo pouštět už na základních školách jako výchovný prostředek. Možná by to odvrátilo alespoň část mládeže od braní drog. (30.06.2011)

Silný (tíživý a nepříjemný) divácký zážitek z toho dělá už téma, takže není úplně lehké určit, kde začínají (a končí) kvality filmu samotného. Proto podobnou měrou chápu jak lidi ze snímku "nadšené", tak ty trochu zpruzelé (osočující dokument z citového vyděračství). Je to bezesporu vynikající materiál k odrazování (dětí) od tvrdých drog (už kdysi ve škole nám učitelé pouštěli původní televizní verzi), v souvislosti s tím funguje také jako velice syrový a sugestivní obraz života na odvrácené straně společnosti (přespávání ve squatech, problémy se sháněním peněz na další dávku, kapitola sama pro sebe je Katčino těhotenství), jako studie "partnerských" vztahů těžce drogově závislých apod. Třeštíkové dokument rozhodně nenabízí málo (spíš se vkrádá otázka, zda by vlastně vůbec mohl nabídnout víc), akorát se prostě nemůžu zbavit pocitu jisté tendenčnosti - je to zkrátka přesně takové, jaké předem čekáte, že to bude (samozřejmě hlavně v celkovém vyznění). 80 % (13.06.2019)

Velký dokumentární počin hodný uznání, který je ovšem (pro mě) obsahově odporný a i když jsem se snažil najít soucit, vůbec je nelituji, takový lidé se mi hnusí a celkem obdivuji sociální pracovníky, kteří se smažkami pracují, na druhou stranu mají děti v Peru a Kolumbii odbyt heroinu a neumřou hlady. Dokument od stejné režisérky: René mi jako film i jako osobnost na hraně, byl alespoň trochu sympatický. Hodnocení: 55 % lepší 3* (29.04.2012)

Drogy jsou špatné, áno. Ale ony opravdu jsou špatné, a tady je to výborně vidět. Bohužel se nám tu tluče výpovědní hodnota a reálnost s "uměleckou nutností" vyfiknout po těch letech práce celovečerní dokumentární film. Osobně mi daleko víc vyhovoval o skoro dekádu starší hodinový kus s titulní Katkou, a myslím si, že i pedagogům by lépe posloužilo něco kratšího a samozřejmě zbavené těch poetických scén, kde se nafrčená "hrdinka" cachtá v potoce a vypadá, že jí nic nechybí. Nebude to sice tak umělecky hodnotné, ale rozhodně to bude výchovnější. Nesdílím názor, že by se fetkám mělo pomáhat a měly by se dělat terapeutické skupiny a metadonová centra, a film Katka mi potvrzuje, že se nepletu, když si myslím, že tahle opatření jsou naprosto neúčinná. Kromě "práce" s tímto mým přesvědčením ve mně ale film nevzbudil nic jiného než zuřivost z neschopnosti systému stanovit někde čáru, kde se řekne dost, a s takovou existencí se přestane jednat jako s chuděrou matkou, která se chce dostat ze sraček, ve kterých si tak pěkně smířeně chodí nějakých deset let. Ono to totiž stejně jako na sto pokusů předtím kupodivu nevyjde ani na ten stoprvní;) A mrně nemůže k adopci, protože se maminka po telefonu zajímá, jak je na tom. Ono to tedy nakonec dopadne, ale stojí to spoustu lidí spoustu úsilí (což vidíme jen v textové poznámce), a přitom se nabízí jednoduchá řešení. Ale to máte fuk, Katka je prostě dokument, a má vzbuzovat kontroverzi a podněcovat diskuze a nevím co ještě. Nedokážu objektivně posoudit uměleckou hodnotu, a nemám pocit, že bych byl nějak emocionálně vydírán, protože je mi titulní postava na základě mého vlastního přesvědčení úplně volná. Je to prostě další "šokující, naturalistický, zdrcující" dokument z okraje společnosti. Ale co se autorka snaží říct, to opravdu nevím. I o tom se totiž dá diskutovat. Respekt k časosběrnému fanatismu a 60%. Sbohem a šáteček, víckrát se neuvidíme. Tedy pokud se té trosce nebude dařit držet při životě dalších deset let...to už ale bude zase jiný příběh. (25.08.2011)

Pred týždňom som videla Třeštíkovej Réného. Predvčerom Trainspotting 1 a 2 a dnes Katku. Som psychicky vyžmýkaná. A stále som nedostala jasné odpovede na otázky, prečo si niektorí ľudia dobrovoľne vyberajú tento smer cesty. Zlé zázemie, slabá povaha, nuda, absolútny nezáujem k životu a žiadna ochota prijať za seba zodpovednosť? No a pokiaľ do tohto blúdneho kruhu vstupuje aj nevinné dieťa, ktoré ani nedostane právo voľby narodiť sa do tohto sveta bez závislosti (ako v prípade Kateřiny) všetky "srandy" idú bokom a mám chuť zabíjať. Vtedy už strácam akúkoľvek snahu pre pochopenie situácie. (20.02.2017)