René

K nenapravitelnému recidivistovi René Plášilovi mám jen několik „drobných“ výhrad. Třeštíková vůbec nepřináší žádné novátorské postupy. Na jednu stranu je dobře, že se drží osvědčených postupů, ale tu a tam by nějaké to oživení potřebovala. Ač je ústřední postava nesmírně zajímavá, její příběh je stále stejný. Vězení, krátce na svobodě, vězení.. pořád dokola. Mrzel mě i samotný závěr, který je jednoduše nevýrazný. Jasně, napsal ho sám život, ale.. Palec dolů bych dal určitě i práci zvukaře, která je silně nedostačující kvůli špatné artikulaci objektu zkoumání. Mimořádně respektovaná Třeštíková naopak disponuje absolutní kontrolou nad materiálem a z toho vyplývající schopností přitáhnout masy diváků k časosběrnému dokumentu, který by jim jinak přišel naprosto nezajímavý. Divák díky ní velmi rychle přilne k osudu naprosto cizího člověka, který tentokrát neumí zacházet s vlastní svobodou. Jeho příběh se píše od jeho sedmnácti let, kdy jako student v roce 1988 doplatil na několik krádeží. Dostal se do kriminálu a na šikmé ploše se mu zřejmě zalíbilo. Na pozadí významných politických změn ve formě zejména volby prezidentů (autorka jimi ukotvuje Reného v čase) na něj názor několikrát změnila zřejmě i sama Třeštíková, která.. no, potěšila, ale doufám, že sestup narkomanky Katky potěší ještě o krapet víc!! (27.09.2010)

Divácký zážitek jsem z toho měl. Ve smyslu, že jsem o tom filmu ještě dost dlouho přemýšlel, uvázlo mi to v hlavě. Ale René mi přišel jako extrémně neschopná osoba ve chvíli, kdy měl prostě cokoli udělat. Jakmile dostal byť jen trochu svobody nedokázal si s ní vůbec poradit a radši zase upadl do té vězeňské apatie. Je sice hezké, že ve vězení četl a měl určitý rozhled a literární talent. O to je ale horší že ho nevyužil. René mi prostě byl nesympatický. Film mne zajímal taky protože jsem se chtěl dozvědět něco o tom, jak to chodí v českých věznicích. Což jsem se moc nedozvěděl (já vím že to nebylo tématem, jen píšu proč jsem na to koukal). Dost depresivní podívaná. (11.05.2009)

Objekt (René) nie je iba radovou súčasťou autenticky natočeného dokumentu, je hlavným "rozhodcom", ktorý určuje pravidlá nie len svojej existencie ale aj celého príbehu, ktorým nám je sprostredkovaný. Iniciatíva a záujem Heleny T. sú nepopierateľné, s odstupom ale zato vytrvale pracuje na časovo sa vyvíjajúcom materiály, ktorý sa s nikým neserie a končí tzv. nijak. A ja úprimne píšem, tak to malo byť. Výpoveď viacnásobného väzňa (inteligenta) bez ohľadu na formu podania je okamihom na ktorý len ťažko v najbližšej dobe zabudnem. Zamýšľal som sa včera a činím tak aj dnes. Čo je predmetom? Osud človeka, ktorého nedokážem pochopiť a zároveň ma v určitom smere fascinuje. Neobdivujem ho, ani k nemu neprejavujem sympatie. Viem, šance dostával, márnil jednu za druhou (zapríčinil si za to vlastne sám), no môžem v klude napísať, že "vďaka" pomerom z ktorých pochádzal, mal na výber? Nie. Jeho občasne nezrozumiteľná artikulácia nepoteší ale to je on-René Plášil, bez obalu, prostredníctvom kamery poskytuje pohľad do duše, ktorý vyráža dych. Preto pocitu, že toto dlhodobé interview bolo fakt šokujúco-originálne a že neišlo o obyčajného kriminálnika sa nezbavím a ani sa zbaviť nechcem. (13.05.2009)

'Nikdy není nikdo pouhým objektem zkoumání.' To jsou slova Heleny Třeštíkové. Naprosto s nimi souhlasím, resp. to považuji za pravdivý výrok. Nevím, zda je to můj subjektivní pocit, ale dle mého se režisérka nechala až přespříliš 'oslnit' skvělým (nechtějí se mi dělat další sarkastické uvozovky) Reném. Zprvu, po exemplárním odsouzení v sedmnácti letech, převládá lítost nad mladým chlapcem a zároveň naděje v jeho nápravu.. ta však nepřichází a René se znova a znova a znova a znova navrací zpět do nápravných zařízení. Postupně si režisérku omotává kolem prstu, SPOILER píše jí dopisy o tom, jak moc je pro něj důležitá, zničehonic začíná citovat Freuda či Einsteina, jednou se zmíní, že do ní byl jednu dobu zamilován, při jejím zvolení ministryní kultury jí píše, že chápe, že pro ni teď jistě už není atraktivní a natáčení pravděpodobně skončí, pod čímž jasně vidím psychické (a velmi dobře naplánované) vydírání; René se pro ni dle všeho (a zcela vědomě) stává více než NEpouhým objektem zkoumání. A Třeštíková je nepoučitelná, přestože jí René vykradl její pražský byt, po několika letech mu propůjčí digitální kameru, aby natočil svých prvních deset dnů na svobodě (po dlouhé době), on samozřejmě její důvěry zneužije a kameru, řekněme, zpronevěří. Právě její bezmezná (samozřejmě vždy s tímto slovem opatrně, jistá relativnost zde určitě je) důvěra je další broukem do mé hlavy. Není trochu prvoplánová? Vždyť právě tyto informace se staly jedním ze stěžejních prvků mediální masáže k tomuto časosběrnému dokumentu, ale to už by bylo na delší povídání.. (26.09.2008)

Dávam 4* (pretože to je pútavé a nič podobné som pred tým nevidel), ale tento René natáčanie takmer určite zneužil. Z celého mi vychádza niečo ako René - Inteligentný sociopat využívajúci ludí okolo seba pre vlastné potreby. Plus velmi schopný "herec vlastnej tragédie". Ako velmi zaposobila tá jeho mladosť na ďalší psychologický vývin nechcem posudzovať, ale pre porovnanie má viacero súrodencov a popis rodičov rozhodne nesmeroval k dráhe recidivistu, ktorý sa od skorej mladosti vžil do role, že chodiť riadne do práce rozhodne nemá v pláne. Radšej basa. Škoda že sa v dokumente neobjavil aj jeho otec. (14.02.2022)