René

"Můžu si dát kafe, to je pravda. Ale já kafe nepiju." Když jsem si šla Běžce půjčit do knihovny, tak mi tam oznámili, že jim ho někdo ukradl... No nebyla by to pěkná tečka za film? No nebyla, co si budem povídat. Nicméně jsem kvůli tomu naštvaná, protože bych si to opravdu chtěla přečíst. Na papíře přece jenom člověk obrací svoje myšlenky jinak než na jazyku. A po tomhle dokumentu mám chuť se těma papírama chvíli zaobírat. Líbily se mi obsahové střety - filozofie x nekecat, ale žít to x nežít, ale kecat x kecat a žít x nežít a nekecat. Aneb já to říkám pořád, skoro za všechno můžou rodiče. (18.11.2009)

Stejně jako v případě Marcely, měla i tentokrát Helena Třeštíková šťastnou ruku a v Reném našla postavu, která se pro časosběrný snímek hodí naprosto parádně. Mornální soudy nad Reném Plašilem nechám někomu jinému, a jelikož já hodnostím kvalitu snímku, tasím kalibr 4 hvězd za dobře propojené citáty z knížek, spád děje, autorčinu nezaujatost a samozřejmě výdrž sbírat materiál s takovou osobou. Fuck of People (11.06.2009)

Nevím, co všichni pořád na té Třeštíkové vidí. René je sice pičus, ale zkusil jsem jeho chování pochopit. Ani ona ani on mě nepřesvědčili o tom, že René pičus není. Ono to tak asi ani nemělo být, někoho přesvědčovat o opaku, ale celkem lituju toho, že jsem na to koukal, protože to není ani nějak moc zajímavý a pak se to tak nějak utne bez závěru a s bezeslovným souhlasem, že René je pičus. Doufám, že je to fakt jenom zloděj a podvodník, a ne vrah, aby si mě za můj komentář nenašel. Časosběrný dokumenty mě nikdy nějak moc nebraly... (19.07.2009)

O rozdílech a jemných distinkcích mezi dokumentárním a hraným filmem bylo napsáno již mnohé: (i) Dokumentarista si vybírá svůj úhel pohledu, a pokud má talent, umění přijde až nádavkem; umělec si vybírá svůj výraz ze zdrojů svého vědomí a svědectví o skutečnosti přichází jaksi navíc. (ii) Dokument určuje a vymezuje sociální efekt; hraný film estetická měřítka. (iii) Dokument muže byt obviněn z odhalení nepříjemné pravdy nebo naopak z její falzifikace – za obojí mu hrozí zásah cenzury. Hraný film bývá obviňován zase z toho, že dává spatný příklad, že kazí mládež atd., zkratka z toho, že ohrožuje zavedené modely vládnoucí morálky. Dokumentární filmu jde o pravdu, hranému o morálku. Nejzásadnější odlišnost spočívá ovšem v tom, že aktéři dokumentu přerůstají médium, neboť na rozdíl od postav hraných filmů žijí i tehdy, není-li zapnutá kamera. Ovšemže - ale proč zachycovat pravdu a marnit čas dokumentem, ohrazovali se někteří. Oscar Wilde tvrdil, že o skutečném životě není třeba psát, protože ho tak jako tak každodenně prožíváme, a režisér Alfred Hitchock ještě později řekl: Nikdy nenatáčím kousky života, to bych točil dokumentární filmy. Ba, ba, pletli se do jednoho. A vskutku, to, co nás naplňuje úžasem nad dokumentem René, není fakt, že někdo takový existuje, ale že dotyčného můžeme eventuálně potkat a sdílet s ním tentýž prostor. ____ Ona profláknutá paralelní montáž „měnících se“ dějinných událostí a „neměnícího se“ notorika Reného nutně vybízí k obezřetnějšímu, jinačejšímu pohledu – to René se proti obecnému názoru mění a zažívá četná dobrodružství, kdežto společnost obestřená politickým divadlem veletočů stagnuje a hnije zevnitř, protože na rovinu: kolik lidí o sobě může tvrdit, že vedlo pozoruhodnější život než René Plášil? Andělé se radují a na nebesích prozpěvují Gloria in excelsis - ortodoxnějšího solitéra, jehož nesešrotovaly ani zhoubné disciplinární mechanismy, jak o nich mluví Michel Foucault v proslulém spisu Dohlížet a trestat, si snad představit ani nelze. Ať žije kontrakultura a lidé, kteří nemusejí manifestovat v levicových žurnálech, neboť samotný jejich život je manifestem. (24.03.2009)

Kolik takových René potkáváme denně na ulici? Spoiler: Tak určitě za to, jakým byl jako mladík mohla rodina (otec který něj nestál, flegmatický matka)a šedivá doba ve které vyrůstal. Člověk by čekal, že se poprvé poučí a když ne poprvé, tak podruhé, ale žádný happyend se tu prostě nekoná. Byly chvíle, kdy mi ho bylo líto. Dostat 2.5 roku za vykradený auto anebo 11 měsíců za 3 ukradené lahve ferneta mi připadá jako dost silný kafe. Jde o to, že se stejně nepoučil a tou ukradenou kamerou na závěr filmu jenom ukázal jaký doopravdy je a že v podstatě může děkovat Třeštíkový, že z velké části díky ní začal psát, nespadnul do drog, že překousla to, že jí vykradl byt a stále s ním točila (ano, ukázal jí svý nitro, ale zároveň měl díky tomu obrovskou šanci, dokázat mnoha lidem, že ve vězení nemusí být jenom ztracené existence a že on sám je něco víc). Můžeme jenom hádat na jak hluboký dno by si bez ní dosáhnul. (19.07.2008)